Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Prostranství nejen pro veřejnost


Karel Hudec, č. 3/2011, str. 12

Ve městě jako na ostrově

Veřejná prostranství jsou vesměs menší ostrůvky obklopené prostředím neveřejným, což znamená převážně odlišným. Pro výskyt a život jiných forem živočichů, než je veřejnost, lze na ně proto aplikovat poznatky ostrovní biogeografie. Především ten, že ostrovní fauna je vždy ochuzená proti fauně biogeograficky širšího obecného základu - tedy proti té fauně, ze které její složení vychází. Za bezprostředně rozhodující můžeme považovat faktory jako utváření prostředí (zahrnující i využívání plochy veřejností), plošná rozloha, stáří plochy a její biocenózy a stupeň izolace.

Utváření prostředí a biodiverzita

Podívejme se na jednotlivé faktory podrobněji. Utváření prostředí je u jednotlivých typů prostranství různé, a čím je rozmanitější, tím je i na faunu bohatší. Extrémní ochuzení je patrné na vyasfaltovaných plochách parkovišť nebo dlažbě náměstí. Občas je možné zde vidět po dešti žížalu, která se snažila přeplazit, občas přeběhne nějaký brouk, létající hmyz většinou jen přeletí. Obohacení sterilního prostředí místa často znamenají jen různé odpadky a oblíbené kousky rohlíků, podporující městské holuby.

Naproti tomu druhý extrém - velkou biodiverzitu - představují velké parky nebo hřbitovy, ve kterých mohou být místa přírodě velmi blízká. V nich se udržují překvapivě početné populace některých i velkých živočichů - u nás např. krahujci, sovy, zajíci, kuny, veverky, divocí holubi. Mezistupně mohou být různé: strom zasazený v plošce volné půdy na náměstí se může stát domovem pěnkavy, ve skupině keřů zpívá pěnice černohlavá a někdy několik dní nebo spíše nocí slavík. Ovšem vše souvisí s užíváním plochy veřejností. Optimální jsou poklidné plochy parků, u kterých důchodci nebo orgán k tomu příslušný vyvěšují a ošetřují krmítka či budky pro ptáky, ponechávají se staré doupné stromy a nelikvidují zcela křoviny, většina plochy není vydlážděná, část travnaté plochy není přístupná psům, k dispozici je vodní zdroj - nejlépe trvalá louže.

Vody a nábřeží jako veřejná prostranství jsou zajímavým a obohacujícím prostředím. Nejméně vhodný je tok zcela zkanalizovaný, kde voda sahá ode zdi ke zdi a dno je souvisle vybetonované či vydlážděné. I když i ve městech lze toku ponechat větší volnost s doprovodem vhodných, byť úzkých břehových porostů, bohužel asi většinou platí argument jednoduchosti zkanalizování a zabránění záplavám. Stejně jako to, že „myšlení bolí“. Alespoň v zimě u mostů a lávek řeka ožije kachnami a jinými ptáky, kteří za dětmi s rohlíkem vyjdou i na nábřeží.

Vliv velikosti a izolovanosti místa

Co se týká velikosti prostranství, většinou v přírodě platí, že čím je větší plocha, tím je její prostředí rozmanitější a bohatší. Velký park, hřbitov či zahradní město jsou domovem více živých organismů než malý parčík, hřbitůvek či jedna vila se zahradou. Stáří plochy a její biocenózy je velmi důležité u skutečných ostrovů, ale u rychle a krátkodobě se měnícího prostředí ostrůvků v intravilánu jen méně významné. Významným činitelem je izolace prostranství. Některé málo pohyblivé složky fauny mohou být úplně zlikvidovány, jako např. půdní fauna na vydlážděném náměstí. Menší populace organismů, které přežijí změny prostředí, jsou vždy ohroženy ztrátou kontaktů, především genetických, s dalšími populacemi. To nemusí platit pro pohyblivé živočichy a především pro létající formy. Ty mohou najít zdroje potravy i mimo samo místo, kde hnízdí - například netopýři, rorýsi či jiřičky ve vzduchu, poštolky nebo kavky mimo intravilán.

Chování se mění

I fauna veřejných prostranství podléhá dlouhodobým změnám. Nápadné je to u ptáků. Jen v posledních padesáti letech se i v nejmenších parčících usadili holubi hřivnáči podobně jako donedávna plaší strážcové lesa sojky a v Praze i jinde (v Brně zatím ne) straky. Kromě dostatečné nabídky potravy tu působí změny v chování, především zřejmě ve vnímání člověka: hlasitý škrčivý hlas sojky, v lese automaticky vydávaný při spatření člověka, ve městě téměř neuslyšíte. Hřivnáč při hledání potravy na zemi se batolí pod nohama. Poslední páry chocholoušů, které u nás ještě žijí, hledají potravu na velkých parkovištích u nákupních center a hnízdí na jejich plochých střechách. Divocí králíci, kteří donedávna byli běžní např. v Brně nejen na Ústředním hřbitově, ale i uprostřed města na Moravském náměstí, odtud zmizeli zřejmě nenávratně. Ale to již souvisí spíše s obecným problémem soužití přírody s člověkem než s veřejnými prostranstvími.


Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc., (1927) - ornitolog, KarelHudec(zavináč)seznam.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu