VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nejstarší chráněná krajinná oblast na Moravě (a druhá nejstarší na území ČR) byla zřízena výnosem Ministerstva školství a kultury ČSR dne 4. července 1956. Od 1. 4. 2019 vešlo v platnost nařízení vlády, jímž se vyhlašuje chráněná krajinná oblast Moravský kras. Tímto aktem vyvrcholilo dlouholeté úsilí o nové vyhlášení CHKO Moravský kras a z nejstaršího člena rodiny chráněných oblastí se rázem stal benjamínek. Toto přehlášení si vynutil zejména notně zastaralý vyhlašovací předpis, který už neodpovídal platné právní úpravě v ochraně přírody, jakož i úrovni poznání celého území. Slovní popis hranice se stal během let v některých úsecích nejednoznačným a bylo problematické určit, kudy vlastně hranice CHKO vede. Dále výnos obsahoval bližší ochranné podmínky, které již také neodpovídaly současnému právnímu stavu, a problematiku, kterou měly řešit, dnes řeší zákon o ochraně přírody a krajiny (např. „chodit je dovoleno jen po značkovaných cestách“, nebo „vědecký výzkum v chráněné krajinné oblasti bude plánovat a řídit a koordinovat komise, zřízená brněnskou základnou Československé akademie věd“). Součástí výnosu je i výčet státních přírodních rezervací, které však dnes již existují pod jiným názvem, anebo s jinou výměrou.

Od vzniku CHKO Moravský kras v roce 1956 došlo k zásadnímu pokroku v úrovni poznání rozsahu a funkce zdejšího komplikovaného krasového území. Už jen objev Amatérské jeskyně v roce 1969 byl naprosto přelomovou událostí, která přinesla nový náhled na celou severní část Moravského krasu. Spolu s navazujícími objevy má sytém Amatérské jeskyně v současnosti délku přes 40 km. Obdobně se pokročilo v průzkumu jeskynního systému Rudické propadání - Býčí skála (současná délka přes 12 km) a mohli bychom jmenovat celou řadu dalších významných objevů. Stejně tak byly postupem času shromážděny poznatky a data z dalších oborů (botaniky, zoologie, lesnických disciplín atd.). Desetiletí práce amatérských, i po nějaký čas profesionálních a státem placených, speleologů a celé řady odborníků dalších přírodovědných oborů se stala základem, na němž vyrostl návrh na nové vyhlášení CHKO Moravský kras a návrh nového vymezení zonace.

V novém návrhu vymezení CHKO Moravský kras se vedení hranice upravilo tak, aby bylo přesně definované a v terénu jednoznačně identifikovatelné. Hranice CHKO vede zejména po hranicích pozemků, po lomových bodech, v rozsáhlých lesních komplexech se drží rozdělení lesa (lesní cesty, průseky). Chráněná oblast se rozrostla o území, která svou geologickou stavbou patří do Moravského krasu a která dosud ležela mimo CHKO. Jde zejména o oblasti ponorů u Žďáru a Holštejna a o skupinu závrtů v lesním komplexu pod kopcem Brusná v nejsevernější části Moravského krasu. Ve střední a jižní části byly do chráněné krajinné oblasti začleněny části evropsky významné lokality Moravský kras, které přesahovaly hranice původní CHKO. Tímto způsobem se součástí CHKO stala také přírodní rezervace Zadní Hády. Naopak byla vyjmuta zastavěná území obcí Žďár, Petrovice a Jedovnice a dále z velké části smrkovými monokulturami porostlý Krasovský žlíbek, který geologicky patří již k Drahanskému kulmu. Celkově se velikost CHKO Moravský kras zvětšila o přibližně 6 km².

Na úpravu vedení hranice CHKO navázala také úprava vymezení jednotlivých zón odstupňované ochrany. Zásadní změna se odehrála na krasových zemědělsky využívaných plošinách. Do I. zóny byly nově zařazeny plochy nad známými průběhy jeskyní, v pásmu třicet metrů od jeskyně na každou stranu a v pásmu třiceti metrů od okraje závrtu.

V lesích se zonace vyjma zpřesnění vedení hranice, aby pokud možno korespondovala s hranicemi rozdělení lesa, příliš nezměnila. Jedinou významnější změnou je vymezení II. zóny nad průběhem jeskynního systému Rudické propadání - Býčí skála.

Nově byla vymezena IV. zóna, která zahrnuje pouze zastavitelná území obcí. Ke stavebním aktivitám ve IV. zóně Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Moravský kras už nevydává závazné stanovisko. Významně však vstupuje do přípravy územních plánů obcí; jejich regulativy, obsahující i podmínky AOPK ČR, se musí případný stavebník ve IV. zóně řídit. Ve III. zóně, která zahrnuje zejména zemědělsky obhospodařovanou krajinu, která nemá přímou vazbu na krasové jevy, je v bezprostředním okolí obcí patrný zjevný tlak na rozšíření zastavitelného území a na výstavbu rekreačních objektů. Velkým pomocníkem v tom, jak chránit krajinný ráz, bude v budoucnu Studie hodnocení krajinného rázu, jejíž nová verze se právě v těchto dnech připravuje.

Dominik Franc (1976) pracuje v AOPK ČR, regionálním pracovišti Jižní Morava, kde je vedoucím Správy CHKO Moravský kras.