Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Vzpomínka na profesora Radomíra Mrkvu


Petr Čermáček, č. 3/2019, s. 48

* 3. 9. 1934, Rychvald u Karviné   † 18. 12. 2018, Brno

Když jsem z popudu Antonína Bučka zaměřil svou disertaci na vliv sudokopytníků na lesní fytocenózy a dynamiku lesa, začal jsem svou práci pravidelně konzultovat s profesorem Mrkvou. Zpočátku pravda poněkud ostýchavě, neboť pan profesor bez rozpaků říkal svůj názor a stejně jako dokázal přímočaře pochválit, dokázal také „zdrbat“. Brzy jsem však zjistil, že právě tato přímočarost je jednou z jeho mnoha předností - bylo se možné nad jednou věcí přít a vzápětí nad jinou si svorně notovat… Když jsem se po intermezzu civilní služby vrátil doktorát dokončit, dostal jsem nabídku, která určila celou mou další dosavadní odbornou práci - nastoupil jsem na Ústav ochrany lesů a myslivosti jako odborný asistent, a stal se tak na několik let Mrkvovým nejbližším spolupracovníkem.

Za dlouhých cest na výzkumné plochy či při večerním sezení u piva po celodenní terénní práci, v úsměvných i hořkých vzpomínkách ožívala celá profesorova odborná kariéra. Po praxi v lesním provozu, kde působil v letech 1957-1960 jako technik na polesí v Nových Hradech a později jako referent na Lesním závodu Břeclav, nastoupil na Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi nad Vltavou. I v lesnické praxi se zvládl věnovat výzkumu, v lesích za Poštornou například vlivu znečištění na mechy a lišejníky a jejich využití pro bioindikaci znečištění. Na tehdejší Lesnickou fakultu VŠZ v Brně nastoupil v roce 1964 jako asistent v oboru ochrany lesa již s velmi širokým profesním záběrem. V roce 1968 se aktivně účastnil fakultních protestů proti okupaci, a tak byl po prověrkách počátkem 70. let přeřazen na Ústav ekologie lesa, nejprve jako technik, teprve později, když „klatba“ poněkud vyčpěla, jako samostatný vědecký pracovník. Ústav sídlil v Brně-Soběšicích, pan profesor vzpomínal, jak v zimě jezdil do práce na běžkách… Působil tam až do roku 1990, kdy se vrátil zpět na Ústav ochrany lesů. V krátké době prošel všemi pedagogickými stupni. Přednášel ochranu lesa i našemu ročníku, přišedšímu na fakultu rovněž v prvním porevolučním roce. V letech 1994-1998 byl vedoucím ústavu a zásadně se zasadil o jeho transformaci a novou koncepci. Studentům zprostředkovával nejnovější poznatky, zapojoval je do řešení aktuálních otázek, byl respektovaným pedagogem. Ve vědecké práci se orientoval na úlohu hmyzu v přirozených lesních ekosystémech, škody v lesích způsobené abiotickými činiteli se zvláštním zřetelem na škody imisemi, škody zvěří a řešení nerovnováhy mezi lesnickým a mysliveckým hospodařením - právě toto téma nás úzce profesně spojovalo.

Za dlouhé roky náš vztah přerostl rámec profesní - pan profesor byl věrným účastníkem mých vernisáží či autorských čtení, na mohelenské stepi učil mou dceru chytat cvrčky… Já se stal korektorem jeho textů, nadšeným obdivovatelem jeho kaktusů a bonsají. O to bolestněji mi jeho přímočaré věty pronášené s jiskrou v oku, s mírně potutelným očekáváním reakce, chybí.

Petr Čermák (Čermáček)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu