Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Jak divoké mohou být řeky ve městech


David Veselý, č. 2/2018, s. 43

O čem to tady vlastně mluvíte? Divoké řeky ve městech? To nám za chvíli budou po náměstích medvědi honit králíky? Vždyť přece každý ví, že řeka ve městě, to jsou kamenné zdi, vydlážděné náplavky a ospalá zrcadla jezu, ve kterých se hluboko pod námi odráží majestátná architektura. Město do řeky taky vyplivne většinu své méně či více znečištěné vody, ale hlavně, honem se vším tím nadělením pryč. Dlouho jsme si mysleli, že můžeme řece vzít všechen prostor a dát ho továrnám, silnicím nebo později supermarketům. Menší řeky jsme rovnou schovali do podzemí a postupně z nich zůstaly jen kanály pro splašky. A pak jsme najednou začali zjišťovat, že v takovém městě se nám vlastně moc dobře nežije. A rychle jsme vynalezli lék, pěší turistiku nebo jízdní kola. A byly to právě řeky, podél kterých jsme začali z města utíkat do krajiny. A zpátky se za námi podél řek táhla vůně divočiny a v uších nám stále zněl hlas vody tančící v peřejích. A najednou nám řeka ve městech začala připadat smutná. Ale kdo by měnil léta zavedené řeky jen kvůli smutku? A potom pomohl neočekávaný, ale výmluvný vyjednavač. Byly to povodně. Nejdříve jedna zalila většinu velkých měst na Moravě a ve Slezsku, ale pak přišla i do Prahy a začaly se dít věci. Bylo jasné, že pokud chceme města na obdobné povodně připravit, musíme dát řekám více prostoru. A když už se měly řeky měnit, začalo se o slovo hlásit zase volání divočiny. A tak máme dnes uprostřed řeky Moravy v Olomouci ostrov se stromy a hned na konci města se má řeka doširoka rozevřít do krajiny. V městě Brně se zcela vážně připravuje přerod zkanalizované řeky Svratky na přírodní vodní tok obklopený stromy, na jehož březích se těsně u vody prochází a posedávají lidé. Jezy na Svitavě nejen lépe převedou povodeň, ale přestanou být překážkou pro ryby i pro vodáky. A to se musím omluvit městům, která třeba připravují ještě odvážnější projekty, jen o nich mé uši ještě nezaslechly. Takže, vy všichni nevěřící Tomášové ze začátku článku, řeka ve městech může být vlastně úplně divoká. Zaleží jen na nás, jak moc to budeme chtít.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu