VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hned v první větě svého úvodu ke knize Vyškov: město a okres, vydané v roce 1936, oceňuje tehdejší starosta Jan Hon půvab zdejších lipových alejí: „Krásná vstupní brána do Vyškova, vytvořená starobylou lipovou alejí od nádraží i na obou hlavních silnicích ať od Brna, nebo Olomouce, vzbuzuje dojem, že vjíždíme do města velkého a výstavného.“ Těžko nás proto překvapí, že zmíněné zelené dominanty našly, jako samozřejmá součást tehdejšího města, své místo i v dokumentačních kresbách Josefa Kachlíka (1897-1978), zdejšího výtvarníka a oblíbeného pedagoga. Majestát aleje lemující silnici od Brna, která tvoří zřetelnou krajinotvornou linii v pozadí kresby U staré cihelny, pohled ke státní silnici (1940), můžeme v krajině rozsáhlých zemědělských lánů obdivovat dodnes. Zato představu o lipové aleji vedoucí od vlakového nádraží k centru města si už můžeme utvořit právě pouze z kresby Z lipové aleje u nádraží, datované rokem 1945. Dávno ji nahradila výsadba lísky turecké.

Motiv zeleně - ať už skupin stromů, stromořadí, alejí, nebo solitérů - je ve výtvarném díle Josefa Kachlíka nápadně hojně zastoupen. Vzpomeňme alespoň namátkou další vyobrazení alejí v kresbách Alej v zámecké zahradě (1930) nebo Manerov: Pajtlův hostinec (1942). Krásné studie stromů představují například díla Na řece Hané u židovského hřbitova (1944), V Marchanickém hájku (1942) nebo třeba Ze zámecké zahrady (1947). Za vrcholnou oslavu stromoví můžeme považovat kresbu majestátně vznešené lípy v Moravských Prusích Stará lípa u Boží Muky (1942). V dalších početných kresbách pak tvoří stromy důležitou součást zobrazovaného motivu a kompozice - městských ulic, vesnických návsí, krajinných zákoutí apod.

Když jsme s vyškovským historikem Radkem Mikulkou při přípravách knihy srovnávacích fotografií Vyškov v proměnách v roce 2008 procházeli Vyškovem, uvědomil jsem si, kolik vzrostlých stromů v městském prostoru nedokázalo vzdorovat diktátu moderní racionality. Pánem ulice se stal automobil. A platí to stejně tak i pro venkov. Kdysi typické sousedské lavičky zmizely spolu se stínem košatých korun kamsi za domy do intimity rodinných dvorků, uvolnily prostor odstavným místům pro automobily nebo fádním jehličnanům. Z vnějšku jsme tím přišli o příjemný stín a mikroklima. A ve svém nitru? Odpověď hledejme v kresbách a malbách Josefa Kachlíka.