Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
Editoři Hana Čížková, Libuše Vlasáková a Jan Květ. Vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích v edici Episteme, 632 s., České Budějovice 2017
Dne 25. června 2018 byly uděleny Ceny Josefa Hlávky za odbornou a vědeckou literaturu za rok 2017.
Cena Josefa Hlávky je udělována společně Nadací Český literární fond a Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za původní knižní práci z oblasti vědecké a odborné literatury publikovanou v České republice. Jedná se o prestižní ocenění, jediné svého druhu v oblasti odborné a vědecké literatury v České republice. V oblasti věd o živé přírodě byla na zámku Lužany u Přeštic cena udělena prof. Haně Čížkové, CSc., Mgr. Libuši Vlasákové, RNDr. Janu Květovi, dr. h. c., a kolektivu autorů za knihu Mokřady - Ekologie, ochrana a udržitelné využívání.
Dílo představuje první české původní souhrnné zpracování problematiky mokřadů. Kromě obecné charakteristiky mokřadů zahrnuje popis hlavních typů přímořských i vnitrozemských mokřadů včetně mělkých vod a lesů mokrých stanovišť, přičemž hlavní pozornost je věnována mokřadům České republiky. Samostatné kapitoly jsou věnovány funkční a strukturní charakteristice mokřadních ekosystémů a interakcím mezi mokřady a člověkem. Kniha je zdrojem základních informací o ekologii, ochraně, obnově a využívání mokřadů. Odkazuje na více než tisíc původních informačních zdrojů, a tak je možné z ní vycházet i při hlubším poznávání mokřadů. Jedná se o společné dílo třiceti českých odborníků působících v oblastech výzkumu, využívání a ochrany mokřadů.
Jako čtenář-laik si netroufám přinést zodpovědný zevrubný komentář 632 stran sepsaných ve 27 kapitolách a 120 podkapitolách (kromě předmluvy, poděkování, odborné charakteristiky editorů a autorů a soupisu literatury). Takové recenze přinesli a přinesou recenzenti erudovanější.
Svazek váží 1 373 gramů, ale váha slov, kterými je zaplněn, se mi zdá mnohem větší. Pomaličku listuji a na přeskáčku pročítám. Pod pojmem mokřad si tedy můžeme představit stále nebo jen po určitou dobu zatopené území, nebo území s půdou stabilně nasycenou podzemní vodou. - Ano, to si umím představit vzpomínajíc na túru prosluněnou, leč stále podmáčenou jezerní oblastí nedaleko norského Trondheimu. A mnohem dříve, v dětství a mládí, výlety na Pálavu spojené s cestou napříč krásnou lužní krajinou. V obou případech to slastné měkké našlapování s rytmickým čvachtáním. - Takové ekosystémy mají mnoho podob, například bažiny, tůně, rašeliniště, slatiniště, lužní louky a lesy, tedy území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, s vodou tekoucí i stojatou, sladkou, slanou nebo něco mezi… A taky je dobré v dnešním globálním světě znát i jejich různá pojmenování: wetland, zones humide, humedales, bolota či mokrye mestoobitanija, Feuchtgebiete… Nadále ale zůstanu u slova mokřad. Nacházejí se na všech kontinentech, dle nejnovějších bádání i v Antarktidě pod ledovcem. V Evropě se o největší rozlohy mokřadů starají delty řek Rhôny, Quadalquiviru, Ebra, Dunaje a Volhy. V Africe jsou to řeky Zaire (dříve Kongo), Nil, Niger a Zambezi, povodí Viktoriina jezera a jezera Čad nebo vnitrozemská delta řeky Okavango. V Asii nalezneme nejrozsáhlejší plochy v Indii, Číně, Indonésii, Bangladéši, Thajsku a Vietnamu, v Severní Americe jsou největší mokřadní komplexy v oblasti Hudsonova a Jamesova zálivu, kanadských vnitrozemských delt a samozřejmě je vytváří řeka Mississippi. Nejznámější mokřady se nachází na Floridě. V Jižní Americe se o většinu „práce“ postarají řeky Amazonka, Paraguay, Orinoko či litorální pásmo jezera Titicaca. V Austrálii jsou specifickým typem mokřadů korálové útesy, mangrovy s brakickými vodami a pobřeží lemující podmořské „trávníky“. A k těm všem patří statisíce větších či menších a ještě menších mokřadů, jež vytvářejí speciální prostředí. A jsme u sucha a boje s ním, u jádra věci. Klepeme hřebíček přímo na hlavičku, neboť vodu do krajiny nenavrátí vodní nádrže, jež budou jen bezmocně vzhlížet k vysychajícím řekám, jež je nedokážou naplnit. Význam mokřadů pro udržení vody v krajině, pro ovlivňování místního klimatu, biodiverzitu a lidské živobytí je dnes nezpochybnitelný, stejně jako nutnost je chránit a využívat na principu udržitelnosti. Velký význam pro šíření povědomí o nezastupitelné úloze mokřadů mají jistě i mezinárodní úmluvy a programy zaměřené na jejich ochranu. Aby se k tomu přidal rozum i cit nás všech, co jsme na planetě Zemi na návštěvě, k tomu nám dopomáhej Bůh.
Kniha byla zpracována a vydána v rámci projektu Ochrana, výzkum a udržitelné využívání mokřadů České republiky, který byl řešen v letech 2015-2017 a byl financován z EEA fondů v programovém období 2010-2014. Projekt, na kterém se kromě Ministerstva životního prostředí podílelo dalších sedm partnerských organizací, byl koordinován na sekci ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí a významně přispěl ke zvýšení znalostí a informovanosti o významu a funkci mokřadů v krajině a naplňování Ramsarské úmluvy o mokřadech Českou republikou. www.pdpmokrady.cz
Autorka k recenzi použila tiskovou zprávu MŽP k udělení Ceny J. H. a citace z knihy.
Bohdana Fabiánová