Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Jak divoké mohou být řeky ve městech


David Veselý, č. 2/2018, s. 43

O čem to tady vlastně mluvíte? Divoké řeky ve městech? To nám za chvíli budou po náměstích medvědi honit králíky? Vždyť přece každý ví, že řeka ve městě, to jsou kamenné zdi, vydlážděné náplavky a ospalá zrcadla jezu, ve kterých se hluboko pod námi odráží majestátná architektura. Město do řeky taky vyplivne většinu své méně či více znečištěné vody, ale hlavně, honem se vším tím nadělením pryč. Dlouho jsme si mysleli, že můžeme řece vzít všechen prostor a dát ho továrnám, silnicím nebo později supermarketům. Menší řeky jsme rovnou schovali do podzemí a postupně z nich zůstaly jen kanály pro splašky. A pak jsme najednou začali zjišťovat, že v takovém městě se nám vlastně moc dobře nežije. A rychle jsme vynalezli lék, pěší turistiku nebo jízdní kola. A byly to právě řeky, podél kterých jsme začali z města utíkat do krajiny. A zpátky se za námi podél řek táhla vůně divočiny a v uších nám stále zněl hlas vody tančící v peřejích. A najednou nám řeka ve městech začala připadat smutná. Ale kdo by měnil léta zavedené řeky jen kvůli smutku? A potom pomohl neočekávaný, ale výmluvný vyjednavač. Byly to povodně. Nejdříve jedna zalila většinu velkých měst na Moravě a ve Slezsku, ale pak přišla i do Prahy a začaly se dít věci. Bylo jasné, že pokud chceme města na obdobné povodně připravit, musíme dát řekám více prostoru. A když už se měly řeky měnit, začalo se o slovo hlásit zase volání divočiny. A tak máme dnes uprostřed řeky Moravy v Olomouci ostrov se stromy a hned na konci města se má řeka doširoka rozevřít do krajiny. V městě Brně se zcela vážně připravuje přerod zkanalizované řeky Svratky na přírodní vodní tok obklopený stromy, na jehož březích se těsně u vody prochází a posedávají lidé. Jezy na Svitavě nejen lépe převedou povodeň, ale přestanou být překážkou pro ryby i pro vodáky. A to se musím omluvit městům, která třeba připravují ještě odvážnější projekty, jen o nich mé uši ještě nezaslechly. Takže, vy všichni nevěřící Tomášové ze začátku článku, řeka ve městech může být vlastně úplně divoká. Zaleží jen na nás, jak moc to budeme chtít.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu