VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Lesy Mendelovy univerzity v Brně, obhospodařované Školním lesním podnikem Masarykův les Křtiny (ŠLP), tvoří 60 % plochy lesů v CHKO Moravský kras. A vice versa: CHKO Moravský kras se rozkládá na 30 % výměry univerzitních lesů. Takže oboustranné pouto nebývalé síly. Budeme-li tradiční, sdělíme, že ženichovi (ŠLP) je 98 let, zatímco nevěstě 65. Prostě takový pěkný, zralý pár. I přes důstojný věk však měnící se podmínky prostředí a na ně navazující rychlá proměna současných lesních porostů kladou do vzájemného vztahu nové otázky. Jak změnit lesnické hospodaření, abychom omezili rozsah kalamitních událostí a více propojili princip trvalosti a vyrovnanosti produkce a také plnění ekosystémových služeb lesů včetně ochrany biologické rozmanitosti jedinečného území? A jsou dnešní představy o udržení příznivého stavu předmětů ochrany ve zvláště chráněných územích a evropsky významných lokalitách vůbec dosažitelné, resp. za jakou cenu? Kde jsou limity pro využití tvořivých sil přírody v lesnictví, tedy do jaké míry můžeme hovořit o přírodě blízkém lesnictví? A co na to veřejnost?

Lesnické hospodaření v univerzitních lesích má více než stoletou tradici rozvinutého podrostního hospodaření, které započali lichtenštejnští lesníci ještě před založením ŠLP. Klíčové jsou dva modely - bukové porosty s příměsí modřínu a cenných listnáčů a smíšené porosty jehličnatých dřevin (smrk, modřín, borovice, douglaska, jedle) s příměsí buku a dalších vtroušených listnatých dřevin. Díky nim není ŠLP (a tedy ani jižní polovina CHKO) tak výrazně ovlivněn kalamitou z posledních 4 let (2018-2021), nevznikají zde velké holiny jako na okolních majetcích a navýšení těžeb v důsledku kalamity je jenom mírné a podstatněji nenaruší zmíněné principy trvalosti a vyrovnanosti produkce. Kontrast proti majetkům v okolí je více než zřejmý, neboť tam kolegové neměli štěstí na progresivně uvažující předchůdce před sto lety. Musíme si však položit otázku, jestli dosavadní způsoby hospodaření a jim odpovídající směsi dřevin budou dosti odolné a produkční i do budoucna?

Prvním příkladem budiž vápnomilné bučiny, součást evropsky významné lokality (EVL) Moravský kras. Na jižně a jihozápadně orientovaných svazích je již více let možno pozorovat postupné prosychání korun buků, zejména u starších porostů. Stromy nemají dostatek vláhy v půdě a koruny prosychají od středu. Tím se znehodnocuje i stoletá lesnická práce, neboť v kmeni vznikají praskliny, které jsou nepřípustné pro zpracování kvalitních sortimentů dříví, které tvoří spodních 40 % délky kmene. Výrazně také klesá zpeněžení a celý hospodářský cyklus je negativně ovlivněn - lesnické hospodaření pak není rentabilní. Dříve se tyto porosty obnovovaly čtyřfázovou clonnou sečí, kdy nový porost vzniká pod ochranou (clonou) mateřského porostu, s bezproblémovou dominancí buku. Vlivem změněných podmínek prostředí se dnes v procloněných bučinách zmlazuje habr, lípa, dub a javory. Buk je jenom jednou z mnoha dřevin a rozhodně nedominuje. Pokud tedy budeme používat přírodě bližší postupy hospodaření, dlouhou obnovní dobu, přeneseně řečeno využijeme tvořivých sil přírody, nebude následný lesní porost již bučinou, ale smíšeným lesem. Tím se změní předmět ochrany - zhorší se jeho stav, protože buk již nebude dominantní dřevinou. Budeme tedy vyřezávat zmlazující se dřeviny kromě buku a sázet buk uměle na vyřezaných plochách, abychom udrželi předmět ochrany? Opustíme proklamované přírodě blízké postupy hospodaření a zavedeme umělou obnovu a opakovanou redukci spontánně se obnovujících dřevin? Anebo přiznáme přírodě „právo na sebeurčení“ a prostě změníme naše směrnice o ochraně přírody?

