VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Součástí přírody Moravského krasu je znovu již více než pět let sokol stěhovavý. Za tuto dobu dokázaly dva zde hnízdící páry vyvést celkem dvacet čtyři mláďat, a to během pěti hnízdních sezon. Ne vždy byla situace pro tento druh takovýmto způsobem optimistická, vždyť novodobé hnízdění se datuje až od roku 2016. Téměř padesátiletá absence sokola stěhovavého na našem území, způsobená zejména neuváženým používáním chemikálií v krajině, vymazala siluetu tohoto dravce z oblohy nejen nad krasovými žleby.

Právě tato skalnatá oblast jižní Moravy patřila odedávna k jeho tradičním hnízdištím. Bývala obsazována až čtyřmi páry, a to do roku 1957. Ještě v roce 1968 došlo k ojedinělému zahnízdění. Tak je to uvedeno v publikovaných zdrojích. Podle ústních sdělení starousedlíků docházelo k velké nelibosti místních chovatelů holubů k hnízdění ještě v sedmdesátých letech. Ti situaci nejprve řešili odchytem a vypuštěním sokolů údajně až v Jeseníkách. Jelikož i nadále k hnízdění docházelo, hnízdící páry nakonec vystříleli. V každém případě v tomto období mizí sokol stěhovavý z naší krajiny. Následnou téměř půl století trvající situaci, kdy byl sokol na našem území vyhynulým druhem, se začaly v České republice řešit reintrodukční programy s cílem jeho návratu. Nejinak tomu bylo i v Moravském krasu. V letech 1993-2001 zde bylo vypuštěno 26 sokolů, z toho 16 samců a 10 samic (navíc byli v roce 1992 vypuštěni i dva samci raroha velkého). Od roku 1998 byly u celkem šesti ptáků použity i vysílačky. Všechna vypuštěná mláďata byla okroužkována. O dalším osudu vypuštěných sokolů však vesměs neexistují žádné informace. Výjimku tvoří dva případy. Jedno mládě bylo odloveno jestřábem lesním (prokázáno díky vysílačce), ve druhém případě byla jedna ze samic usmrcena v Německu ve stáří pěti roků. Tato poměrně intenzivní reintrodukční aktivita nevedla k obsazení lokality a zahnízdění nebylo prokázáno, známé jsou pouze přelety a ojedinělý výskyt jednotlivců.

Průlomový byl až rok 2016, kdy byl zaznamenán tokající pár na jedné z lokalit v národní přírodní rezervaci (NPR) Vývěry Punkvy, která byla dlouhodobě sledována. Jelikož se hnízdiště nenacházelo v blízkosti turistických stezek, nebylo nutné sáhnout k uzavírkám. Z tohoto důvodu platí režim utajení hnízdiště i v současnosti. Páru se podařilo úspěšně vyvést tři mláďata. Během monitoringu se zjistilo, že samice je kroužkovaná. Odečet se podařil až v následujícím roce.

Rok 2017 přinesl překvapení v podobě obsazení další lokality, a to turisticky frekventované Býčí skály. Zde již bylo uzavření nejbližšího okolí hnízdiště nezbytné. Právě uzavírka s ostrahou, kterou zajišťovala Stráž přírody, byly zásadní pro úspěšné vyhnízdění na tomto historickém hnízdišti. Úspěšně z něj vylétlo jedno mládě. Další čtyři mláďata v tomto roce vyvedl pár z NPR Vývěry Punkvy. Na podzim se také podařil odečet kroužku hnízdící samice z tohoto páru. Na odečítacím kroužku je kód 8B. Samice pochází z maďarských Bukových hor a okroužkoval ji dne 31. 5. 2013 ornitolog Tamás Szitta. Jde o první odečet sokola z Maďarska a obecně z území jižně od ČR.

Následující rok byl zatím nejúspěšnější, co se týče počtu vyvedených mláďat. Z obou hnízdišť vylétlo celkem osm mláďat. Rok 2019 byl dramatičtější vzhledem k predaci mláďat na hnízdišti v NPR Vývěry Punkvy, a to nedaleko hnízdícím výrem velkým. Toho roku byl hnízdně úspěšný pouze pár na Býčí skále, který vyvedl tři mláďata. V roce 2020 vylétlo z Moravského krasu z již tradičních hnízdišť celkem pět mláďat, z toho jedno z Býčí skály. Letos opět hnízdí dva páry, v NPR Vývěry Punkvy jsou na hnízdě čtyři mláďata, na Býčí skále jen jedno.

Vzhledem k písemným záznamům se dá do budoucna předpokládat přírůstek v podobě třetího páru. I přes intenzivní monitoring nebyla zatím obsazenost dalších potenciálních hnízdišť zaznamenána. Doufejme, že se to do budoucna změní.

René Bedan (1977) se věnuje monitoringu a ochraně sokola stěhovavého v Moravském krasu.