VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zemědělství jako způsob zabezpečení potravy člověka vzniklo v období tzv. neolitické revoluce v důsledku globální změny klimatu po poslední době ledové. Tento zásadní obrat v historii lidstva stojí na počátku vzniku a rozvoje všech postupně se objevujících a mizejících civilizací starého světa. Přes všechen pokrok v následující historii je zemědělství i nadále jedinou cestou, jak živit lavinovitě narůstající populaci na planetě Zemi, i když už dávno přestalo být nejčastější aktivitou obyvatel industriálních částí světa.

Pro člověka zemědělce má z úzkého pohledu jeho zájmů největší význam půda úrodná, tzn. půda, na které lze provozovat intenzivní formy zemědělství, i když obecné povědomí o významu dalších funkcí půdy stále narůstá. Půda je východiskem základních suchozemských ekosystémů, je zdrojem a podmínkou jejich stability a diverzity, rozhodujícím článkem koloběhů vody, plynů tvořících atmosféru i elementů a látek živé i neživé přírody.

Sledování fyzikálních vlastností a chemického složení půdy jako výslednice přírodních půdotvorných procesů i zemědělské činnosti lidí se rozvíjí intenzivně především od devatenáctého století. Postupně se zvyšující škála sledovaných parametrů byla doplňována výsledky a hodnocením vegetačních testů a polních pokusů zakládaných učenými společnostmi a progresivními majiteli půdy.

Zpočátku byly stanovovány především obsahy těch prvků, které jsou charakteristické pro definování půdních substrátů, a analýzy základních rostlinných živin byly prováděny ve výluzích silných kyselin, až později se objevily výluhy lépe simulující přijatelnost prvků rostlinami, které byly postupně zaváděny do provozní praxe agrochemických laboratoří škol a zkušebních institucí (např. metody Schachschabel, Egnér-Riehm, Olsen, Bray, Mehlich aj.).

Na našem území získávají na významu tyto metody v letech druhé světové války, avšak soustavné sledování bylo zahájeno až v šedesátých letech v rámci Komplexního půdního průzkumu a zde má také původ současné Soustavné agrochemické zkoušení zemědělských půd. Výsledky opakovaných cyklů tohoto zkoušení poprvé umožňují sledovat vývoj pH půd a obsahu sledovaných živin (fosfor, draslík, hořčík) a vyhodnocovat je v souvislosti s měnící se intenzitou a zaměřením zemědělské výroby a zároveň doporučovat optimalizační opatření. V letech 1986 až 1991 proběhlo navazující plošné sledování zásobenosti půd stopovými prvky významnými pro výživu rostlin (mědí, zinkem, manganem, borem, molybdenem) a od roku 1992 bylo zahájeno sledování obsahu rizikových prvků v půdách, zejména kadmia, olova, rtuti a chromu, a sledování organických polutantů, organických látek vykazujících toxické vlastnosti.

Už počátkem 90. let byly navázány četné kontakty s institucemi okolních zemí a s jejich existujícími regionálními spolupracujícími sdruženími, pro historii monitoringu půd pak byla významná spolupráce s pracovními skupinami středoevropských regionů zabývajícími se problematikou ochrany půdy - pracovní skupiny Alpy-Adria (ARGE Alpen-Adria) a pracovní skupina podunajských zemí ARGE Donau -, kde se právě v tu dobu diskutovala nezbytnost založení sítě pozorovacích ploch umožňující signalizovat dlouhodobé tendence široké oblasti půdních vlastností.

Dlouhodobý monitoring půdních vlastností, který provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně od roku 1992, je tak výsledkem této spolupráce a je součástí uceleného programu monitoringu, jenž má splňovat požadavky na informace o současném stavu vlastností půdy, jejich vývoji a o vstupech látek do půdy. Pozorovací síť pro monitoring, která je k tomuto účelu používána, má na zemědělské půdě 190 ploch, v kontaminovaných územích 27 ploch a dalších 40 ploch je provozováno Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v chráněných územích. První metodiku monitorování zemědělských a lesních půd a půd chráněných území vydalo Ministerstvo životního prostředí v roce 1992 a je to stále významný příklad nezbytné meziresortní spolupráce.

Celý systém monitoringu je zpracován v návaznosti na podobné programy v zahraničí a současně s výhledem začlenění programu monitoringu půdy ČR do evropského systému monitoringu půdy, který je koordinován Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA, Soil Topic Centre, jako orgán EU).

Význam využívání sítě bazálního monitoringu spočívá v získávání objektivních výsledků široké škály fyzikálních, chemických a biologických parametrů v reprezentativních půdně klimatických, výrobních a časových souvislostech.

Už sama existence stálé sítě odběrových míst, přesně definovaných v prostoru geografickými souřadnicemi (GPS), na kterých probíhá a je dokumentována v časové řadě široká škála pozorování, sběr dat a analytických rozborů prováděných validovanými metodami, je zásadním přínosem, který má následující mnohostranná využití:

• Sledování vývoje a trendů monitorovaných parametrů v čase v závislosti na změnách prostředí zemědělské krajiny, na klimatických změnách a intenzitě a zaměření rostlinné produkce.
• Nové parametry, které se stávají významné, lze prověřit na reprezentativním souboru půdních vzorků a posoudit a prezentovat jejich zastoupení v našich podmínkách, v poslední době se jedná především o rezidua přípravků na ochranu rostlin.
• Možností opakovaných analýz odebraných vzorků lze optimalizovat analytické postupy a vzhledem ke zjištěnému rozsahu měřených hodnot zvolit vhodné metody měření výsledků.
• Soubor definovaných míst se známou historií je vhodným základem pro řešení společných národních i mezinárodních projektů.

Při základním pětiletém odběrovém cyklu proběhlo od založení monitoringu v roce 1992 teprve prvních šest odběrů půdních vzorků, což pro sledování dlouhodobých trendů není mnoho. Také při využívání sítě bazálního monitoringu jako základny pro široké kooperace stojíme teprve na počátku potenciálních možností, dosavadní výsledky prezentované například na konferenci k 25. výročí založení systému a zájem odborné veřejnosti smysl a perspektivnost bazálního monitoringu zemědělských půd prokazují.

Jaroslav Staňa

RNDr. Jaroslav Staňa - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno

Plocha a využití půdy v České republice v roce 2013
(upraveno podle Statistické ročenky ČR, 2014

Vzhledem k tomu, že každý hektar alespoň průměrně kvalitní půdy uživí několik lidí, představuje 4,2 milionu hektarů zemědělské půdy dostatečnou výměru pro současných asi 10,5 milionu obyvatel České republiky. Údaj, který statistika nezohledňuje, tedy kvalita půdy, má a bude mít stále větší roli pří objasnění míry platnosti slova dostatek.