VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oldřich Mikulica, Josef Ptáček: Když příroda čaruje. CPRESS, Brno 2019. 184 stran.

Když se setkají mistři svého oboru, bývá výsledek jejich setkání vždy úžasný. Ne jinak je tomu i v případě setkání dvou mistrů přírodní fotografie Oldřicha Mikulici a Josefa Ptáčka v této knize. Není to jejich setkání první, jsou spoluautory již 5 knih a řady dokumentárních filmů a ani jejich jména nejsou čtenářům Veroniky neznámá. Fotografie Josefa Ptáčka už léta patří k našemu časopisu, a jsou i součástí jubilejní publikace Krajiny srdce, kterou Veronica v roce 2016 vydala v nakladatelství Novela bohemica. Za své snímky získal u nás i v zahraničí řadu ocenění a jsou k vidění i v řadě časopisů. Mimo to psal scénáře k filmovým dokumentům, působil jako pedagog a lektor a na svém kontě má i několik povídkových knih s přírodní tematikou. Ani druhý z autorů Oldřich Mikulica nám není neznám. Je mimo jiné nositelem velmi prestižního vyznamenání Evropský fotograf přírody roku 2011 a jeho fotografie najdeme i ve světově známém časopise National Geografic. V tomto čísle najdete i další recenzi na jeho knihu o kukačkách. Zbývá o něm ještě dodat, že je také kameramanem a režisérem.

K uváděné knize snad ani není potřeba dalších slov. Je v ní výběr z těch nejlepších snímků obou autorů, zachycujících přírodu během roku i s jejími obyvateli. Můžeme jen žasnout, co krásy kolem nás je, protože příroda čaruje stále, jen si toho všimnout. Stačí třeba jen vidět a vychutnat si jemnou krásu zrcadlících se stébel trav na hladině rybníka tolik evokujících jemné grafiky Bohuslava Reynka nebo si povšimnout tajemných postav zakletých do pařezů či zlomů kmenů, detailů květů či rašících listů. A což teprve ty zachycené neuvěřitelné okamžiky ze života hlavně ptačích aktérů. Lze jen s úctou obdivovat schopnost autorů být ve správný okamžik na místě, vidět, zachytit a předat viděné druhým; co trpělivosti, zkušenosti a umu je v každém snímku skryto. Kdo z nás se může pochlubit, že třeba viděl zedníčka skalního nebo moudivláčka lužního při stavbě hnízda, nemluvě už o neuvěřitelných snímcích ze života kukaček. A co tajemný lelek lesní, znáte ho? Asi málokdo. Sám jsem ho viděl jedinkrát v životě na Vihorlatě, kde jsem kdysi u Jana Laciny vykonával prázdninovou praxi. Proto mohu potvrdit, že je neviditelný a je už zázrak ho jen potkat, natož vyfotografovat. A nejde jen o druhy málo vídané, ale i ty obecné zachycené jinak, než je vídáváme. Žel ale takové skvosty, jako jsou mandelík či drop, už asi uvidíme jen v této nádherné knize doprovázené úsporným, spíše lyrickým textem.

Vřele doporučujeme.

Ivo Dostál