VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Macocha jako naše největší krasová propast láká k prozkoumání již celá staletí a zaujala generace vědců i laickou veřejnost. Toto místo bylo lákavým cílem mnohých vědců a dodnes zde podléhá tzv. „macochismu“ nejeden badatel. Na přelomu 19. a 20. století bylo pod vedením geologa a speleologa Karla Absolona uskutečněno několik výzkumných expedic na dno Macochy. Hluboké žleby a Macocha obzvláště skýtají pestrou škálu organismů, které se zde usídlily na vertikální škále dle svých nároků. Vzhledem k takzvanému zvratu vegetačních stupňů, kdy zde dochází k teplotní inverzi, se směrem ke dnu nachází chladnomilnější a stínomilnější organismy oproti těm, kterým se daří naopak směrem nahoru k hranám žlebů a okrajům propasti, jež jsou místy až velmi výslunné, výsušné a výhřevné. Vyskytují se tak blízko sebe druhy teplomilné a při dnu naopak chladnomilné podhorské až horské. To dodává této lokalitě na výjimečnosti a nabízí možnost zaznamenání pozoruhodných objevů ze světa živé přírody. Zároveň však zhoršená dostupnost zabraňuje snadnému probádání, a tak mnohé druhy a fenomény teprve čekají na své objevení.

Byly zde učiněny významné poznatky o bezobratlých živočiších, např. právě v Moravském krasu popsaná máloštětinatá žížalice (Bythonomus absoloni) z krasových vod Punkvy a také Vývěru Jedovnického potoka. Z bezobratlých živočichů s vazbou na jeskyně, a velmi pravděpodobně i na prostředí Macochy, má mnoho zástupců zejména z řad roztočů, chvostoskoků, korýšů, měkkýšů, pavouků i dalších, popsaných ve 20. století právě tady. Přímo v Macoše byl pro vědu v roce 2014 Milanem Řezáčem z entomologického oddělení Výzkumného ústavu rostlinné výroby nově objeven dosud neznámý druh pavouka z čeledi šestiočkovitých - šestiočka moravská (Dysdera moravica).

První ucelenou květenu Macochy se zástupci cévnatých rostlin, mechorostů, řas, hub i lišejníků zpracoval při expedicích Karla Absolona na dno propasti v letech 1903 a 1905 František Straňák. Dále se botanice nejen v oblasti žlebů a Macochy věnovali v polovině 20. století zejména Ludmila Vaněčková, Jiří Müller, Pavel Lustyk a další. Cévnatým rostlinám a vegetaci v Macoše se pak systematicky a uceleně po více než 100 letech věnoval Karel Sutorý z Moravského zemského muzea. To bylo po zhruba 150 letech od počátků výzkumu v Macoše. Velmi pěkným příkladem, jak sledovat teplotní a světlostní gradient v Macoše, je sledování základních životních projevů, tedy fenologie, planě rostoucí měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) na osypovém kuželu pod dolním můstkem. Zatímco v horní části populace je měsíčnice již rozkvetlá, v jejím dolním okraji ještě nikoliv.

Vzácná kruhatka

Asi nejvíce pozornosti z cévnatých rostlin bylo a je soustředěno na populaci kruhatky Matthioliho moravské (Cortusa matthioli subsp. moravica), vytrvalou rostlinu z čeledi prvosenkovitých, která patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny a ve stejné kategorii je chráněna i zákonem. Je zde endemitem, tedy neroste nikde jinde na světě. Podrobněji o něm bude pojednáno v připravované publikaci editora Zdeňka Kaplana „Endemické rostliny České republiky“, která by měla vyjít letos na podzim. S postupným objevováním a zpřístupňováním dna propasti Macocha kolem roku 1920 se tu vystřídalo více badatelů a není jednoznačné, kdo byl prvonálezcem této pozoruhodné rostliny. František Straňák ji ve své Květeně Macochy vůbec nezmiňuje. O oficiálně zdokumentovaný nález a popis populace se v té době zasloužil Josef Podpěra. Každopádně máme dnes jedinečnou příležitost tento botanický klenot Moravského krasu spatřit právě ze dna Macochy při prohlídce Punkevních jeskyní, pokud se zejména během června zadíváme dalekohledem na mechem porostlé stěny nad Horním jezírkem. V minulosti bylo provedeno několik sčítání s různými výsledky, což vzhledem k obtížně přístupné lokalitě není překvapivé. Populace představovala při sčítání Miroslavem Řičánkem pomocí dalekohledu v letech 1992 a 1994 kolem 120 rostlin. V roce 1997 to bylo 89 kvetoucích a 17 sterilních jedinců. V roce 2013, kdy se přistoupilo ke sčítání pomocí lanové techniky v kombinaci s dalekohledem, to bylo jen kolem 60 rostlin. Od té doby se započala také spolupráce s výzkumným týmem katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci na hlubší studii populace, neboť v minulosti prováděné opakované výzkumy s odběry vzorků nepřinesly žádné výsledky. Terénní monitorovací tým se nyní skládá z instruktora speleologické techniky Bohuslava Kouteckého, zajišťujícího bezpečné vystrojení lezecké trasy, a botaničky Karin Hustákové. Při některých průzkumech jsou citlivě odebírány vzorky listů pro další genetické analýzy v laboratořích. Od roku 2017 až dodnes se populace monitoruje dokonce každoročně a počet se pohybuje už jen kolem 50 až 60 rostlin. Na populaci v propasti se evidentně negativně projevily výrazně sušší a teplejší roky, kdy je vitalita populace výrazně pokleslá oproti 90. létům 20. století.

V roce 2020 byla schválena další spolupráce na víceleté studii, a to s vědeckým týmem Mendelovy univerzity v Brně pod vedením Martina Klimánka. Jelikož se v Macoše v místech populace kruhatky nachází mikroklimatická čidla a byla doplněna i do protější stěny, budou tak k dispozici cenná data pro sledování a porovnání s daty z minulosti. Část týmu pod vedením Jaroslava Rožnovského z Českého hydrometeorologického ústavu, pobočky Brno, se zabývá vyhodnocováním těchto dat. Druhá část týmu pod vedením Tomáše Mikity zkouší techniky a možnosti využití bezpilotních letových prostředků a snímá v Macoše stěnu s kruhatkou pomocí dronů. Třetí část týmu tvoří již výše zmíněná dvojice monitorovatelů z lana. Projekt by měl přinést výsledky, které dále nastaví vhodné a nedestruktivní způsoby monitoringu populace, abychom zachovali tento poddruh na svém místě v co nejvitálnější populaci i příštím generacím. Pro celkové zastřešení vědeckých přístupů k populaci kruhatky bude z pozice AOPK ČR v následujících letech připraven tzv. regionální akční plán, v jehož pravidlech budou využity zmíněné dílčí výstupy z výzkumů kruhatky v Macoše.

Řasy a sinice

V roce 2018 zpracovala Zuzana Hůlková, studentka Přírodovědecké fakulty MU v Brně, pod vedením Barbory Chattové bakalářskou práci „Diverzita a ekologie terestrických sinic a řas v jeskyních CHKO Moravský kras“. V tématu pokračuje i v současnosti při své diplomové práci, která si klade za cíl objasnit druhové složení sinic a řas jeskynních stanovišť. Výzkum je zaměřen hlavně na rozsivkovou flóru. O řasové flóře neboli algoflóře Moravského krasu existuje zatím velmi málo vědeckých publikací. Právě jednou z lokalit tohoto výzkumu je i propast Macocha, kde byly učiněny zajímavé nálezy. Vyskytují se tam vzácné rozsivky Humidophila brekkaensoides a Orthoseira roseana, naopak hojně je rozšířená Humidophila contenta. U nehojného druhu Humidophila aerophila je pozorována obrovská morfologická variabilita. Ze sinic je třeba zmínit rod Gloeocapsa, což jsou kokální sinice v koloniích, tvořící slizové obaly různých barev dle druhu. Z dalších sinic se vyskytují zajímavé druhy rodu Chroococcus. Dále byl nalezen vzácný druh vláknité sinice Petalonema alatum. Pravděpodobně se jedná o první nález v ČR. Zřejmě se zde také podařilo najít úplně pro vědu nový druh nebo rod vláknité sinice, ale bližší výzkum bude teprve probíhat.

Lišejníky

V letech 2003-2006 prováděla Jana Kocourková (tehdy Národní muzeum v Praze, nyní Fakulta životního prostředí ČZU Praha) průzkum NPR Vývěry Punkvy se zaměřením na lišejníky a lichenikolní houby, které právě lišejníky osídlují. Z těchto výzkumů vyplynulo mnoho nových nálezů pro Moravský kras, pro Moravu, Českou republiku i pro vědu vůbec. Tehdy se však nepodařilo najít vzácný druh světle zeleného lišejníku s hnědými vnořenými plodničkami terčoplodek vakovitý (Solorina saccata) vázaný na zásadité substráty a uváděný Jindřichem Suzou ze dna Macochy a od Býčí skály již v roce 1914. Zdálo se, že zde vyhynul. Ale jen o několik let po průzkumu J. Kocourkové byl v Moravském krasu tento lišejník náhodně znovu objeven autorem tohoto článku (tedy po asi 100 letech). Vyskytuje se v Macoše a okolních žlebech a byl potvrzen také v NPR Býčí skála na Ruské stráni. V Macoše byl v současnosti nalezen lišejník Vezdaea retigera. Porůstá tam různé mechy a stélky játrovky mřížkovce kuželovitého (Conocephalum conicum).

Přehlížené houby

V roce 2006 byl zpracován inventarizační průzkum velkých hub NPR Vývěry Punkvy, a to pod vedením Vladimíra Antonína a Aloise Vágnera z Moravského zemského muzea a Daniela Dvořáka z Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně. V současnosti se z pohledu mykologického zvýšil i zájem o probádání přímo propasti Macocha. Konkrétně se jedná o průzkum diverzity vřeckovýtrusných hub, především z řádů Pezizales a Helotiales, který započal v roce 2019 a bude pokračovat minimálně do roku 2024. Velká pozornost bude věnována bryofilním druhům (rostoucím na mechorostech), jež jsou tématem dizertační práce Zuzany Sochorové z Univerzity Palackého v Olomouci. Naprostou většinu nálezů zatím představují houby rostoucí na spadaném listí, na dřevě nebo zbytcích bylin, méně často na mechorostech. Tím, že se jedná většinou o velmi drobounké houby, se těžko určuje, jak moc jsou vzácné - často jsou spíše přehlížené. Ze zajímavějších nalezených druhů lze zmínit následující: Pezoloma marchantiae - drobná průsvitně bělavá vřeckovýtrusná houba rostoucí na porostnici mnohotvárné (Marchantia polymorpha), dále Bryoscyphus atromarginatus taktéž rostoucí na porostnici mnohotvárné, Bryocentria metzgeriae - velmi drobná, oranžově zbarvená houba, která v Macoše rostla na játrovce struhatce zploštělé (Radula complanata) a Lasiobelonium belanense rostoucí na dřevě. Zájem je i o bádání na stopkovýtrusných houbách v Macoše, a tak se s výzkumem připojuje také výzkumný tým z Moravského zemského muzea pod vedením Vladimíra Antonína a Hany Ševčíkové. Prozatím bylo v Macoše současným průzkumem dohromady nalezeno kolem 80 druhů hub.

Vzácné mechorosty

Nad mechorosty v Macoše bylo bádáno v letech 2004 až 2006 při inventarizačním průzkumu NPR Vývěry Punkvy, a to Svatavou Kubešovou z Moravského zemského muzea. Ona i další průzkumníci, Jana Tkáčiková, Eva Mikulášková a Zdeněk Musil, studují tamní mechy v rámci příležitostných návštěv území. Podrobněji je od počátku 21. století v Macoše monitorován výskyt zranitelného evropsky významného druhu mechu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) rostoucího na tlejícím dřevě smrků či jedlí. Na ploškách skalek a obnažené půdě dna Macochy roste největší populace ohrožené podnožitky bavorské (Timmia bavarica) v ČR. Při Bryologicko-lichenologických dnech v Moravském krasu (zaměřených na mechy a lišejníky) byl v roce 2015 v Macoše nalezen Janem Kučerou druh vzácného kriticky ohroženého mechu rokytnatky játrovkovité (Platydictya jungermannioides), která se v ČR vyskytuje pouze na 4 lokalitách.

Pro badatelské aktivity a odběry vzorků v Macoše musí být oprávněné a velmi závažné důvody. Až pak je vystaveno povolení k výzkumu a vstupu do NPR Vývěry Punkvy s přísnými podmínkami bezpečnosti osob a ochrany biotopu včetně živé i neživé přírody. Biotop, ve kterém tu roste např. právě kruhatka, je také předmětem ochrany evropsky významné lokality Moravský kras. Ochrana kruhatky a jejího přirozeného prostředí je tak velmi významnou složkou v zachování biodiverzity.

Nové objevy jsou tu na spadnutí, na jiné si ještě počkáme.

Zdeněk Musil (1981) je botanikem v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, Správě CHKO Moravský kras. Mezi jeho zájmy patří mimo jiné cestování, zahradničení, fotografování. Z botaniky má nejraději mechorosty.