Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Ptáci a města


Karel Hudec, č. 5/2006, s. 18-19

Ptákům v lidských sídlištích - jako jedné z nejnápadnějších a nejznámějších živočišných skupin - byla věnována pozornost již od starověku. Zprávy jsou to ovšem spíše utilitární - o usazení skalních holubů ve starém Egyptě a z toho vyplývající domestikaci, o luňácích ve středověkém Londýně odklízejících odpadky z ulic, o budkách pro špačky vyvěšovaných v Itálii u domů již v 17. století a využívaných jako zdroj živočišných bílkovin z mladých špačků nebo o různých zvířatech chycených v pralese a chovaných Indiány v jejich osadách. Jako objekt hodný seriózní vědecké pozornosti byla však lidská sídla a jejich ptačí obyvatelé uznáni teprve v 19. a hlavně až ve 20. století.

V našich zeměpisných šířkách musíme v každém prostředí rozlišovat ve společenstvu ptáků druhy hnízdící a nehnízdící (protahující a zimující). v každé této skupině ještě druhy vyskytující se pravidelně a druhy zastižené nepravidelně až výjimečně. Přitom zejména větší města nejsou jednolitým prostředím, ale konglomerátem různých prostředí s více či méně rozdílným ptačím osídlením. Základními typy těchto prostředí jsou hustě zastavěný střed města (city), nová sídliště, průmyslová zástavba, vilové a zahradní čtvrti, parkové porosty a periferie. K tomu pak přistupují v různých městech další prvky, zejména vodní plochy, nebo některá specifická prostředí, jako jsou například v Ostravě haldy a podmáčené pokleslé půdy. Zajímavá jsou i přechodná prostředí, což jsou zejména území určená k budoucí zástavbě, často rozsáhlá a různě zarostlá.

Rozdíl v počtu zjištěných druhů v jednotlivých typech prostředí ukazují čísla z tříletých výzkumů v Brně: ve středu města 17 druhů (z toho pouze 8 vyskytujících se pravidelně), v průmyslové zástavbě 18 druhů (11 pravidelně), v obytné zástavbě různých typů 24-31 druhů (13-19 pravidelně), v zahradní vilové čtvrt i 40 druhů (28 pravidelně), v parcích 44-50 druhů (24-33 pravidelně). Naprosto jasně se ukazuje pro zvýšení počtu ptačích druhů význam vzrůstajícího podílu zeleně v zástavbě.

Vrabci a holubi

Mezi nejpočetnější a nejstálejší ptáky měst patří především vrabci domácí. I když se jejich početnost zejména ve městech z ne zcela jasných důvodů v poslední době snižuje, patří k typickým celoročním druhům všech typů městského prostředí. Dalším početným ptákem měst jsou městští holubi, nazývaní běžně věžáci, někdy podle angličtiny i feralizovaní holubi. Jejich původ není zcela jasný: i když se běžně považují za zdivočelé holuby domácí, tvoří vesměs samostatné, nezávisle se rozmnožující populace a velká část odpovídá svým zbarvením holubu skalnímu. Naproti tomu dnes se ve volné přírodě nejen jižní Evropy vzácně hledají čisté populace původního holuba skalního. Problémy, které městští holubi vytvářejí, jsou známé - znečišťování prostředí, zejména památek, a přenos parazitů a patogenních zárodků jsou uváděny nejčastěji. V boji proti těmto nepříznivým důsledkům existence holubů ve městech se používalo nebo zkoušelo leccos, od střelby a jedů až po antikoncepční prostředky. Většinou marně: k regulaci pomáhá hlavně zákaz krmení holubů a mechanická ochrana na místech, kam by holubi neměli sedat nebo mít přístup. Na druhé straně v některých městech, jako jsou například Benátky nebo Barcelona, jsou bráni holubi jako místní kolorit. Kromě vrabců a holubů můžeme mezi nejpočetnější druhy ptáků v našich městech počítat ještě kosy, v létě rorýsy, v zimě havrany, k nejznámějším společníkům člověka v lidských sídlech patří dále sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, drozd zpěvný nebo rehek domácí. Nápadným městským druhem je vzhledem, chováním i hlasem také poštolka, ve větších městech hnízdící v desítkách párů.

