Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Kterak Jan Gehl z Kodaně do Čech přišel


Eva Staňková, č. 3/2011, str. 9

Inu, bylo to díky šťastné shodě okolností, ale protože náhoda přeje připraveným, nejdříve širší souvislosti této události. Začátkem 90. let lidé dychtivě vyráželi za novými zkušenostmi do ciziny a také zahraniční odborníci rádi jezdili k nám. Díky osvícenému vedení staronového Útvaru hlavního architekta (ÚHA) se mohlo navázat na týmovou práci z let 1966-69 i na zkušenosti z posledních dvaceti let a inspirovat se přitom nejnovějšími trendy ze světa. Zahraničních pracovních návštěv na ÚHA i pozvání do zahraničí bylo tehdy hodně, takže kdo se domluvil anglicky nebo německy, mohl získat reálnou představu o tom, v čem jsme zůstali pozadu za okolním světem. Brzy bylo jasné, že jednou z důležitých oblastí, ve které máme co dohánět, jsou veřejné prostory.

Když se v r. 1992 náš mladý kolega geograf Karel Stránský vrátil plný dojmů z USA (šestitýdenní program Eisenhowerovy nadace), líčil nám zajímavé setkání se Stevem Daviesem a Fredem Kentem ze sdružení Project for Public Spaces v New Yorku s tím, že je pozval do Brna. Když oba příští rok opravdu přijeli do Evropy, přivezli s sebou film, který byl pro mne tehdy skoro zjevením. Jeho autor William Whyte svým laskavým komentářem takřka přírodovědného pozorování chování homo sapiens na ulicích a náměstích amerických měst zásadně ovlivnil můj pohled na smysl veřejných prostorů ve městě. Mé do té doby pouze intuitivní přesvědčení a snahy uplatnit v nových urbanistických dokumentech lidské měřítko nečekaně získaly odbornou podporu! Myslím, že mnozí z těch, kteří film tenkrát viděli ve velké zasedačce na Kounicově ulici v Brně (nebo kdykoliv později), jím byli podobně ovlivněni. I díky němu začala vedle tradičních kontaktů ÚHA s Fakultou architektury Vysokého učení technického v Brně také dlouhodobá spolupráce s katedrou psychologie na Filozofické fakultě MU a dokonce i s Fakultou stavební VUT. Bez této „sociální sítě“ kolem tématu veřejných prostorů by se Jan Gehl v Brně asi vůbec neobjevil. V polovině 90. let byl internet v plenkách a networking probíhal ještě tradičním způsobem. Dcera docenta Sedláka ze stavební fakulty Martina Sedláková pokračovala po dokončení bakalářského studia na FA VUT na podzim 1995 jako guest student na Královské dánské akademii umění v Kodani. Profesor Jan Gehl tam vedl Ústav urbanistického navrhování a byl v té době už mezinárodně uznávaným odborníkem na veřejné prostory. Právě tehdy jsme na ÚHA dokončovali Program kultivace veřejných prostorů, který jsme chtěli zahájit mezinárodním seminářem v lednu 1996. Mapovali jsme proto zájem a možnosti kolegů ze sesterských měst i možnou účast dalších expertů. S návrhem pozvat profesora Gehla přišel tenkrát docent Sedlák poté, co mu dcera Martina o něm nadšeně telefonovala z Kodaně, když absolvovala jeho přednášku! A tak jsme poslali pozvání také do Kodaně.

Když se Jan Gehl 19. ledna 1996 objevil na Kounicově 67, měla jsem pocit, že ho už dávno znám. Proč - to bylo jasné hned, když na úvod sdělil plnému sálu, jak zásadně ho jako mladého architekta ovlivnila jeho žena psycholožka. Ptávala se ho nad jeho projekty, jak přišel na to, že toto řešení bude lidem nejvíc vyhovovat. Pro odpověď se musel vcítit do potřeb a pocitů lidí ve městě. Myslím si ostatně, že kdyby se základy empatie trénovaly již od mateřské školky, bylo by na světě líp.

Jan Gehl nám v lednu 1996 věnoval svůj první bestseler Life between buildings - včetně autorských práv. (Nadace Partnerství knížku vydala jako Život mezi budovami v r. 2000.) Další seminář za jeho účasti se konal v lednu 1997 a koncem toho roku byl Jan Gehl v Brně ještě jednou jako porotce soutěže na úpravu náměstí Svobody.

Mám dojem, že i dnes - v epoše facebooku - jsou pro urbanisty (a osvícené politiky) „3D“ osobní setkání a diskuse o aktuálních zkušenostech ve světě nenahraditelné. Myslím si, že právě takovou tvůrčí konfrontaci již delší dobu postrádáme. Po průvanu 90. let jsme v Brně poněkud v závětří, chtělo by to opět trochu provětrat. Možná by přišel i kouzelník Jan Gehl.


Ing. arch. Eva Staňková (1943) - zabývá se společenskými východisky urbanismu, e.stankova(zavináč)tiscali.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu