Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Vyloučená společenstva a skupiny


Klára Zahradníčková, č. 2/2018, s. 16-18

Jižní centrum

Než nám České dráhy ukončily pronájmy ateliérů v budově Dolního nádraží Jižního centra, každý den jsem absolvovala cestu do práce přes rušné a vytížené, v Brně ne moc atraktivně označované lokality. Hlavní nádraží, Myší díra, Jižní centrum. Již při průchodu tunelem pod drážním tělesem můžeme vytušit, že vstupujeme do jiného světa. Z Orient bistra jde cítit aroma asijských jídel. Tklivé klávesy potápějícího se Titaniku se mísí se zpěvem evangelia svědků Jehovových. Vietnamští stánkaři vykládají na pult nové kousky. Mladí romští kluci vybíhají proti jezdícím schodům. Před Tescem se odpojuji od hlavního proudu lidí a nořím se hlouběji do zeleného brownfieldu. Lidí i zvuku znatelně ubývá. Dále přes divočinu se vydávají jen kurážní. Není to jen zarostlá džungle náletů městské divočiny. V Jižním centru je pestrá mozaika suburbánních typů krajiny, která pozorným průzkumníkům odhaluje detaily a stopy. Starý brownfield, který už je prostorově členitý, s pestrou druhovou diverzitou. Porosty s vysokým podílem sukcesních a invazivních druhů. Podmáčené dolíky poukazují, že stojíme v rozlehlé zatím ještě nezastavěné říční nivě. Čitelné jsou i fragmenty kulturní zemědělské krajiny. Míjím polorozpadlé kamenné zídky bývalých zahrádek s ovocnými stromy, alej věkovitých moruší, které už neubíhají v rytmu, a starý úhor. Patrná jsou hnízda ptáků i skrytá obydlí. V opuštěných zahrádkářských koloniích a ve stanech v hustých křovinách se zabydleli lidé bez domova. Pohybují se tu většinou ti, co jsou nějakým způsobem ze společnosti vyloučeni. V porostu třtiny křovištní mají vyšlapané zkratky, na haldách hlouběji do území rozdělávají ohně. Narazíte i na tajenou svatyni na pahorku.

Čas od času jsou chatky v zahrádkářských koloniích osídlené lidmi bez domova, ale i vietnamské stánky při obloucích železničního viaduktu srovnány se zemí. Čas od času jsou porosty prvních sukcesních stadií radikálně seřezány.

Pestrost veřejného prostotou / sociální urbanismus

Myslím si, že Brnu, které je novátorské v oblasti sociálního bydlení, by slušelo podobně pracovat i s těmito současnými fenomény městských veřejných prostorů. Řešením není srovnat vietnamské stánky za Myší dírou se zemí a vytvářet sterilní město. Tyto lokality jsou spíše příležitost k práci s temperamentem místa a možností k vytvoření dynamického veřejného prostoru, kde se míchají různorodé skupiny. Je důležité umět vnímat impulsy k propojení neformálních sociálních témat s urbanistickými pravidly formálně plánovaného města.

Od lidí, kteří patří k jiným společenským nebo etnickým skupinám, se můžeme hodně naučit. Když s někým sdílíme veřejný prostor, prožíváme přítomné setkání a nemáme potřebu si představovat jeho vlastní prostředí. Zapomínáme na to, že každý někam patří. Setkání na neutrální půdě takového veřejného prostoru, které se soustředí na sociální stimulaci udržitelného městského plánování, způsobí, že společenské nálepky mizí.

Biologicky hodnotný park / urbánní ekologie

Stejně tak důležitá je i výzva naučit se pracovat s biotopy městské divočiny a v sídle vytvářet udržitelné, ekologicky pestré, ale obytné krajinářské celky. Koncepci biologické rozmanitosti, jak ji známe z divoké chráněné přírody, můžeme aplikovat i na městská společenstva. Přítomnost rozvinutého biotopu je již sama o sobě hodnotou. Stávající plocha brownfieldu je kus přírody, který dospěl do cenného stadia, kdy stojí za to se s jeho strukturou a druhy naučit zacházet. Se znalostí principů urbánní ekologie, fungování ekosystémů a hodnot krajinné diverzity rozpoznáme, co je stávající kvalita, jaké jsou zde tendence přírodních společenstev a na čem je závislé jejich trvání. Tím, že pochopíme její fungování, naučíme se s přírodou aktivně spolupracovat, podpoříme a využijeme, co se již bez zásahu člověka děje, můžeme vytvořit biologicky hodnotný park. Jako protiváha uměle udržované městské zeleně může vzniknout funkční udržitelný biotop a krajinářský celek, který dostane šanci rozvinout se ve skutečnou přírodu.

Blížím se k ulici Rosické. Míjím staré autobusové nádraží, které zeje prázdnotou. Křiklavý zlatobýl vyrůstající z prasklin asfaltu svítí s modrým oprýskaným zábradlím ostrůvků dálkových spojů. Kousek dál za plotem odfrkuje s pohupujícím se hrbem velbloud…

Klára Zahradníčková


Ing. Klára Zahradníčková, MA, (*1979) krajinářský architekt. Zabývá se řešením veřejného prostoru a krajiny v mezioborové spolupráci.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu