|
Vstup pro předplatitele: |
Je dobře na jaře
když rozkvetou skládky
rozžhaví
se rané kopřivy
a vypláznou lopuchové listy
A já opřen
o polední kravín
na vysvícené slámě
žvýkám hrách a kroupy
s listy pampelišek
A zas už cítím
jak se mi jaro v ústech proměňuje
nabírá do krup
a ve volnoběhu ticha
tvrdne do hlíny
na rozježděném dvoře
(Zdeněk Volf)
Poprach, K.: Sova pálená. Tyto, Nenakonice 2008, 400 s.
Formát 21 × 31 cm, křídový papír, velký počet často unikátních fotografi í, map, tabulek, vše v barvách a grafi cky úpravné. Minimálně 41 spolupracovníků je jmenováno při výzkumu, další 4 při zpracování map, fotografy jsem ani nepočítal. Podobná kniha o jediném ptačím druhu je raritou i ve světovém měřítku!
Pro méně znalé snad jen to, že sova pálená byla kdysi běžným druhem zemědělské krajiny, ale vyskytovala se i uvnitř měst. Její chraplavý hlas, popisovaný v etnologické literatuře jako nejstrašnější ptačí hlas celé Evropy, se ozýval především z kostelních věží. Ty byly jejím hlavním hnízdištěm s půdami přeplněnými vývržky nestravitelných zbytků chlupů a kostí hraboše polního - její hlavní potravy.
To trvalo až do 70. let 20. století, pouze po krutých zimách se stavy sov velmi snížily, během několika let se ale populace opět zregenerovala. V údobí 1970-1990 se počty snížily zcela katastrofálně a z rozsáhlých oblastí, především výše položených, sova pálená úplně zmizela. Od té doby se jednotlivci i skupiny nadšenců snaží o udržení, případně i zvýšení početnosti tohoto druhu zejména zajištěním bezpečných hnízdišť ve vyvěšených velkých budkách. Jedním ze specialistů na sovu pálenou je již od 80. let Karel Poprach.
V knize systematicky shrnul poznatky, které byly získány o celém problému a jeho řešení na území ČR. V 15 kapitolách jsou podrobně zpracovány historie, popis, hnízdiště, potrava, rozmnožování, příčiny změn početnosti i ochranná opatření, jednotlivé kapitoly jsou názorně ilustrovány. Více na www.tytoos.eu nebo karel.poprach(zavináč)tiscali.cz.
Karel Hudec
ornitolog