VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

S panely naučné stezky se snad setkal opravdu každý. Je jich požehnaně. V poslední době se s nimi doslova roztrhl pytel. Bohužel jejich počet není zdaleka zárukou kvality. Nemám na mysli jejich grafické provedení, které se s technickými i finančními možnostmi zlepšuje, ale spíš obsah.

Pro koho jsou naučné stezky?

Zdaleka nejtěžším pro tvůrce informačních panelů je (ne)schopnost vžít se do role a mentality návštěvníka. Zapomenout na svou profesi a pokusit se vyzdvihnout jen to podstatné je mnohdy pro autory naučných stezek nepřekonatelnou překážkou. Možná už sám název "naučná stezka" svádí autory k tomu, že obsah panelů musí být odborně vyčerpávající nebo přinejmenším odborně pojatý. Pravda je ovšem zcela opačná. Kolik z nás je ochotno se na výletu krásnou přírodou "učit"? Pokud nejste přímo biolog (a takových lidí není ve srovnání s většinovou populací mnoho), pak je vám srdečně jedno, zda na navštíveném místě roste koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis nigricans), který se vyskytuje na xerotermních stanovištích. A proč byste se měl vlastně o něco tak složitého zajímat? Hm, zajímavé, řeknete si. Po pár minutách si však pamatujete jen to, že to bylo o nějaké kytce.

Předpoklad řady autorů je takový, že se návštěvník u každého panelu zastaví, v klidu si ho přečte a něco se naučí, což je v případě většiny návštěvníků spíše mylná představa. Pro biologa je zas většinou taková informace na panelu příliš triviální, než aby se naučil něčemu novému. Tak pro koho se ty panely vlastně dělají? Určení cílové skupiny je pro nás podstatné, pak už stačí jen vžít se do kůže našeho auditoria. Důležité je nesnažit se učit nebo předkládat nějaká data. Náš panel není listem učebnice. Náš panel musí především na první pohled upoutat a pak v několika krátkých větách probudit vztah k danému místu. U dobře pojatého panelu jde o působení na city návštěvníka, ne o podání informace. Naučné stezky a jiné panely, které ochránci přírody umísťují v terénu, jsou přece jedinečnou příležitostí, jak získat pro ochranu přírody, pro určitou lokalitu, další spojence. Proč jinak je vůbec do přírody umísťovat? My ochranáři si to řekneme mezi sebou, a přece si ty panely nedáváme do přírody kvůli sobě?!

Je jich málo, ale jsou!

Jedna z mála naučných stezek, které se snaží především zapůsobit na citovou stránku návštěvníka, vede na Praděd. Dokončena byla na jaře 2005, ale předcházel ji více než rok příprav a konzultací s řadou dotčených profesí od pracovníků CHKO Jeseníky, přes Horskou službu až po majitele horských chat. Vymyslet něco, co zaujme a s čím souhlasí i odborníci, není záležitostí týdnů, ale měsíců.

V případě stezky na Praděd byly hlavní cílovou skupinou rodiny s dětmi, ale výsledná podoba je zajímavá i pro širší veřejnost. Stálým průvodcem je Pradědův skřítek, který mluví k návštěvníkům o zajímavostech na jednotlivých zastaveních. Nepoučuje, spíš vysvětluje a zdůrazňuje zajímavosti. "Kdopak tu vlaje ve větru?" je jednou ze zastávek naučné stezky: "Pán hor je doma. Na znamení své přítomnosti vyvěsil po kopcích spoustu vlajek, které v těchto výškách vlají snad na každém smrku. Že je nevidíte? Samotné větve, zejména u vrcholku stromů, tvoří pomyslnou vlajku. Všimli jste si, že všechny vlají přibližně stejným směrem, jako by vítr foukal jen z jedné strany? Není snadné kráčet proti větru. Ještě těžší je proti větru růst. Proto větve stromů rostou po směru severáku a na opačné straně kmene najdeme jen pár krátkých, polámaných a nebo zakrslých větviček. Stromy se takto přizpůsobují drsnému horskému klimatu. Můžete si to vyzkoušet sami, pokud není zrovna bezvětří. Nejprve zkuste zjistit, kterým směrem vítr fouká. Napoví vám vlající šátek nebo šála. Pár kroků proti větru a zpět napoví, čemu denně čelí horské smrky. Tak jako se po větru lépe jde, tak i stromům lépe rostou větve ve směru, ve kterém nemusí klást žádný odpor."

Samo otevření naučné stezky bylo pojato v netradičním stylu, kdy přijel i Děd Praděd se svými skřítky. Takové divadelní představení přiláká zájem novinářů a je svým způsobem i vhodnou satisfakcí pro všechny, kdo se na nové stezce podíleli. Společná práce řady subjektů na prezentaci určitého území je příležitostí pro navázání osobních vztahů, mnohdy mezi organizacemi, které jsou v dané oblasti "na nože". Dobrá zkušenost z realizace konkrétního společného projektu, zde interpretace jednoho území, je výborným odrazovým můstkem pro vyjednávání a hledání řešení pro mnohem složitější úkoly.

Co je to ta interpretace?

Výše zmiňovaný projekt, který realizovalo občanské sdružení Actaea, vychází z dobré interpretační praxe, kterou do České republiky začala šířit Nadace Partnerství. Na základě řady školení pro nevládní organizace i pracovníky CHKO vydala nadace příručku Interpretace místního dědictví s CD různých příkladů z ČR. Termín "interpretace" není v češtině příliš používaným slovem, na druhou stranu přesně vystihuje podstatu tohoto oboru. Interpretace, ve smyslu prezentování konkrétního místa, zahrnuje vytváření vztahu k danému místu, provokuje k přemýšlení a napomáhá jeho ochraně. Odkrývá - interpretuje místo pro návštěvníka. Ne každá interpretace však musí mít podobu informačních tabulí. Tabule jsou pouze jednou možností, jak určité místo přiblížit příchozím, mnohdy jsou zcela nevhodné. Prohlídku jeskyní by určitě nešlo řešit pouze touto cestou.

Není Grasel jako grázl

K zajímavému modelu interpretace přistoupila Slavonická renesanční společnost, která se pustila do přibližování tohoto zapomenutého koutu země hned na několika úrovních. Především se jejich aktivity obracejí k místním obyvatelům, a to snad s větší naléhavostí než k turistům, probouzejí hrdost a zájem o tento kraj, který je již dlouho obdivován spíše návštěvníky než místními. Prostředníkem pro odhalování tajemství České Kanady byl zvolen známý lapka Johann Grasel. Loutkoherecká dílna pro děti spojená s divadelním představením o Graselovi, Graselova stezka ze Slavonic do Českého Rudolce, nezbytný Graselův guláš pro poutníky, výstava dobových fotografií a fotografická dílna pro zájemce o zdejší drsný, ale krásný kraj. To byly aktivity, které se dobře doplňovaly a které odstartovaly celý řetězec navazujících akcí a projektů za velké peníze z Evropy. Interpretace v tomto případě znovu dobře fungovala jako prostředek pro získání vazeb v území a prohloubení důvěry mezi různými organizacemi.

Úskalí interpretace

Ne vždy se podaří dosáhnout kvalitního výstupu. Snaha o dobrou interpretaci v Adršpašských skalách v letech 2003-2004 skončila jen dílčím úspěchem. Záměrem správy CHKO Broumovsko bylo zrekonstruovat existující naučnou stezku skalami v národní přírodní rezervaci, ovšem v jiném duchu než pouhé obnovy vysloužilých informačních panelů. Snahou bylo vnést do skal, které navštíví ročně 250 000 turistů, více emocí, nechat na návštěvníkovi, aby si sám vytvářel své dojmy a odhaloval tajemství skalního města. Později se ukázalo, že při takovém množství turistů je mnohdy obtížné romanticky vnímat skalní labyrint s komparsem několika školních zájezdů. Jak ukázal průzkum provedený po prvních instalacích, zvolený způsob přesto zcela jistě oslovuje významnou skupinu návštěvníků.

