Čtení na tyto dny

Ozvěny

Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.

Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.

A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Babylonské zmatení jazyků


David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Nedávno jsem narazil na problém. V rámci připravované revitalizační stavby jsme předpokládali odvoz části ornice kontaminované křídlatkou na skládku. Ve skutečnosti se ale nejednalo o zeminu ze zemědělských pozemků, ale o hrabanku z lesa. Stavební rozpočet ale tyto dvě komodity shrnuje pod jednu položku. Po staletí jsme materiál k řekám naváželi, takže je nasnadě, že tato ornice nebyl jediný materiál, který přebýval. Při říčních revitalizacích musíme od řeky odvézt také velké množství hlíny, písku nebo štěrku, abychom řeku uvolnili za staletého lidského sevření. Zbavit se tohoto materiálu ale představuje nepříjemně vysoký podíl nákladů na revitalizační opatření. Mnohdy tvoří dokonce převážnou část těchto nákladů. Proto není divu, že jsme se snažili tyto náklady redukovat a zhotoviteli nabídli možnost tyto materiály odkoupit, pokud by pro ně našel lepší využití, než odvoz na skládku. K odkupu jsme tedy nabídli i ornici, v tomto případě rozuměj lesní hrabanku. Jenže jsme narazili na zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. A marné bylo naše vysvětlování, že se ve skutečnosti jedná o lesní půdu. Jednou se to jmenuje ornice, tak je to ornice. A tehdy jsem pochopil, že jsme pouhý zvuk slov povýšili nad jejich význam. Že se za slovy již neskrývá jejich skutečný obsah, ale že jsou pouhým heslem, pouhou figurkou ve hře správních řízení, soudních rozhodnutí nebo politických proklamací. A nestalo se to jen ornici. Ještě hůře dopadlo sucho. S tím teď každý bojuje. Máme akční plány proti suchu, dokonce suchou hlavu vodního zákona. Jenom teď nevím, jestli je to něco jako moudrá hlava do pečiva, nebo spíše hlava 22. Každopádně jsme se na začátku zapomněli dohodnout, co vlastně sucho je. Nebo co si alespoň každý pod slovem sucho představuje. Někdo si představuje sucho jako povodeň. Jako se při povodni valí krajinou masa vody, tak se podle nich teď krajinou žene sucho. A stačí jej pochytat do nových nádrží. Kupodivu se v tomto případě nejedná o suché nádrže, jak by se sémanticky nabízelo. Legrace to ale není, sucho totiž do naší krajiny nedorazilo nečekaně jako povodeň, ale zrálo díky našim špatným rozhodnutím v krajině po desetiletí. Kdo chtěl, mohl ho vidět už dávno a nemusel čekat na to, až se sucho dostane i do titulků bulvárních článků. Sucho už dávno prorostlo do samé dřeně naší krajiny. Stejně hluboké a komplexní musí byt také řešení. Jenom samotné nádrže určitě dostatečným lékem nejsou. Sucho je vlastně neviditelné, v podstatě vidíme pouze jeho důsledky, takže není divu, že v jeho případě došlo ke zmatení jazyků. Nám se to ale stalo i s tak konkrétními pojmy jako les nebo louka. O nich se často mluví právě ve spojitosti se suchem. Představíme si ale všichni pod těmito slovy skutečně to samé? Ukazuje se, že ani tady se neshodneme. Když se bavíme o loukách, představí si někdo dočasný travní porost tam, kde zemědělec ještě loni sel kukuřici, někdo zase horskou louku po staletí udržovanou extenzivním hospodařením a nabroušenou kosou, někdo dokonce přirozené bezlesí vzniklé neuvěřitelnou souhrou přírodních poměrů a udržované přírodními procesy. A co les? Tam je to snad jasné. Každý přece ví, že správný les je vzrostlá smrková tyčovina, kde se dají dobře sbírat houby. Nebo snad ne? Někdo totiž bude tvrdit, že les může mít i několik pater. A to si nemusíme hned představovat amazonský prales, kolegové v Sasku jich v lesech shodných s těmi našimi identifikují tuším šest. To je přibližně o šest více, než najdeme u nás. To byl vtip, ale vlastně jen trošku. Od lesníků v Litvě jsem si přivezl prospekt, ve kterém popisují čtyři různé čtvrtiny života lesa. Bezlesí, mladý les, dospělý les a les mrtvý, tedy ve stadiu rozpadu. Takže les je vlastně i tam, kde žádný strom ještě neroste, nebo tam, kde jsou již všechny stromy mrtvé. Často se pak můžeme setkat se závěry, nebo si přečíst alarmující zprávu: „Nový výzkum prokázal výrazně nižší schopnost luk zadržovat vodu“ nebo „Na záchranu našich lesů už je možná pozdě“. Ale o jakých loukách, o jakém lese se vlastně bavíme?

Je to babylonské zmatení jazyků. Jenže nám nejde o věž, která se dotkne nebes. Nám jde o zemi, na které žijeme. Takže je na čase si začít rozumět.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu