VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pro vás oba byl projekt prvním z programu LIFE. Proč jste se rozhodli použít pro své aktivity spojené s ochranou kuřičky hadcové (Minuartia smejkalii) právě LIFE?

HP: Protože jsme hledali možnost, jak propojit vědecký přístup a ochranu přírody, optimálně na delší dobu. Což výzkum i ochrana přírody často potřebují.

Jste zástupci dvou různorodých subjektů, ochranářské neziskovky (ČSOP) a vědeckého ústavu (Botanický ústav AV ČR). Jaký pro vás měl projekt největší přínos s přihlédnutím k typu vašich mateřských organizací?

KK: Já myslím, že startovací. Naučili jsme se spolupracovat. Nejen my dva, ale i jako neziskovka s vědeckým ústavem. Toto byl náš první projekt, ale navázali jsme na něj dalšími aktivitami a vymýšlíme pořád další.

HP: Pro nás jako pro vědce bylo důležité naučit se mluvit řečí, které porozumí ochranáři. A pro ochranáře, bylo důležité respektovat vědecký přístup.

KK: Museli jsme vlastně skloubit dva odlišné světy. Ten vědecký je mnohdy nepraktický a žene se za vědeckými výsledky, kdežto nás ochranáře zajímají výsledky v terénu. Což se nám skloubit povedlo, běžně se tomu říká aplikovaná věda.

HP: Myslím, že důležité bylo, že jste se naučili respektovat, že každá lokalita vyžaduje trochu jiný přístup a že vědce často zajímá větší detail.

A co se týče finanční podpory ve vaší činnosti?

HP: My v AV jsme financovaní z převážné většiny z projektů, je to přibližně 70 %, a jde o výzkumné projekty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nebo Grantové agentury ČR (GAČR). Aplikovaný výzkum bývá podpořen Technologickou agenturou ČR (TAČR). Pro naši organizaci se jedná o první projekt podpořený programem LIFE.

KK: Pro nás byl projekt LIFE posun o úroveň výš v rámci získávání grantů pro naši organizaci. Je to opravdu něco jiného, prestižní grant, komunikace přímo s Evropskou komisí. A stejně tak je pro nás prestižní spolupráce s Botanickým ústavem, ne každému se podaří spolupracovat s výzkumným ústavem Akademie věd ČR. Současně šlo o zvýšení kvality našich projektů.

Možná by bylo dobré teď odskočit k tomu, co jste už zmiňovali, a to jsou další projekty. Jaké tedy další konkrétní projekty z vaší spolupráce vznikly?

HP: Teď jsou obě naše organizace zapojeny ve velkém mezinárodním projektu COST action ConservePlants, což je projekt, který propojuje vědce a ochranáře v celé Evropské unii, zapojených je asi 40 zemí.

KK: Současně jsme partnery v projektu LIFE SouthMoravia, kde je hlavním příjemcem ČSOP Onyx, ale máme v hlavě další dva projekty. Teď máme podaný projekt na financování z norských fondů. Bylo by těch projektů i více, obrovský potenciál pro projekty LIFE je v rámci neprioritních druhů a stanovišť, ale tam je bariérou vysoká míra kofinancování.

Podpora evropské komise v projektu LIFE je 75 % pouze u prioritních druhů a stanovišť v EVL, kde jsou předmětem ochrany. Což pokrývá výraznou menšinu možností. Ve zbývající, naprosté většině případů je podpora 60 %. Tedy i při podpoře ze strany MŽP ČR, které se podílí 15 %, pořád chybí 25 % rozpočtu - což je pro neziskovku i ústav AV příliš.

Když se vrátíme zpět k projektu LIFE Minuartia, tak co bylo první? Chuť ke spolupráci nebo konkrétní projektové téma?

KK: My jsme měli společné téma. Už v roce 2006 jsme měli první společný minigrant na kuřičku z programu Ochrana biodiverzity v rámci grantů ČSOP. Tehdy nešlo ještě o spolupráci subjektů, ale o spolupráci na personální úrovni.

HP: Dále jsme získali grant na základní výzkum druhů z MŠMT Priority druhové ochrany, mezi kterými byla kuřička jako modelový druh. Ve spojení se zmiňovaným minigrantem se podařilo získat alespoň základní informace o biologii druhu. Od té doby jsme hledali větší zdroj peněz, což trvalo 9 let.

Otázka, která musí padnout: Co se vám z vašeho pohledu na projektu nejvíc nepovedlo?

HP: Hodně jsme bojovali s lesní pastvou, ale i ta se nakonec podařila. Vlastně nemáme v projektu nějaký velký neúspěch.

KK: Nepovedly se nám první strhávací zásahy. Byli jsme zbytečně umírnění. Jednou z aktivit projektu bylo také to, že se strhávaly velké plochy drnu a protože se to dělo na území národní přírodní památky, byli jsme velmi opatrní. V průběhu projektu jsme pak zjistili, že musíme být razantnější, protože kuřička, aby se jí opět dařilo, potřebuje větší zásahy.

Co se týče lesní pastvy, tak ta byla v rozporu s lesním zákonem i s vodním - pohybovali jsme se v ochranném pásmu vodního zdroje. Trvalo to 3 roky, ale podařilo se to překonat. Pastva funguje. Optimální by teď bylo udělat další krok a posunout se od pastvy ovcí k pastvě krav nebo ještě lépe koní, kteří jsou travní specialisté.

HP: Z hlediska péče o kuřičku vyvstala za těch 5 let projektu spousta nových otázek. Velmi se projevily klimatické změny, na nejjižnějších populacích nemáme zatím vyřešenu ochranu kuřičky do budoucna. Druh totiž evidentně mění stávající výslunné polohy za méně výslunné. V nejzachovalejších populacích jsme původně plánovali částečné prosvětlování zmlazujících borovic, ale od toho jsme nakonec ustoupili. Současně budeme v rámci návaznosti na projekt LIFE navrhovat postupný přesun populací v rámci lokality z jižních pozic na méně výsušné polohy.

A co tedy s kuřičkou dál, když projekt končí? Určitě ji neopustíte…

KK: No, to máme vlastně velmi dobře promyšleno a současně, doufejme, i dobře projednáno jak s vlastníkem, tak se správcem území u obou lokalit. Co se týče Hrnčířů (přírodní památka Hadce u Hrnčíř poblíž obce Kamberk), tam jsou zaneseny v novém plánu péče všechny postupy, které se nám v projektu osvědčily. Na Želivce se chystá nový lesní hospodářský plán i nový plán péče, do procesu obou těchto plánů budeme zapojeni a už je diskutujeme jak s orgánem ochrany přírody, tak s vlastníkem.

Je třeba říct, že v rámci projektu byly právě s vlastníky nastaveny dobré vztahy pro budoucí spolupráci, konkrétně jde o LČR, s. p., povodí Vltavy, s. p., a dvě obce - Bernartice a Kamberk. Stejně tak i se správci lokalit, což je AOPK ČR a Středočeský kraj. Všichni porozuměli, že nám jde o nastavení dlouhodobé péče nejen o kuřičku, péče, která bude rovněž finančně udržitelná - to směrem ke správcům lokalit. Co se týče vlastníků, ti pochopili, že nám nejde o zákazy či omezování vstupu do chráněných lokalit, ale o řádnou péči o ně.

HP: Projekt byl podaný na kuřičku, která je prioritním druhem, ale péčí o ni došlo ke zlepšení situace dalších zde rostoucích druhů vázaných na hadce. Rádi bychom proto tyto zkušenosti přenesli na péči i na ostatní hadcové biotopy v okolí.

Takže závěrem: Jaký nový projekt máte teď právě v hlavě?

HP: Rádi bychom podali projekt LIFE na druh sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides), který je prioritním druhem a předmětem ochrany jen v jedné EVL v ČR. Šlo by o spolupráci s kolegy z Německa, kde jsou další populace tohoto druhu.

KK: Tady bude důležitá nová podoba programu LIFE, protože vhodné biotopy nacházející se mimo EVL mají větší potenciál pro návrat druhu než v EVL, kde je předmětem ochrany. Druhým tématem jsou světlé lesy až lesostepi zaměřené na ochranu druhů bylin a hmyzu.

A úplně závěrem, kdy můžete ještě říct cokoli, či pomlčet navždy?

KK: Podle mne je zásadní, aby se LIFE rozšířil i mimo EVL při maximálním kofinancování 10 %, což je limitní pro většinu reálných žadatelů.

HP: Mně se osobně líbí, že LIFE částečně připouští i vědu, protože za normálních okolností je programem vyloženě aplikačním, většinou se do jeho projektů věda umístit nedá. Ale ve chvíli, kdy je věda potřebná pro ochranu druhů nebo stanovišť, tak je LIFE schopen ji pojmout.

Děkuji za rozhovor.

LIFE for Minuartia (LIFE15 NAT/CZ/000818) je podporován z finančních zdrojů EU a MŽP ČR.
Více na stránkách program.life.cz nebo www.kuricka.cz.