VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mlejnková, H. a kol.: Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, Brno, 2016. 264 s.

Na zpracování první české monografie o hodnotách území zaplavených vodními nádržemi se podílel rozsáhlý autorský kolektiv vedený Hanou Mlejnkovou, které se podařilo editovat celé dílo tak, že vznikl jedinečný soubor poznatků o kulturních a přírodních hodnotách krajin zaplavených Vranovskou přehradou, Brněnskou přehradou a vodním dílem Nové Mlýny. Monografie je členěna do čtyř částí. V první části jsou tři kapitoly s obecnější tematikou. O historických proměnách všech tří zaplavených území od starověku až po 20. století v kontextu společenského vývoje pojednávají J. Unger, B. Smutný a E. Kordiovský. V kapitole věnované historickému vývoji hospodaření s vodou podává D. Veselý široce územně i časově pojatý přehled problematiky, od egyptského starověku přes Evropu až po českou současnost. Upozorňuje na pozitivní i negativní aspekty budování nádrží i na to, že tradice hospodaření v souladu s přírodou a krajinou se z naší krajiny vytrácí po dlouhá desetiletí. Své pojednání uzavírá konstatováním, že „budováním přehrad vlastně přiznáváme, že nedokážeme problém řešit jiným modernějším a méně drastickým způsobem…“. Poslední kapitola úvodní části publikace je věnována sledování kvality vod a nádrží. Výstižný přehled historie a současnosti sledování kvality vod a vývoj znečištění vodních toků a nádrží zpracovaly H. Mlejnková, E. Kočková a J. Ošlejšková.

Další tři části knihy pojednávají o problematice jednotlivých přehrad. Struktura základních kapitol je ve všech částech stejná. Úvodní kapitola vždy obsahuje soubor základních informací o jednotlivých přehradách, který zpracovali H. Mlejnková a D. Veselý. Charakteristika přehrad obsahuje popis důležitých mezníků vzniku a využití přehrad, vymezení účelu vodního díla a přehled základních vodohospodářských parametrů. Vranovská přehrada s plochou 761 ha byla vybudována v letech 1930-1934, Brněnská přehrada s plochou 231 ha v letech 1936-1940 a tři nádrže vodního díla Nové Mlýny s celkovou plochou 3 232 ha vznikly v letech 1975-1989. Rozdílná doba vzniku a rozsahu zaplavené plochy ovlivňuje význam zatopených kulturních a přírodních hodnot a také rozsah i dostupnost informací.

Tři kapitoly v jednotlivých částech knihy týkající se kulturního dědictví vystihují komplexně historickou problematiku zaplavených území. Pravěké až raně novověké osídlení výstižně charakterizuje J. Unger a uvádí také přehled archeologických lokalit. V území zaplaveném Vranovskou a Brněnskou nádrží nebyl speciální archeologický průzkum prováděn, proto jsou uvedeny archeologické lokality v okolí. Rozsah a hodnotu zaplaveného kulturního dědictví v oblasti vodního díla Nové Mlýny dokládá přehled 30 archeologických lokalit, které se ocitly pod vodou. Mnohé z nich jsou polykulturní, byly osídleny různými kulturami od pravěku do počátku středověku. Každé ze zkoumaných vodních děl zaplavilo jednu obec - Vranovská přehrada městečko Bítov, Brněnská přehrada vesnici Kníničky a střední nádrž vodního díla Nové Mlýny obec Mušov. Vývojem zatopených obcí od poloviny 15. do poloviny 19. století se zabývá B. Smutný, který na základě historických pramenů podrobně rozebírá změny socioekonomických poměrů jednotlivých zaniklých obcí. Zánik Bítova, Kníniček a Mušova popisuje v samostatných kapitolách E. Kordiovský s využitím bohatého faktografického materiálu, včetně zápisů z obecních kronik. Osudy obcí a jejich obyvatel byly v jednotlivých lokalitách různé. Většina obyvatel Bítova a Kníniček se přestěhovala do nově vybudovaných obcí, umístěných poblíž obcí zaplavených. Mušov se 113 rodinnými domy obnoven nebyl. Zaniklou obec Mušov připomíná jen kostel sv. Leonarda, stojící na malém ostrově uprostřed střední novomlýnské nádrže.

Kapitoly řešící přírodní dědictví postihují vybrané aspekty problematiky, dané odborným zaměřením autorů a omezeností disponibilních zdrojů informací o zatopených přírodních hodnotách krajiny. Proměnami vodních biotopů a bezobratlými živočichy se zabývají D. Němejcová, S. Zahrádková a M. Polášek, změny společenstev vodních a bažinných rostlin hodnotí Z. Žáková a P. Sedláček. Změny využívání vody a vývoj jakosti vody v jednotlivých vodních dílech rozebírají M. Pavonič, E. Kočková a H. Mlejnková. V kapitolách o povodňovém ohrožení obcí Bítov, Kníničky a Mušov prezentují L. Smelík a M. Dzuráková zajímavý přehled historických zpráv o povodních v jednotlivých obcích, výpočet a odhad možného rozsahu povodní. Změnami využití krajiny v zázemí jednotlivých přehrad od poloviny 19. století až do současné doby se zabývají M. Havlíček, J. Uhrová.

Druhou část monografie, která je věnována Vranovské přehradě, vhodně doplňuje kapitola Proměny krajiny údolí Dyje v díle malířů krajinářů a současné fotografii, kterou zpracovali J. Lacina a P. Halas. Třetí část monografie doplnil P. Halas o kapitolu Příroda okolo Brněnské nádrže. Nejvíce doplňujících kapitol je ve čtvrté části monografie, věnované vodnímu dílu Nové Mlýny. Obsáhlá kapitola Plavba římských lodí do Mušova prezentuje zajímavou, ale nijak nepotvrzenou hypotézu o plavbě římských lodí po Dyji (A. Kult a P. Sedláček). Kapitola Biologická stanice v Mušově, kterou zpracovali S. Zahrádková, D. Němejcová a M. Polášek, informuje o výsledcích zaniklého výzkumného pracoviště. Aluviální louky jižní Moravy pojednal P. Halas. O tom, že nivní podyjská krajina lákala i umělce, přesvědčuje J. Lacina ve stati Krajina vodního díla Nové Mlýny v literatuře, výtvarném umění, fotografiích a filmu. Důležitá je kapitola Vodní hospodářství na soutoku řek Dyje, Svratky a Jihlavy od historie po současnost, kterou napsal D. Veselý. Svůj zasvěcený komentář k vodohospodářským úpravám na jižní Moravě končí se střízlivým optimismem: „V této kapitole se ne vždy lichotivě hovořilo o činech generací minulých, doufejme, že budoucí generace naše současné počínání zhodnotí s větším pochopením.“

Monografie je velmi pěkně a nápaditě graficky upravena, texty doprovází množství účelně vybraných kvalitních fotografií, map a tabulek. Významnou částí monografie je obsáhlý závěrečný seznam historických pramenů, literatury, internetových zdrojů, mapových podkladů a jiných zdrojů (s. 245-263). Publikace o zatopeném dědictví jižní Moravy by se měla stát součástí povinné četby všech, kdo rozhodují a budou rozhodovat o záměrech výstavby nových přehrad. Najdou v ní mnoho podnětů k zamyšlení.

Antonín Buček