VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ve střední Evropě je výskyt různých typů stepních trávníků soustředěn především do panonské biogeografické provincie. Panonská provincie (nazvaná podle bývalé římské provincie Pannonia) zaujímá karpatskou kotlinu, tvořenou sníženinami mezi pohořími náležejícími k Alpám, Dinaridám a Karpatům. Jádro panonské provincie tvoří Velká uherská nížina (Alfóld) na území Maďarska. V panonské provincii převažuje reliéf rovin a pahorkatin, typické jsou pro ni spraše a vápnité písky, na nichž se vyvinuly černozemě a černice, charakteristický je výskyt zasolených a slaných půd. Krajina panonské provincie se vyznačuje velmi teplým podnebím, výrazně ovlivňovaným kontinentálními vlivy z východu a částečně i středomořským podnebím od jihu. Díky tomu se zde vyskytují výrazně teplomilné druhy rostlin a živočichů. V přírodní, člověkem neovlivněné krajině by převažovala společenstva teplomilných doubrav, ale panonská provincie patří k evropským krajinám nejdéle a nejintenzivněji ovlivněným člověkem. Celé území bylo součástí pravěké ekumeny, souvisle osídlené již neolitickými zemědělci, kteří zabránili nástupu  lesa v době poledové. Díky pastvě dobytka vznikla a dodnes se zde vzácně udržela krásná společenstva stepních lad připomínající kontinentální jihoukrajinské a jihoruské stepi. Současná panonská krajina je převážně zemědělská, převažují pole, charakteristickým prvkem jsou sady s teplomilnými ovocnými dřevinami (meruňky a broskvoně), vinice a akátové lesy. V České republice je takový ráz krajiny výjimečný, vždyť do severopanonské biogeografické podprovincie náležejí pouhá 4 % státního území, a to pouze v jižní polovině Moravy. Fytogeografové řadí toto území do oblasti teplomilné květeny (termofytika), a to do fytogeografického obvodu Panonské termofytikum.

Východiskem pro pochopení současného stavu vegetace v krajině je potenciální přírodní stav rostlinných společenstev, tedy takový stav, který by nastal, kdyby krajina nebyla ovlivňována lidskými zásahy. Přírodní stav krajiny určuje rámce a možnosti využití krajiny a je srovnávací základnou pro hodnocení všech změn způsobených lidskou činností. V člověkem neovlivněné krajině jihomoravské Panonie by - mimo říční nivy - převládaly různé typy teplomilných doubrav 1. dubového vegetačního stupně. Teplomilné doubravy by ani v přírodním stavu nebyly zcela souvislé, na extrémně vysychavých místech, především na prudkých jižních svazích, by se vyskytovaly druhově pestré lesostepní a stepní polanky s charakteristickým výskytem světlomilných a teplomilných druhů ponticko-panonského a mediteránního rozšíření.

Krajina 1. dubového vegetačního stupně je ve střední Evropě nejdéle a nejintenzivněji ovlivňována člověkem. Již v pleistocénu zde žili paleolitičtí lovci a sběrači. Neolitičtí zemědělci pak od 6. tisíciletí př.n.l. ovlivnili poledový vývoj vegetace v krajině tím, že obděláváním půdy a chovem dobytka zabránili vzniku souvislých lesních porostů a umožnili tím rozvoj stepních a lesostepních společenstev. V krajině dubového vegetačního stupně tedy v poledovém období vždy převažovala plocha polí, luk a pastvin nad plochou lesů. Nezbytnou podmínkou vzniku a udržení společenstev severopanonských stepí byla pastva dobytka a kosení trávy, které v minulosti zabránily vývoji těchto lokalit k lesním společenstvům. Vlivem pastvy vznikla svébytná společenstva s převahou vytrvalých oddenkatých trav, které snadno regenerují po odstranění nadzemních částí okusem a snadno se vegetativně šíří. Na pastvinách se také šířily druhy, které dobytek nespásal, druhy nechutné či jedovaté (např. pelyňky či koniklece) a druhy trnité či ostnité (bodláky, pupavy, hlohy a růže). Právě proto jsou tato specifická společenstva v některých částech jižní Moravy výstižně nazývána „špidláky".

Dodnes zachovaná společenstva stepních trávníků jsou svědectvím prastarého způsobu využívání suchých severopanonských strání. Po skončení pastvy zde zůstala společenstva postagrárních pastvinných stepních lad, která je nutno udržovat odstraňováním samovolně se šířících dřevin a alespoň periodickým kosením, jinak zarostou expanzivními druhy trav, keři a stromy. Až do současné doby se na těchto lokalitách zachovaly populace vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů, z nichž některé dosahují právě na Moravě severní či západní hranice svého rozšíření. Význam těchto společenstev pro ochranu biodiverzity dokládá jejich zařazení mezi evropsky významné biotopy v rámci programu Evropské unie Natura 2000.