Vstup pro předplatitele: |
Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí
Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe
Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem
Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní Napij
(Jindřich Zogata)
Na sklonku zimy, dne 2. března 2017 zemřel prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc., emeritní profesor ekologie a děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, autor více než 120 vědeckých publikací, 10 knih, více než 20 vědecko-naučných filmů, úspěšný pedagog, sportovní vodák, horolezec, cestovatel - skvělý kamarád, dobrý člověk. Není jednoduché postihnout všechny stránky Otakarovy osobnosti a jeho úspěšných aktivit, a tak zůstaneme u té jeho lásky největší - u jeho řek. Jak sám v doslovu své knihy Řeky, moje řeky napsal, řeky byly pro něj oázou bezpečí, kde vždy, když bylo nejhůř, získával zpět duševní rovnováhu a dobrou náladu.
Nepochybně nejlépe O. Štěrba poznal řeku Moravu se všemi jejími krásami, tajemstvími, záludnostmi i složitými zákonitostmi. Vždyť na jejím břehu u Hynkovského jezu měl svůj domov a prožil zde velkou část svého života. Bystrým pozorováním a systematickým studiem Moravy dokázal jako první pochopit funkci a význam hyporeálu, říčního kontinua, zde se zrodil i jedinečný koncept čtyřdimenzionální říční krajiny. Jeho zásluhou byla také pro širokou veřejnost objevena neopakovatelná krása vnitrozemské delty Moravy, kde jeho dlouholetým úsilím vznikla i chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví jakož i řada projektů přírodě blízké protipovodňové ochrany.
Rozhodně nebyl malicherný člověk. Dával si nelehké úkoly. Někdy až s neuvěřitelnou lehkostí při kamarádském tlachání vyslovil ledabyle nějaký nápad, třeba že na člunu popluje kolem světa. Až s odstupem času se ale vždy ukázalo, že nešlo o nějakou chiméru, ale o dobře promyšlený projekt, který postupně začal realizovat a dokázal i dokončit. Navzdory mnoha překážkám nejrůznějšího druhu.
Postupně se mu podařilo poznávat a dokumentovat také hlavní světové toky a tak napříč kontinenty a v souhrnu svět nakonec skutečně obeplul. Většinou se zcela sám a na malých člunech plavil tisíce kilometrů po řekách, jezerech a mořských příbřežích, včetně Beringovy úžiny a několika veletoků - Dunaj, Volha, Mackenzie, Yukon, Lena, Mississippi, Amazonka. S neuvěřitelnou odvahou, cílevědomostí a mnohdy až s asketickým odříkáním se vydával na cesty provázené nanejvýš nebezpečnými dobrodružstvími, mnohdy i s vědomím, že riskuje svůj život.
Řeky poznával nejen jako hydrobiolog a krajinný ekolog, ale i jako rybář, vodák, cestovatel, fotograf a kameraman. Vše v jedné osobě. A tak také citlivě vnímal a prožíval střety civilizace s přírodou, pokroku s destrukcí, naděje s beznadějí - střety tak charakteristické pro současnou generaci - pro epochu, kterou Otakar výstižně nazýval kvintérem - pětihorami.
Nejenže své řeky miloval, ale jako málokdo jiný jim i rozuměl - jejich morfologii, dynamice, mnoha významným funkcím, interakcím s ostatními ekosystémy říční krajiny, životu v nich. A nejenže je miloval a rozuměl jim, citlivě také vnímal jejich zranitelnost, pozorně sledoval škody, které řekám a říční krajině způsobují lidské zásahy, varoval před nebezpečím, které jim hrozí v budoucnu. Propracoval též originální metodu k vyčíslení finanční hodnoty řek i výše ztrát vznikajících devastací ekosystémů říční krajiny. Vytrvale a s neuvěřitelnou houževnatostí dokázal bojovat za zlepšení neutěšeného stavu řek a za jejich záchranu. Bojoval a přesvědčoval v odborných i politických kruzích, jako pedagog u svých studentů, u široké veřejnosti jako neúnavný a ceněný popularizátor ochrany přírody.
Ve věku, kdy většina z nás jeho vrstevníků se již poohlíží po klidnějším způsobu života, se Otakar rozhodl věnovat svoji pozornost ještě detailnímu poznávání i vodáckému zdolávání říční sítě Evropy. Cesta uskutečněná v roce 2016 do Francie a jeho plavba poříčím a deltou Rhôny však bohužel byla již jen poslední etapou tohoto nedokončeného projektu. Velkou statečnost projevil Otakar i při své vůbec poslední plavbě - přes řeku Styx s převozníkem Charonem - na plavbě, z níž již není návratu na náš pozemský svět. Řeky, které tolik miloval, osiřely… Jeho mnohostranný vědecký přínos a vřelý vztah k řekám, ale i k lidem by neměly být zapomenuty.
Milan Peňáz
Recenze na knihu Otakara Štěrby Řeky, moje řeky vyšla ve Veronice č. 2/2015, s. 45.