Podobně si klademe otázku u sítě lesních rezervací a některých ochranných lesů. ŠLP je pokryt sítí 22 maloplošných zvláště chráněných území, přičemž většina z nich je vyšší desítky let ponechána samovolnému vývoji, podobně jako menší lokality ochranných lesů - dohromady se jedná o téměř 9 % výměry lesních pozemků v majetku univerzity, což je nejvyšší podíl v ČR mimo národní parky. Příroda nám v nich ukazuje, jak se mění kompetiční vlastnosti dřevin, a my můžeme dovozovat, jak co nejlépe tvořivých sil přírody využít a neformovat les násilím a za výrazně vyšší finanční náklady. Přesto je stále otevřena diskuse o omezení samovolného vývoje ve prospěch ochrany vybraných druhů rostlin nebo živočichů. Takže v okamžiku, kdy se rozbíhá disturbanční dynamika smíšených listnatých lesů sekundárně ponechaných samovolnému vývoji a my můžeme „číst“, jak příroda v dnešních podmínkách funguje, zesiluje tlak na opuštění této formy managementu. Přitom bezzásahový režim je plošně minoritní formou managementu v rámci celé sítě zvláště chráněných území a evropsky významných lokalit v měřítku státu.

S globální změnou klimatu je také spojena otázka budoucí účasti smrku v lesních porostech nižších a sředních poloh. Budeme-li tvořit ještě pestřejší směsi dřevin než doposud, není důvod smrk paušálně vyloučit zcela. Z výsledků z výzkumných ploch, založených na území ŠLP před 60 lety se dovídáme, že příměs smrku buď jednotlivě, nebo v hloučcích umožňuje jeho dlouhodobější přežití. Není tedy důvod vyloučit jej z hospodářských modelů úplně, ale je třeba jej pěstovat v hloučcích, případně jako jednotlivě vtroušenou příměs s dalšími dřevinami, které budou převažovat. Stávající situace nás učí být citlivějšími pozorovateli a opustit kategorické rozhodování typu smrk ano, smrk ne.

Na závěr můžeme pokračovat v nekončící diskusi o limitech přípustnosti stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin. Modřín patří ke stanovištně nepůvodním dřevinám a o jeho původnosti rozhoduje vlastně jenom otázka, k jakému období původnost vztahujeme. Jestli výhradně k holocénu nebo i dřívějším dobám meziledovým. Každopádně v lesnictví je dostatečně známý ekotyp adamovského modřínu, nikdo však dosud neanalyzoval jeho genetický původ. Na tuto otázku by měl odpovědět aktuálně řešený projekt ve spolupráci ŠLP a Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ), v.v.i. I kdyby však populace byla shledána jako nepůvodní, nic to nemění na faktu, že modřín jako přimíšená dřevina, která v příměsi nemění přírodní podmínky pod porostem, významně přispívá k ekonomické udržitelnosti lesního hospodářství a v této otázce existuje dlouhodobě akceptovaná shoda o přípustných limitech zastoupení modřínu v zónách CHKO. Více otázek vyvolává záměrné šíření panonských druhů dřevin - zejména dubů (dub uherský, dub cer, dub šípák, dub mnohoplodý a další). Ty měly v minulosti svůj severní okraj areálu výskytu jižně od Brna. Současná změna podmínek prostředí způsobená změnou klimatu přináší panonské podmínky i do oblasti Hádů, Soběšic, Bílovic nad Svitavou apod. Pannonicum se prostě jenom pomalu posunuje o něco dál na sever (viz odstavec o snížené kompetiční síle buku výše). Experimentální výsadby panonských a balkánských druhů dubů by nám měly v budoucnu ukázat, jestli se zde tyto druhy osvědčí a také jaký model hospodaření pro ně zvolíme. Podobně testujeme také kaštanovník setý a lísku tureckou - vytváříme „jedlý les“.

Výrazně citlivější otázkou, kterou potřebujeme do budoucna vyřešit, je limit podílu douglasky tisolisté v porostní příměsi - tedy geograficky nepůvodního druhu z amerického kontinentu. ŠLP má více než stoletou tradici pěstování douglasky s vynikajícími výsledky - jedná se ale v naprosté převaze o pěstování smíšených porostů s příměsí douglasky, tedy s minimálním nebezpečím ovlivnění např. bylinného patra nebo půdních poměrů. K tomu si připočtěte aktivní ponechávání tlejícího dřeva v porostech, zásadní změnu společenských požadavků na funkce lesů, plošné odumírání jasanu, přechod k nepasečným formám obhospodařování lesů a řadu dalších otázek. Je tedy evidentní, že se v našem vztahu nenudíme, ale jsme dospělí a umíme hledat společné cesty. Za to je třeba Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR a její správě CHKO poděkovat.

Tomáš Vrška (1966) je ředitelem Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně. Zabývá se aplikacemi poznatků z výzkumu přirozených lesů do postupů nepasečného lesnického hospodaření, praktickou adaptací lesů na klimatickou změnu a obnovním managementem lesů. Stejnou problematiku přednáší na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU.