VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hranečníky patří v naší krajině k velmi cenným historickým strukturám. Dříve byly nedílnou součástí každého katastru obce, neboť označovaly a vymezovaly spolu s jinými znaky (např. náspy, příkopy či významnými stromy) jejich hranice. Mnohé z nich byly pouhými vztyčenými kameny, jindy byly velmi ozdobně vyvedeny. Kromě katastrálních hranic ovšem existovaly také jiné hranice, a to hranice jednotlivých šlechtických panství. Mohly jít často i napříč katastry obcí, byť k tomu docházelo jen málo, snahou bylo zaokrouhlovat panství tak, aby do nich patřily celé vesnice s jejich katastry. Rozdělené obce ovšem nebyly nijak výjimečné a někdy, jako např. známá brněnská poutní obec Tuřany, patřily i do tří panství. V takovém katastru tak bylo možno najít celou změť hranečníků. Většina těchto cenných historických památek ovšem zmizela během socializace a kolektivizace našeho venkova. Při rozorávání mezí a scelování polí, především pak v 70. letech během tzv. industrializace zemědělství, kdy vznikaly, zejména v nížinách, často až mnohasethektarové lány jdoucí napříč mnohdy i několika katastry, byly tyto kameny, připomínající doby minulé, vyorány, někdy druhotně použity, jindy prostě vyvezeny na skládky. Pouze v lesích, tam, kde „ničemu nepřekážely“ (tedy např. i budování lesních svážnic), zůstaly tu a tam dodnes. Většinou v nepřehledném terénu, v horách apod. Je ovšem pravou řídkostí najít hustě osázenými hranečníky určenou a víceméně neporušenou souvislou hranici panství, táhnoucí se třeba i několik kilometrů. Jednou z takových je na Brněnsku hranice bývalého lichtenštejnského panství, které mělo centrum v Pozořicích, s panstvím (během josefinských reforem zrušeného) zábrdovického kláštera a s panstvím líšeňským, na pomezí Moravského krasu. Táhne se hranou lučnatého údolí Říčky, které se v některých pasážích velmi podobá slavnějšímu lichtenštejnskému krajinnému celku valticko-lednickému. I zde však jsou některé kameny vyvrácené, jiné již téměř pohltila země, a pro budoucnost je zapotřebí tuto velmi cennou historickou strukturu, která by si zasloužila i státní ochranu, tu a tam sanovat - postavit vyvrácené kameny, odkopat zeminu od těch, které již z okolního terénu vystupují jen svou malou částí.

Jednu takovou „pionýrskou“ kratičkou brigádu uspořádali někteří členové redakční rady Veroniky cestou na výjezdní zasedání. Podařilo se jim při ní nově osadit čtyři vyvrácené kameny a od několika odkopat zeminu, která je hrozila zcela pohltit. Do budoucna, po dalších brigádách, se tak snad podaří sanovat celou tuto mimořádně cennou historickou hranici.