Čtení na tyto dny

Na tom neulpí lež

Do vzduchu cválají
luční konící pod hřívami lipnic

Od sídlištních remízek
poržávají zrána na večer

Chtějí mne nosit
a nést chtějí se kudy jdu

Nemohu se jim vylhat
Dýhové dveře
- denně je odemykám a zamykám -
jsou pro ně pořád zarubaný les

Z pastuších tobolek
rozsutých
podél ulic stromů naproti
podráží tamaryšek

Hryzou rosná zubadélka - koníci

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Příroda ve městě


Jarmila Kubíková, č. 5/2006, s. 2-4

Je nesporné, že prostředí v místech, kde se soustřeďují lidská sídla, je pro další živé tvory zcela odlišné od míst, kde lidé nežijí. Neznamená to však, že ve městech žijí pouze lidé. Změněné prostředí měst s nimi sdílí obrovská plejáda jiných živých tvorů, kteří mají schopnost se přizpůsobit. To, jakým způsobem toto přizpůsobení probíhá, zkoumá obor "městská ekologie" stejnými metodami, jako se zabývá zemědělskou či lesní krajinou. Ekologie měst byla rozpracována zejména v Německu v 80. letech 20. stol. Pro porozumění problematice vymezil prof. Sukopp z Ústavu pro ekologii v Berlíně tři základní směry výzkumu: historický, strukturní a funkční.

Historický směr výzkumu bere v úvahu vývoj města od předindustriálního období - města s hradbami a bránami, sídla obchodníků a řemeslníků, průmyslového - zabírajícího bývalé polnosti s výstavbou továren, často situovaných koncentricky kolem původního města a vytvářejícího zóny soustředěné výstavby střídající se s periferií, přecházející do zemědělské krajiny, a konečně post-industriálního, kde zaměstnání je převážně v terciární sféře. Otevřené plochy ve městě, i když jsou v současné době přetvořeny pro nové funkce, nesou znaky a souvislosti s původním využíváním v zemědělské krajině. Tyto podobnosti se snižují od periferie do středu města, což lze sledovat na klimatických jevech, fenologii (rašení listů, kvetení), poškození mrazem, znečištění vzduchu, změně druhových populací. Změny jsou zejména patrné na původní a dávno již aklimatizované flóře, která znatelně ubývá směrem do centra měst a průmyslových areálů. Města jsou na druhé straně distribučními centry a koncentračními body pro neofyty (tj. druhy, které se uchytily v oblasti nově po roce 1500). Čím větší a obchodně čilejší města, tím více neofytů, které se šíří obchodem a dopravou.

Pohled na strukturu květeny ukázal, že ve městě již rostliny nepředstavují energetický základ ekosystému a dekompozice hraje jen malou roli. Městské prostředí je velice heterogenní, obsahuje množství různých biotopů, často ostře oddělených, a proto existuje převaha nově uchycených druhů nad druhy vymizelými, což vysvětluje vysoký počet druhů vyšších rostlin, některých bezobratlých, ptáků a některých savců ve srovnání s okolní stejně velkou plochou zemědělské krajiny. Největší počty druhů je možné zastihnout na periferiích měst s urbanisticky nekompaktní zástavbou. Na základě takových pozorování bylo možné roztřídit druhy na urbanofilní (s oblibou žijící ve městech), na druhy urbanoneutrální a urbanofobní (městům se vyhýbající). Takové rozlišení se prokázalo i u hub. Ve středech měst polovina vyšších rostlin jsou druhy nepůvodní, tj. takové, které se dostaly na místo přímou nebo nepřímou činností člověka, a často jsou to druhy původem z teplejších, jižních oblastí. To platí i pro zvířenu a houby, které preferují městské prostředí. Podobné městské prostředí, zejména ve střední Evropě, a vliv dopravy na migraci živých organismů vede k tomu, že soubor druhů v centru měst je si vzájemně velice podobný. Např. bylo zjištěno, že z 320 cizích nepůvodních druhů je 80 % shodných pro tři velká evropská města jako je Berlín, Vídeň a Londýn. Též stromy evropských měst (severně od Alp) se příliš neliší.

Funkční přístup ukázal, že vkládaná energie do systému města může dosáhnout stejných hodnot jako přirozené sluneční záření. Celkově energeticky jsou města nesoběstačná a závisejí na přísunu z okolní neurbanizované krajiny. Vliv specifického městského klimatu na organismy je vysoký, zatímco naopak je vliv rostlinstva na klima zanedbatelný, pouze snad je vzduch zvlhčován transpirací většího lesního nebo parkového celku. Menší výsadby nemají prakticky žádný vliv na zmírnění vyšších letních teplot. Vegetace je ve městě podrobena řadě stresujících faktorů, jako je znečištění vzduchu, zimní solení, úniky z rozvodů plynu. Z toho plyne, že města nemají žádnou možnost regulovat své ekologické podmínky. Přesto je možné pozorovat vazbu skupin organismů na určitá stanoviště, i když jde o druhy z různých vzdálených kontinentů. Nové podmínky měst vedou k přizpůsobení ekologické amplitudy populací - pokud je to ještě v rámci jejich fyziologické amplitudy - a k "urbanizaci" populací.

Změněné podmínky selekce a lidského vlivu mohou vést ke vzniku nového druhu rychleji, než by tomu bylo na neovlivněných stanovištích.

Vegetace ve městech má obecně blahodárný vliv na obyvatelnost místa. Její význam je estetický i ekologický, zvyšuje diverzitu prostředí a je významným faktorem, který ovlivňuje rozhodování o městském prostoru a určuje ceny a výhody staveb. Při výsadbách je vhodné dávat přednost domácím druhům, které rostou lépe než druhy exotické a nezpůsobí nepředvídané škody šířením nemocí a škůdců. Rostlinstvo v sídlech citlivě reaguje na poměry v určitém místě (znečištění vzduchu, úniky plynu apod.) a může být využíváno jako bioindikátor nežádoucích změn. Rostlinstvo v sídlech může být také dobrou pomůckou pro seznamování občanů a dětí s přírodou a jejími zákonitostmi. Proto je třeba doporučit:

  • ochranu přirozených biotopů zahrnutých do městských celků,
  • výzkum rostlinstva a zvířeny v městských ekosystémech,
  • výsadby přirozených lesních dřevin na volných městských prostorách, tak aby vznikly propojené zelené pásy,
  • tvorbu "veřejných ekologických zahrádek", kde by se soustředila přirozená květena okolní zemědělské krajiny pro poučení občanů a vytvoření jejich vztahu k zázemí jejich města.

Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. - geobotanika, ochrana přírody, dlouhodobé působení v Praze a středních Čechách

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu