VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V České republice je evidováno 2 461 krasových jeskyní, které se nacházejí v 55 krasových oblastech. Téměř polovina jeskyní (1 132) je známa v největším a nejlépe vyvinutém krasovém území - Moravském krasu. Zde také můžeme najít dva nejdelší jeskynní systémy v ČR, Amatérskou jeskyni a systém Rudické propadání - Býčí skála. Česká republika má i světový unikát - nejhlubší zatopenou propast na světě - Hranickou propast s celkovou hloubkou 473 metrů; z toho 404 metrů činí zatopená část. Její hloubka však není zdaleka konečná a průzkum stále pokračuje. Řada jeskyní patří k mimořádně významným archeologickým a paleontologickým lokalitám. Podzemní prostory mají mnohdy bohatou krápníkovou výzdobu nebo jsou unikátní specifickým vývojem a výskytem neobvyklých geologických či geomorfologických jevů.

V současné době je v České republice 14 veřejnosti zpřístupněných jeskyní. V některých z nich probíhaly oficiální organizované výpravy již ve 2. polovině 19. století, jiné byly upraveny a zpřístupněny později. Návštěvy skupin do některých jeskyní za účelem prohlídky, např. za drobný peníz, zaznamenáváme ovšem mnohem dříve. Koncem 16. století existuje záznam o plánu duchovních navštívit propast (Macochu) a „skály“ u Sloupu (tzv. Staré skály, dnes Sloupské jeskyně). Podobné prohlídky prokazatelně probíhaly v Moravském krasu i v jeskyni Výpustek u Křtin, později v Císařské jeskyni a Býčí skále. Někdy se jednalo o vznešené výpravy panstva, jindy to byly návštěvy během církevních poutí do Sloupu či do Křtin. V některých jeskyních se již ve 2. polovině 18. století prováděly technické úpravy za účelem lepšího přístupu. Ve stěnách chodeb byly vytesávány otvory pro umístění loučí.

První oficiálně veřejnosti zpřístupněnou jeskyní však nebyla jeskyně Moravského krasu, ale Chýnovská jeskyně. Byla objevena roku 1863 při těžbě vápence v lomu v Pacově hoře u Chýnova. Po odborném prozkoumání byly prostory jeskyně postupně upraveny a zpřístupněny veřejnosti. Do konce 19. století byly ještě v Moravském krasu zpřístupněny Šošůvské jeskyně rodinou objevitele Josefa Brouška.

Na začátku 20. století podpořily intenzivní výzkumy a objevy v Moravském krasu postupné zpřístupňování jeskyní. Ve Sloupských i Šošůvských jeskyních byly k prohlídkovým trasám připojeny další objevené atraktivní části. Ve 20. letech pak byly obě jeskyně propojeny v jeden systém. V roce 1910 byly zpřístupněny jeskyně Punkevní, objevené na podzim roku 1909, a také Kateřinská jeskyně po objevu nové části s mimořádně bohatou krápníkovou výzdobou. Na objevu a zpřístupnění těchto dvou jeskyní se podílel známý krasový badatel Karel Absolon. V roce 1911 se podařilo elektricky osvítit a oficiálně zpřístupnit Mladečské jeskyně známé již z 19. století. O rok později byly objeveny Zbrašovské aragonitové jeskyně u Teplic nad Bečvou, které se podařilo zpřístupnit veřejnosti o 14 let později. Ve 20. letech byla zpřístupněna jeskyně Balcarka v Moravském krasu, na čemž se podílel ostrovský občan a poslanec Josef Šamalík. Ten zpřístupnil v roce 1928 Císařskou jeskyni u Ostrova, kde byla provozována také vodní plavba. V roce 1933 se rovněž podařilo objevit a zpřístupnit poslední části vodní cesty v Punkevních jeskyních.
V roce 1936 byl učiněn významný objev Javoříčských jeskyní, následně také upravených a zpřístupněných veřejnosti. Následovaly objevy dalších jeskyní. Koncem 40. let byly zpřístupněny jeskyně Na Pomezí nedaleko Lipové-lázní, v 50. letech pak Koněpruské jeskyně u Berouna a nakonec v 60. letech Bozkovské dolomitové jeskyně v Libereckém kraji. V 50. letech skončil provoz Císařské jeskyně, v letech 1954-1972 byla v návštěvním provozu i jeskyně Na Turoldu u Mikulova.

V roce 1990 vznikla státní rozpočtová organizace v gesci Ministerstva životního prostředí - Český ústav ochrany přírody, který byl později reorganizován na Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR a Správu chráněných krajinných oblastí. AOPK převzala všech 12 veřejnosti zpřístupněných jeskyní ČR. Tato odborná instituce se kromě provozování veřejných prohlídek zaměřila i na odborný výzkum, dokumentaci a ochranu svěřených jeskyní. Protože se ve zpřístupněných jeskyních nacházely nežádoucí prvky z dřívějších úprav, technické vybavení a osvětlení prohlídkových tras bylo zastaralé a často necitlivě vybudované, začal provozovatel, dnes Správa jeskyní ČR, ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí hledat cesty k financování nových úprav a rekonstrukcí zpřístupněných jeskyní. První rozsáhlou rekonstrukcí prošly v letech 1995-1996 Punkevní jeskyně. Na ně navázala rekonstrukce Sloupsko-šošůvských jeskyní v roce 2000. Hlavní filozofií nových proměn v jeskyních bylo odstranění dřívějších nežádoucích technických prvků (přebytečné betony, zábradlí ad.). Důležitá byla inovace osvětlení jeskyně tak, aby bylo citlivé vůči prostředí a zároveň byl omezen růst „lampenflóry“. Stávající zábradlí, která se musela často natírat, byla nahrazena nerezovým. Zároveň byla snaha zatraktivnit prohlídku. Proto vzniklo nové přemostění Předního dómu v Punkevních jeskyních, přemostění Stupňovité propasti ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, kde také vznikla nová štola z koncových partií Šošůvských jeskyní k jeskyni Kůlně. Ta umožnila opět zpřístupnit některé části jeskyně a návštěvníci se již nemuseli z Šošůvských jeskyní vracet stejným dlouhým úsekem zpět. Zároveň byla v rámci okruhu Sloupsko-šošůvských jeskyní zpřístupněna mimořádně významná archeologická lokalita jeskyně Kůlna, kde se začala budovat archeologická expozice.

V novém tisíciletí trend rekonstrukcí a očisty veřejnosti zpřístupněných jeskyní pokračoval. Mezitím byly do péče provozovatele svěřeny další dvě jeskyně, a to Jeskyně Na Turoldu a Výpustek. Významné proměny zaznamenaly Zbrašovské aragonitové jeskyně. Z podzemí bylo postupně vyvezeno obrovské množství materiálu z dřívějšího zpřístupnění. Z jeskyně zmizely umělé zakládky a zídky. Z nejzazšího místa prohlídkové trasy byla proražena zkracující štola, aby se návštěvníci nemuseli vracet stejnou cestou zpět. V jeskyni byl také instalován monitorovací systém, který nepřetržitě měří a zaznamenává hodnoty jeskynního mikroklimatu. Během rekonstrukcí Mladečských jeskyní byly odstraněny přebytečné souvislé betonové plochy. Řadě míst a zákoutí v jeskyni se navrátil původní přírodní ráz. Podobné úpravy a rekonstrukce proběhly i v jeskyni Na Pomezí.

Zároveň začaly vznikat ve vybraných jeskyních naučné expozice zaměřené na archeologii, paleontologii a historii. V rámci integrální expozice v Moravském krasu byly tímto způsobem využity jeskyně Výpustek, Kůlna, Balcarka a jeskyně Kateřinská. Zároveň se podařilo vybudovat zajímavou expozici „Jeskyně a člověk“ v nevyužitých prostorách provozní budovy u jeskyně Výpustek. Právě tato jeskyně, která byla v minulosti negativně poznamenána těžbou fosfátových hlín a činností československé a německé armády, prodělala v posledních letech nejvíce pozitivních proměn. Mimořádně přínosné jsou také postupné rekonstrukce provozních budov a areálů jeskyní. V posledních letech byly vystavěny nebo zrekonstruovány areály jeskyní Punkevních, Javoříčských, Mladečských a jeskyně Na Špičáku na Jesenicku. V současné době probíhá výstavba nového areálu s Domem přírody Českého krasu u Koněpruských jeskyní a návštěvnického střediska Chýnovské jeskyně s expozicí.

Naše veřejnosti zpřístupněné jeskyně s jejich okolím získávají postupně novou tvář. Kvalitní zázemí pro návštěvníky i pracovníky jeskyní a atraktivní prohlídky jdou ruku v ruce s návratem k přírodnímu stavu a ochraně těchto unikátních památek.

Petr Zajíček (1965) se již přes 20 let zabývá popularizací výzkumu jeskyní nejen v České republice. Pracuje v oddělení péče o jeskyně na Správě jeskyní ČR.