VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

* 3. 9. 1934, Rychvald u Karviné   † 18. 12. 2018, Brno

Když jsem z popudu Antonína Bučka zaměřil svou disertaci na vliv sudokopytníků na lesní fytocenózy a dynamiku lesa, začal jsem svou práci pravidelně konzultovat s profesorem Mrkvou. Zpočátku pravda poněkud ostýchavě, neboť pan profesor bez rozpaků říkal svůj názor a stejně jako dokázal přímočaře pochválit, dokázal také „zdrbat“. Brzy jsem však zjistil, že právě tato přímočarost je jednou z jeho mnoha předností - bylo se možné nad jednou věcí přít a vzápětí nad jinou si svorně notovat… Když jsem se po intermezzu civilní služby vrátil doktorát dokončit, dostal jsem nabídku, která určila celou mou další dosavadní odbornou práci - nastoupil jsem na Ústav ochrany lesů a myslivosti jako odborný asistent, a stal se tak na několik let Mrkvovým nejbližším spolupracovníkem.

Za dlouhých cest na výzkumné plochy či při večerním sezení u piva po celodenní terénní práci, v úsměvných i hořkých vzpomínkách ožívala celá profesorova odborná kariéra. Po praxi v lesním provozu, kde působil v letech 1957-1960 jako technik na polesí v Nových Hradech a později jako referent na Lesním závodu Břeclav, nastoupil na Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi nad Vltavou. I v lesnické praxi se zvládl věnovat výzkumu, v lesích za Poštornou například vlivu znečištění na mechy a lišejníky a jejich využití pro bioindikaci znečištění. Na tehdejší Lesnickou fakultu VŠZ v Brně nastoupil v roce 1964 jako asistent v oboru ochrany lesa již s velmi širokým profesním záběrem. V roce 1968 se aktivně účastnil fakultních protestů proti okupaci, a tak byl po prověrkách počátkem 70. let přeřazen na Ústav ekologie lesa, nejprve jako technik, teprve později, když „klatba“ poněkud vyčpěla, jako samostatný vědecký pracovník. Ústav sídlil v Brně-Soběšicích, pan profesor vzpomínal, jak v zimě jezdil do práce na běžkách… Působil tam až do roku 1990, kdy se vrátil zpět na Ústav ochrany lesů. V krátké době prošel všemi pedagogickými stupni. Přednášel ochranu lesa i našemu ročníku, přišedšímu na fakultu rovněž v prvním porevolučním roce. V letech 1994-1998 byl vedoucím ústavu a zásadně se zasadil o jeho transformaci a novou koncepci. Studentům zprostředkovával nejnovější poznatky, zapojoval je do řešení aktuálních otázek, byl respektovaným pedagogem. Ve vědecké práci se orientoval na úlohu hmyzu v přirozených lesních ekosystémech, škody v lesích způsobené abiotickými činiteli se zvláštním zřetelem na škody imisemi, škody zvěří a řešení nerovnováhy mezi lesnickým a mysliveckým hospodařením - právě toto téma nás úzce profesně spojovalo.

Za dlouhé roky náš vztah přerostl rámec profesní - pan profesor byl věrným účastníkem mých vernisáží či autorských čtení, na mohelenské stepi učil mou dceru chytat cvrčky… Já se stal korektorem jeho textů, nadšeným obdivovatelem jeho kaktusů a bonsají. O to bolestněji mi jeho přímočaré věty pronášené s jiskrou v oku, s mírně potutelným očekáváním reakce, chybí.

Petr Čermák (Čermáček)