Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

vyznání


Ludvík Kunc, č. 3/2018, s. 37

„Nejsem biolog. Má láska ke zvířatům se promítala do kresby, malby, plastiky či fotografie. Skicoval jsem, modeloval, portrétoval stovky zvířat - vždycky s obrovským zanícením, ale nikdy s celým uspokojením nad výsledkem. Čím perfektněji jsem zvíře dokázal ,popsat‘, tím víc jsem si uvědomoval, že jsem nedokázal to podstatné - objevit ho. Snažil jsem se do něho proniknout mnohaletou prací se zvířaty v zoo. Zmocňovala se mne posedlost být v neustálém styku se zvířaty, všemi smysly je ostře vnímat, a protože jsem bažil po tom, vidět je v činnosti, v pohybu, snažil jsem se jim ho různými a často pracnými způsoby umožnit. Mám-li to vyjádřit žertem, ,dožil jsem se na zvířatech mnoha a mnoha radostí‘, ale jejich skutečné uvršení znamenal teprve Sixi.

Se Sixim jsem začal pronikat do složité jednoduchosti zvířecího světa, poznal jsem zvláštní druh krutosti, zvláštní lhostejnost, nádhernou bezprostřednost, nesdělitelnou životní svěžest, vzácnou samozřejmost partnerství dvou různých živých tvorů. Rysa už nakreslím či namaluju bez oné vnitřní tísně, která mě svazovala.

Musel jsem se ,porysit‘, abych Sixiho poznal. Ale zároveň jsem v sobě musel utvářet člověka - a obojí podivně souviselo.“

(z knihy Ludvíka Kunce Život s karpatským rysem)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu