Vstup pro předplatitele: |
Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.
Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy
spadané květy, spadané listí, zem…
(František Schildberger)
Na konferenci Veřejné prostory - živá místa Harry Harbote ze společnosti Richter Spielgeräte mluvil o přírodních hřištích: „V současnosti se zvyšuje nutnost nabídnout dětem ve městě přírodní prostředí. Nejen proto, že děti potřebují přírodu, ale i proto, že příroda potřebuje děti. Jak jinak mohou v dospělosti chránit přírodu, když s ní nemají zážitky?“ Stejné je to s námi ostatními a s městem jako takovým. A proto potřebujeme ve městech vytvářet kvalitní, inspirující a lákavé prostory pro lidi. Jak je oživit nejen lidsky, ale i přírodně, jak to v komunitě naplánovat a provést, jak nezapomenout na prvky u nás zatím spíše nevšední, jako jsou komunitní kompost, byliny ve veřejné zeleni, revitalizace řek uvnitř města, sochy na náměstích a v parcích či sdílení aut? Kvalitní a příjemná města chápeme jako součást krajiny, kterou můžeme obývat rozumně a nedestruovat přitom ekologické vazby. I o ní je toto číslo, které volně navazuje na zmíněnou konferenci. Zajímavé počtení a hravé léto! Já běžím na hřiště.
Dana Zajoncová