Při plánování interpretace vyšlo najevo, že nejdříve bude potřeba sjednotit systém značení, který se ve skalách používá. Skutečnost, že ve skalách kdysi pobýval i J. W. Goethe, přivedla pracovní skupinu k myšlence použít v území citáty různých kulturních osobností i samotného Goetha. Citáty měly být umístěny v území na kamenech a na železné bráně v gotickém oblouku, který zdobí vchod do nejužší soutěsky již od poloviny 19. století. Dlouhodobě bylo potřeba vyřešit místo vstupu do skal a vybudovat zde i rozsáhlejší expozici s pracovním názvem Labyrint světa. Zde by se soustředily spíše naučné exponáty a prezentace pojednávající např. o vzniku skal, jejich obyvatelích apod. Naopak část uvnitř skalního města měla být pojata jako tzv. Ráj srdce, kde by měl člověk mít možnost rozjitřit svou fantazii a emoce.

Do projektu byla zapojena i obec Adršpach, která již od roku 1843 provozuje ve skalách turistický okruh, její Technické služby, Lesy ČR, dále občanské sdružení INEX SDA a Vila Čerych. Vzhledem k malému zájmu obce a neexistenci místního "tahouna" projektu se však projekt nepodařilo dokončit. Ukázalo se, že počáteční výzva obci nebyla dostatečně přesvědčivá, a tak se její zájem probudil až v momentě, kdy začala vnímat snahu o interpretaci "svého" území jako zasahování do vnitřních věcí a aktivitu namířenou proti sobě. Konstruktivní jednání o podobě interpretace již pak byla velmi obtížná.

Interpretace pro ochranu přírody

Jak již bylo řečeno dříve, prostřednictvím interpretace je možné získat spojence a podporovatele pro ochranu přírody. ČSOP má již dlouhá léta krásné heslo "Poznej a chraň". Filozofie interpretace by v tomto smyslu zněla asi jako "Získej si vztah a chraň".

Vztah k něčemu můžete získat pouze přes svoje emoce, pocity. Všimněte si, že většina reklam je postavena na emocích a vzbuzování určitých pocitů. Člověk je už tak založený. Těžko si k něčemu vytvoříte vztah jen na základě suché informace. Proto je mi pouhá informace o tom, že určité území bylo zařazeno do soustavy chráněných území Natura 2000, takřka lhostejná a vzápětí ji zapomínám. Pokud se ale dozvím, že na tomto rybníce hnízdí největší kolonie volavek kvakošů u nás, tak mě to naplňuje jednak pocitem výjimečnosti navštíveného místa, a pak jsem přesvědčen o nutnosti tohoto zvláštního ptáka chránit.

Jedním z mnoha případů, kdy je interpretace ve službách ochrany přírody, je i iniciativa Nadace Partnerství, která na jaře 2006 vytvořila deset panelů k naturovým lokalitám, jimiž procházejí cyklostezky Greenways. Naší snahou bylo ukázat místním, že takové území může být další výhodou v turistické nabídce, a turistům představit unikátní místa, živočichy nebo rostliny a probudit jejich zájem o ochranu. To, že jde o naturová území, je zmíněno "jen tak mimochodem" a jde spíše o informaci pro více zapálené a znalé návštěvníky. Až pojedete po Greenways na jižní Moravě, v Poodří nebo v jižních Čechách, můžete sami posoudit, nakolik se interpretace podařila. Pokud byste řešili dané místo jinak, pak vězte, že neexistuje jediný způsob jak určité území interpretovat, a informujte nás o svém návrhu.

Mgr. Tomáš Růžička - Nadace Partnerství, Brno