Vzácní návštěvníci

To vše jsou druhy nejpočetnější nebo nejnápadnější a celkem běžně známé. Ve městech se ale vyskytnou druhy často nečekané - nejen jako náhodní hosté, ale i jako ptáci hnízdící. Tak můžeme v mnoha větších městech v nižších polohách - v Praze, Brně, Ostravě aj. - pravidelně zaslechnout od konce dubna do června zpěv slavíka. Na skalních stěnách lomů až na městské periferii hnízdívají výři, v Praze koncem 19. století a v Brně až do 60. let 20. století hnízdil dnes již od nás úplně vymizelý skalník zpěvný. Právě takové zvláštní prvky v prostředí, jako jsou například lomové stěny, přispívají k výskytu méně obvyklých druhů. V pískových či hlinitých stěnách až uprostřed měst hnízdívají břehule říční, na ostravských haldách hnízdí bělořiti, na chrámech v Praze a Plzni dnes opět hnízdí sokoli. Velmi zajímavým a obohacujícím prvkem je voda, jak větší řeky, tak zejména větší stojaté vody s porosty při jejich mělčinách. Řeky jsou především místem zimování stovek až tisíců vodních ptáků (kachny, lysky, racci, labutě). Naproti tomu bažinné vegetace i malého rozsahu jsou i uprostřed města významným hnízdištěm více druhů rákosníků, cvrčilek, strnada rákosního, moudivláčka, v době tahu se některé stávají hromadnými nocovišti vlaštovek nebo špačků. Zajímavé jsou i rozsáhlé travnaté plochy v panelových sídlištích jako refugia posledních párů chocholoušů nebo přechodné ruderální plochy s bažanty a koroptvemi. Rozdíly ve výskytu v různých městech můžeme zjistit i u běžných a početných druhů. Proti Praze neuvidíme a neuslyšíme v Brně straku nebo jen vzácně krahujce, na druhé straně bychom v Praze marně hledali nenápadného strakapouda jižního. Stejně tak v Brně nenalezneme hnízdící havrany, jejichž nápadné hnízdní kolonie jsou jak v Praze, tak v Ostravě nebo Českých Budějovicích. To platí ale i pro sousedící země. Zatímco u nás vrány se stávají vzácností a ve městech je uvidíme jen náhodně a jednotlivě, ve Vídni překvapí množství hnízdících vran černých i šedých (Rakouskem probíhá hranice mezi oběma formami), stovky šedých vran nocují v zimě na budovách na Rudém náměstí v Moskvě.

Pronikání ptáků do měst

Zajímavou kapitolou z poznatků o městských ptácích jsou znalosti o pronikání původně volně žijících ptáků do lidských sídlišť. Jistě ne prvním příkladem, ale u nás možná prvotním, protože pro veřejnost nápadným, bylo nastěhování kosa černého. Asi bude nejlépe citovat doslova text Karla Kněžourka z Velkého přírodopisu ptáků z r. 1910:

Ve starých spisech o ptácích (ještě v prvé třetině minulého věku) čteme: "Kos obývá husté lesy s hojným podrostem a trnitým houštím, i temné olšiny. Jelikož jest to nesmělý, plachý, samotu milující pták, který velice skrytě žije a vyhledává hustě zarostlá místa listnatých, smíšených i jehličnatých lesů, nesedá nikdy na osamotnělý strom, nýbrž drží se vždy blízko při zemi maje přeletěti někam." To však arci dnes pro mnohé a mnohé krajiny neplatí a musí se přejinačiti. Co pozorujeme nyní? Že namnoze kos lesy opustil nebo opouští a usazuje se v zahradách a parcích městských jako vesnických, na hřbitovech aj. a že se stává pomalu ptákem domácím, čili ptačím proletářem, jako jím jest vrabec. Dnes se ozývá jeho píseň tak dobře s vysokých stromů, jako z křovin nebo z hřebenů střech i vysokých činžáků a zdá se, jako by tomu tak bylo od jaktěživa.

Od vydání Kněžourkovy knihy se do našich měst nastěhovalo mnoho dalších ptačích druhů. U některých to bylo v rámci šíření v Evropě - hrdlička zahradní po roce 1942, strakapoud jižní po roce 1950. Mnohem větší počet však již dříve žil v naší přírodě a z ní se přestěhoval do měst zejména v posledních 50 letech. Dnes ve městech nejnápadnější svou velikostí i hlasem jsou patrně dva krkavcovití ptáci - sojka a straka, z dravců poštolka nebo spíš skrytě žijící krahujec, z holubů hřivnáč. Ale i mezi drobnými ptáky nalezneme nové přistěhovalce z lesů, jako budníčka menšího nebo pěvušku modrou. V menší míře můžeme registrovat i opačný proces - mizení z měst. To je však spíše důsledkem celkového snižování početnosti druhu i v přírodě, jako je tomu např. u kavky, sýčka nebo sovy pálené. Stejně tak se může měnit početnost a výskyt u druhů protahujících a zimujících - u vodních je to například zvýšení počtu zimujících labutí, kormoránů nebo různých druhů racků, místy naopak snížení počtu protahujících racků chechtavých. Ani proces obsazování a opouštění měst však neprobíhá všude stejně: urbanizace začíná zpravidla v západní Evropě a pokračuje směrem na východ. U nás například straky, již delší dobu běžné v Praze, se mezitím objevily již ve středomoravských městech, ale ještě nedosáhly Brna.

Které jsou důvody vedoucí ptáky do měst? U většiny druhů je to zřejmě dostatek potravy. Nejen pro výchovu mláďat, bez které by se populace neudržela, ale i celoročně. Zejména dostatek potravy, tj. především odpadků, umožňuje přezimovat v našich městech desetitisícům havranů, pro kosy a jiné druhy to snad byl impuls k postupující ztrátě tahového pudu. Názorně je to vidět i u vodních ptáků, shromažďujících se v zimě na místech, kde je lidé krmí, což je kombinováno s nezamrzající vodou, vypouštěnou z přehrad. Dalším činitelem v urbanizaci je zaručení bezpečnosti - po dravcích ve městě nikdo ani ilegálně střílet nebude. Tento pocit je vidět i v chování ptáků: zatímco u havranů úniková vzdálenost ve městě je téměř nulová, ve volné krajině se k havranům sotva dostanete na padesát metrů. A podceňovat v této souvislosti se nesmí ani přímá ochrana ptáků - zimní krmení nebo zabezpečování hnízdišť (včetně tolerování poštolek na balkonech) jako součást kultury.

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu