VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Základním atributem čistého nočního prostředí je absence uměle přidaného světla, alespoň v exteriéru. Uvnitř budov je to složitější, tam máme prostředí záměrně jiné než venku, je to navíc prostředí jen naše, nedělíme se o něj se všemi ostatními druhy. Za znečištění tam je vhodné označit jen takovou změnu, která zhoršuje zdraví. V noci to je pravděpodobně jakékoliv světlo silnější než několik luxů, není-li zcela žluté - to dokud bdíme, pro spánek vadí cokoliv většího než setina luxu.

Znečišťování není automaticky problémem morálním, ne každé znečištění je závažné a nepochybně škodlivé. Obvykle je to ale tak, že mnohé znečištění považované dříve za neškodné se časem ukáže jako škodící nezanedbatelně, ne-li velice. Oxid uhličitý z fosilních paliv, hluk a světlo jsou právě takové případy. U CO₂ jde jen o jeho zvýšenou koncentraci v ovzduší, u zvuku a světla také o směry, odkud přicházejí, a o jejich spektrální složení.

Jak to napravit

Pokud to jde, nesvítit vůbec nebo svítit jen ve chvilkách, kdy je to nutné. Nesvítit o nic víc, než opravdu potřebujeme, světla provozovat většinou ztlumená. Nesvítit jinam, než musíme. Méně zřejmé opatření je vyhnout se vlnovým délkám, které jsou nejškodlivější - v noci to znamená potlačit nebo eliminovat krátkovlnné záření, tj. zejména ultrafialové (narušuje život hmyzu), fialové a modré, ale i modrozelené. Používat jen taková svítidla (lidově lampy), která nemohou vyzařovat světlo vodorovně a šikmo vzhůru. Na železnicích to bývalo samozřejmé, ve Švýcarsku dosud je, což velmi přispívá ke komfortu a bezpečnosti. Světla, která nejsou zdáli vidět, nelákají z okolních lesů do vsi hmyz, neruší vzácné druhy netopýrů, kteří pro svou aktivitu potřebují tmu, nesvítí do oken domů nad sebou.

Sama existence dobré techniky nevede k tomu, že se špatná přestane užívat. Všeobecné opuštění nedobré praxe zajistí jen legislativní nástroje. Již se uplatnily ve Slovinsku a většině provincií Itálie. Světelné znečištění tam díky nim neroste, ve Slovinsku dokonce rychle klesá spolu se spotřebou elektřiny na svícení.

V noci jen žlutě

Ochrana nočního prostředí před umělým svícením je obor, který je teprve na počátku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel.  Je ale hodně důležitý: ono to přírodní střídání, fungující po miliardy let, nelze beztrestně zrušit. A naštěstí ho lze ve velké míře obnovit. Někdy i tak trochu trikem: odfi ltrováním krátkovlnné poloviny světelného spektra, tedy hlavně modré složky. Zkrátka „v noci jen žlutě“ - tak si můžeme posvítit, aniž tělu lžeme, že je pořád ještě den. Venku lze noční prostředí velmi napravit dokonalým směrováním světla, a samozřejmě svícením mnohem slabším, než je dnes (zlo)zvykem. I při slabším svícení můžeme vidět lépe, pokud nás nebude nic oslňovat. Svítit si v noci jen tak, jak je nezbytně nutné, by měla být samozřejmost. Navazující téma je méně fyzikální, jde o dnešní životní styl, označovaný zlomkem 24/7: spousta aktivit probíhá (či je nabízena) dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nejen, že mnozí lidé nemohou v noci odpočívat (aby neztratili zaměstnání, jsou nuceni pracovat na noční směny, často úplně zbytečně), ale z našeho života vymizely i svátky, počínaje nedělí. Zdravou noc můžeme obnovit. Jen s tím začít. Třeba se podívat na www. veronica.cz/noc.

RNDr. Jan Hollan, Ph.D., (1955) - astronom, v letech 1970-2010 působil na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Je členem ZO ČSOP Veronica.