Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Ptačí ráj u Čenkova


Jiří Poláček, č. 4/2018, s. 38

Blízko Čenkova leží rybník Sovovka. Ač téměř kolem něj vede silnice z nedaleké Třeště, není z ní vidět. Možná proto lze na jeho hladině a v okolí pozorovat velkou řadu ptačích druhů. Pravda, nevyskytují se zde všechny najednou, ale vzhledem k jejich počtu je to úplný ptačí ráj.

V letech 2017 a 2018 jsem k Sovovce často zajížděl v jarních, letních i podzimních měsících. Sovu jsem tu sice žádnou neviděl, zato jsem opakovaně vídal kachny divoké a chocholačky, jejichž pohodu někdy narušovali pochopové rákosní. S potěšením jsem pozoroval čejky a poslouchal - řečeno s Oldřichem Mikuláškem - proslulý „čejčí pláč“. Radost mi dělali též rackové a labutě, jakož i ledňáčci svými rychlými lety nízko nad hladinou.

Takřka pokaždé jsem nechtěně donutil vzlétnout nějakou volavku: nejčastěji popelavou, ale občas i bílou; většinou jsem jich takto naštval vícero. Jedna volavka se však nenechala rušit a z míry ji nevyvedl ani čáp černý, který kolem ní prošel zcela nevšímavě a s důstojností bezmála aristokratickou.

Z okolních jív, bříz, osik, olší či keřů se ozývali pěvci: prim hrála pěnice černohlavá, jíž sekundovali rákosníci, strnadi a budníčci. Ptačí společenství doplňovali konipasové a stehlíci, z blízkých polí skřivani s křepelkami. Jednou sem zalétl i datel černý, který dal o sobě vědět táhlým voláním a poté zamířil zpět do lesů.

Když nastane ticho podzimu, většina ptáků dá Sovovce vale a její hladina i břehy osiří, začínám se těšit na jaro. Přemítám, které ptáky tam uvidím či uslyším, zda jich bude více nebo méně a zda i nadále bude možno mluvit o ptačím ráji.

Jiří Poláček


Doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc., působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, přednášel však i na dalších dvou fakultách této univerzity. Jako literární historik a kritik se zabývá hlavně českou literaturou první poloviny 20. století, ale i literaturou současnou. Byl též redaktorem několika periodik (Rovnost, Lidové noviny, revue ROK, Ladění, Milíř). S časopisem Veronica spolupracuje po celou dobu jeho existence. Mimo jiné vydal monografie Portréty a osudy (1994) a Tvorba a recepce (2003), jakož i esejistickou knížku Básnický rok (2015); nadto přispěl do řady kolektivních publikací. Je předsedou Společnosti Jiřího Mahena.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu