VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Originalitu a ohleduplnost k přírodě prokázal student Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara (FDULS) Západočeské univerzity v Plzni Tomáš Starý při zpracování ateliérové práce, jejíž zadání znělo prostě: „les“. Ze širokého spektra navrhnutelných předmětů se student 2. ročníku magisterského studijního oboru Design během rešerše přiklonil k návrhu netopýří budky, tedy objektu sloužícímu k ochraně netopýrů.

(Z tiskové zprávy fakulty, Plzeň 7. 5. 2019)

„Chtěl jsem studenty nasměrovat trochu jinou cestou a experimentovat s jejich kreativitou. Zajímalo mě, co si představí pod pojmem les a jak k němu přistoupí. Tomáš dokázal tohle téma výborně pojmout,“ říká vedoucí práce Jan Korabečný.

Les je velmi široký pojem. Proč budky pro netopýry?

Výběrem jsem chtěl reagovat na svou rozvíjející se snahu chovat se šetrně k životnímu prostředí. Člověk by v sobě měl pěstovat určitou sociálně-ekologickou zodpovědnost za své činy a jako designér i za svou tvorbu. Tvorbou můžete dát najevo, jaký svět chcete, aby vás obklopoval. V souladu se svým dekadentním postojem k materialismu jsem už jednoduše nechtěl navrhovat další tvarovou podobu loveckého nože nebo turistických holí. Takových věcí je nadbytek a z mého úhlu pohledu již není potřeba zabývat se jejich podobou. Chtěl jsem, aby design pomáhal na správném místě.

Zabýval jste se životním cyklem netopýrů, abyste věděl, jaký typ navrhnout a jak tzv. na to?

Projekt jsem důkladně konzultoval s Přemyslem Tájkem, vedoucím oddělení sledování stavu biodiverzity ze Správy chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, který se dlouhodobě věnuje ochraně netopýrů a monitoringu obsazenosti netopýřích budek. Ty netopýrům nahrazují přirozené přírodní úkryty - dutiny v kmenech a větvích starých listnatých stromů nebo štěrbiny za odlupující se kůrou uschlých dřevin, které z krajiny především v důsledku současného a již dlouhodobého způsobu lesnického hospodaření z velké části vymizely.

Během konzultace projektu jsme se rozhodli pro štěrbinový typ budky, jelikož jsme vyšli z poznatků, že některé druhy našich netopýrů se přes léto ukrývají v různých štěrbinových úkrytech. Tyto úkryty v posledních desetiletích přizpůsobiví netopýři stále častěji vyhledávají v náhradních útočištích - v lidských stavbách. Mohou to být třeba skuliny za dřevěným pobitím vnějšího zdiva domů, za okenicemi nebo ve škvírách mezi panely v panelových domech. V takových úkrytech se často vyskytují i takzvané mateřské kolonie, tedy choulostivé uskupení samic s mláďaty, často v počtu i několika desítek jedinců. V budkách, které se na našem území dlouhodobě pozorují, ale právě tyto ,netopýří porodnice‘ nacházíme jen zcela výjimečně.

To byla vysvětlení, doporučení a rady odborníka. Nad čistým ,výkresem‘ jste ale už zůstal sám. Jak to bylo dál?

Neupírejme význam odborných konzultací pro dosažení patřičného výsledku. Konečná podoba budky je výsledkem řady dlouhých společných rozhovorů, kdy mi Přemysl Tájek sděloval zkušenosti ohledně životních nároků netopýrů. Výsledná budka tedy obsahuje nejen štěrbinové úkryty, ale i jednu větší dutinu pro samice s mláďaty. Zvolil jsem trojúhelníkový půdorys, různě široké rozestupy mezi příčkami a asymetricky umístěný doplňkový výletový otvor. Navrhl jsem průlezy mezi některými příčkami tak, aby bylo umožněno vytvoření rozmanitých mikroklimatických podmínek, které by netopýrům mohly vyhovovat v různých obdobích roku a které by mohly poskytovat oproti některým stávajícím typům budek i příhodnější podmínky právě pro tvorbu mateřských kolonií. Výsledkem je tedy podoba jakéhosi univerzálního netopýřího hotelu, chcete-li.

Budka je umístěna v CHKO Slavkovský les. Jak ji netopýři přijali? Máte nějaké odezvy?

Budka byla instalována zhruba v polovině dubna letošního roku a hned na počátku června jsem obdržel od Přemysla Tájka zprávu o prvním osídlení budky - netopýrem Brandtovým. Nedaleko umístění byla totiž v jiné, starší dřevěné budce početná kolonie samic, a tak se mohlo jednat o samce vábícího harém do svého nového příbytku. Tato okolnost mohla přispět k faktu, že šlo o jedno z nejrychlejších osídlení budky, které má Přemysl doložené.

Zda šlo o shodu náhod, či velmi dobře vytipovanou lokalitu pro umístění budky, anebo má zásadní roli inovativní charakter návrhu, se dozvíme v průběhu dalších měsíců. S Přemyslem jsme v kontaktu, budka bude společně s ostatními konvenčními typy dlouhodobě monitorována. Některé budky ale zůstávají i dlouhé roky neobydlené, tak uvidíme. Nechme tomu čas.

Do budoucna ale počítáme s umístěním budky také do jiných končin republiky. Plánek budky k výrobě rádi poskytneme i jiným organizacím souvisejícím s ochranou přírody, které by projevily zájem budku ve svém lese vyvěsit a přispět zároveň jejím dlouhodobým monitoringem.

Otázky položila redakce Veroniky, odpovídal Tomáš Starý