VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pozvolna se měnící prostředí kolem nás, zejména současné způsoby zemědělského hospodaření mění i prostředí půdní. Pomalu, nepozorovaně, zpočátku jen během mimořádných shod okolností se umírající půda zbavuje nevyužitých látek určených původně pro výživu a ochranu pěstovaných plodin průsakem do podzemí. Zastánci průmyslového zemědělství přesvědčili sebe, zemědělce, politiky a spotřebitele mýtem, že „průmyslové zemědělství je jediný způsob, jak nakrmit svět“. Takový přístup k zemědělství musí být zaštítěn politickými rozhodnutími a argumenty o nevyhnutelnosti a efektivitě. Ani jedno není pravda. Model průmyslového zemědělství není ani efektivní, ani nepředstavuje špičku moderního zemědělství. V roce 1940 bylo vyrobeno 2,3 kalorií v potravinách na jednu kalorii použitých fosilních paliv, zatímco industrializací našich zemědělských a potravních systémů získáme nyní jednu kalorii potravin na každých 10 kalorií spotřebovaných fosilních paliv, což představuje 23× nižší efektivitu. Závislost na dostupných energetických a chemických vstupech nás odnaučila zemědělsky hospodařit. Zadělala nám navíc na obtížně řešitelný socioekonomický hlavolam, kdy je mnoho našich zemědělců včetně rodinných příslušníků zatíženo obrovskými úvěry splatitelnými pouze při zachování současného zemědělského scénáře. Odpůrci průmyslového zemědělství obvykle tvrdí, že je to systém trvale neudržitelný. Pěstované plodiny však v průmyslovém zemědělství přinášejí stále pozoruhodné výnosy. V roli pozorovatelů přihlížíme s větší či menší nelibostí tomu, jak nás průmyslové zemědělství žene zvyšující se rychlostí do boje s budoucností lidského druhu, která je podmíněna živou a úrodnou půdou. Zhroucená vnitřní struktura půdy a pokles aktivit živých organismů nepatří mezi přesvědčivé a snadno srozumitelné argumenty zastánců biologické podstaty zemědělství. A tak čekáme na prozření, na podnět, který přijde patrně ze strany vodohospodářů ve chvíli, kdy se množství škodlivých látek zvýší nad kritickou mez a kdy ze „suroviny“, tedy z prosakující vody, nebude možno „vyrobit“ pitnou vodu.

Průmyslové zemědělství pozměnilo fyzikální vlastnosti půdy, a ta je proto schopna nyní přijímat pouze zlomek dešťových srážek v porovnání s minulostí. Nedostatečné množství vsáknutých srážek ohrožuje krajinu erozí a následně nedovolí rostlinám krajinu ochlazovat. Střed Evropy se rozehřívá. Budeme-li chtít zpomalit proces oteplování a vysušování krajiny, měli bychom přimět zemědělce ke kvalitě produkce, nikoliv ke kvantitě. Zemědělců je u nás koneckonců relativně málo a vytvořit pro takto malou a společensky nesmírně významnou skupinu ekonomicky únosné prostředí je nejlacinější cestou nápravy. Nepatrnou naději přineslo loňské velké sucho. Někteří zemědělci na jihu Moravy totiž pochopili obrovské riziko, kterým je pokračování ve stávajícím způsobu hospodaření s půdou, a poptávají u našich jižních sousedů řešení založené na oživení půdy změnou osevních postupů.

Budeme-li tedy vážně chtít zpomalit proces oteplování a vysušování krajiny, musíme se společně zaměřit na povzbuzení půdního života, který tisícerými chodbičkami otevře cesty srážkovým vodám hluboko do půdy. Krajina se tak bude moct více ochlazovat a lákat další vodu pro život. Nejsme zemí omývanou a tím i ochlazovanou mořem. Naši krajinu může ochladit jen pravidelný vsakující se déšť. Nebude-li pršet, nezachrání nás nově budované přehrady, ani jiná technická opatření.

Jaroslav Záhora, Milan Sáňka