Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Světelné znečištění


Jan Hollan, č. 2/2010, str. 2-3

Základním atributem čistého nočního prostředí je absence uměle přidaného světla, alespoň v exteriéru. Uvnitř budov je to složitější, tam máme prostředí záměrně jiné než venku, je to navíc prostředí jen naše, nedělíme se o něj se všemi ostatními druhy. Za znečištění tam je vhodné označit jen takovou změnu, která zhoršuje zdraví. V noci to je pravděpodobně jakékoliv světlo silnější než několik luxů, není-li zcela žluté - to dokud bdíme, pro spánek vadí cokoliv většího než setina luxu.

Znečišťování není automaticky problémem morálním, ne každé znečištění je závažné a nepochybně škodlivé. Obvykle je to ale tak, že mnohé znečištění považované dříve za neškodné se časem ukáže jako škodící nezanedbatelně, ne-li velice. Oxid uhličitý z fosilních paliv, hluk a světlo jsou právě takové případy. U CO2 jde jen o jeho zvýšenou koncentraci v ovzduší, u zvuku a světla také o směry, odkud přicházejí, a o jejich spektrální složení.

Jak to napravit

Pokud to jde, nesvítit vůbec nebo svítit jen ve chvilkách, kdy je to nutné. Nesvítit o nic víc, než opravdu potřebujeme, světla provozovat většinou ztlumená. Nesvítit jinam, než musíme. Méně zřejmé opatření je vyhnout se vlnovým délkám, které jsou nejškodlivější - v noci to znamená potlačit nebo eliminovat krátkovlnné záření, tj. zejména ultrafialové (narušuje život hmyzu), fialové a modré, ale i modrozelené. Používat jen taková svítidla (lidově lampy), která nemohou vyzařovat světlo vodorovně a šikmo vzhůru. Na železnicích to bývalo samozřejmé, ve Švýcarsku dosud je, což velmi přispívá ke komfortu a bezpečnosti. Světla, která nejsou zdáli vidět, nelákají z okolních lesů do vsi hmyz, neruší vzácné druhy netopýrů, kteří pro svou aktivitu potřebují tmu, nesvítí do oken domů nad sebou.

Sama existence dobré techniky nevede k tomu, že se špatná přestane užívat. Všeobecné opuštění nedobré praxe zajistí jen legislativní nástroje. Již se uplatnily ve Slovinsku a většině provincií Itálie. Světelné znečištění tam díky nim neroste, ve Slovinsku dokonce rychle klesá spolu se spotřebou elektřiny na svícení.

V noci jen žlutě

Ochrana nočního prostředí před umělým svícením je obor, který je teprve na počátku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel.  Je ale hodně důležitý: ono to přírodní střídání, fungující po miliardy let, nelze beztrestně zrušit. A naštěstí ho lze ve velké míře obnovit. Někdy i tak trochu trikem: odfi ltrováním krátkovlnné poloviny světelného spektra, tedy hlavně modré složky. Zkrátka „v noci jen žlutě“ - tak si můžeme posvítit, aniž tělu lžeme, že je pořád ještě den. Venku lze noční prostředí velmi napravit dokonalým směrováním světla, a samozřejmě svícením mnohem slabším, než je dnes (zlo)zvykem. I při slabším svícení můžeme vidět lépe, pokud nás nebude nic oslňovat. Svítit si v noci jen tak, jak je nezbytně nutné, by měla být samozřejmost. Navazující téma je méně fyzikální, jde o dnešní životní styl, označovaný zlomkem 24/7: spousta aktivit probíhá (či je nabízena) dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nejen, že mnozí lidé nemohou v noci odpočívat (aby neztratili zaměstnání, jsou nuceni pracovat na noční směny, často úplně zbytečně), ale z našeho života vymizely i svátky, počínaje nedělí. Zdravou noc můžeme obnovit. Jen s tím začít. Třeba se podívat na www. veronica.cz/noc.


RNDr. Jan Hollan, Ph.D., (1955) - astronom, v letech 1970-2010 působil na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Je členem ZO ČSOP Veronica.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu