Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Petr Skácel


Bohdana Fabiánová, č. 4/2019, s. 34-35

V době setkání s Petrem Skácelem jsem byla ještě hodně malé děvčátko. Často a ráda jsem s tatínkem chodila tzv. do města. Chodili jsme po památkách, ukazoval mi brněnské kostely, obrazy v nich, vyprávěl mi biblické příběhy, které se na obrazech odehrávaly, u kapucínků pak „co byli oni a budeme i my“. Vycházky často odpoledne končily v „lidušce“ na Petrově, kde učil tatínkův kamarád malíř a grafik Jaroslav Škarohlíd a taky bratr básníka Jana Skácela malíř Petr Skácel. Krásně to tam vonělo barvami a bylo tam vlídno. Petra Skácela jsem se tedy rozhodně nebála, protože byl laskavý a usměvavý. Jednou jsem tam něco malovala a tatínek se ptal, jestli bych nemohla do lidušky chodit. Strýc Škarohlíd se usmál se slovy: Pepo, na malování není, bude šikovná na něco jiného. A Petr Skácel se otočil a s udivením jej káral: Jak to můžeš u tak malého děcka říct a poznat. Už to ale zůstalo u prvního rozhodnutí, ke kterému se taťka přiklonil.

No, a tak jsem nejen nezačala chodit na Petrov do výtvarky ke strejdovi Škarohlídovi, ale ani jsem tam nezačala chodit malovat k Petru Skácelovi. Výtvarno mě ale uchvacovalo, byť jsem byla jen obdivným pozorovatelem. A tak to zůstalo doteď.

25. září 2019 uplynulo 95 let od malířova narození.

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu