VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

S Janem Steklíkem jsem se seznámil někdy ve druhé polovině sedmdesátých let. Vídali jsme se v různých brněnských hospodách a postupně nás spojovalo několik periodik. Prvním z nich byl Brněnský večerník, v němž jsem v letech 1980 až 1987 publikoval své fejetony, přičemž Steklík leckteré z nich doprovázel svými jedinečnými kresbami. Naším dalším pojítkem byla Veronica a též ROK neboli „revue otevřené kultury“.

ROK se zrodil v širokém přátelském společenství, které se v osmdesátých letech scházelo každé úterý v restauraci Bellevue kolem Jana Skácela, a tudíž měl navazovat na Hosta do domu. Jeho nulté číslo vyšlo v roce 1985 jako „revue soudobé kultury“ se šesti Steklíkovými kresbami. Existence tohoto časopisu pohříchu nebyla pro tehdejší politické orgány žádoucí, a tak začal vycházet - už s uvedeným názvem „revue otevřené kultury“ - až v roce 1990.

Jeho tematické spektrum zahrnovalo i ekologickou problematiku, což ho spojovalo s časopisem Veronica. Ostatně někteří jeho přispěvatelé psali do obou periodik. Například Jan Lacina v něm otiskl dva články o vodním díle Nové Mlýny (v číslech 1/1990 a 1/1992), jednou se zabýval vodovodem vedoucím od Vírské přehrady do Brna (v čísle 1/1991) a také na základě korespondence přiblížil svého strýce, významného malíře Bohdana Lacinu (v čísle 3/1992). Ve všech číslech revue ROK, v nichž publikoval, byl svými kresbami zastoupen i Jan Steklík, a tak se na ně podívejme podrobněji.

První ročník uvedené revue tvořila tři čísla. Steklík měl hned v tom prvém čtyři kresby, v druhém jednu a ve třetím žádnou. Mohlo by se zdát, že jeho spolupráce s tímto periodikem brala za své, ale opak byl pravdou! V roce 1991 vyšlo šest čísel a na všech jejich obálkách se objevily Steklíkovy kresby: nejprve to byla jedna z proslulých ňadrovek, dalším obálkám vévodily kresby lidské hlavy s jitrnicí, knihy s rukovětí či sněhuláka s globusem místo hlavy. Podobné vtipné výtvory byly otištěny uvnitř čtyř čísel, přičemž v tom posledním jich bylo šest.

Roku 1992 dvoučlenná redakce - Jiří P. Kříž a já - připravila opět šest čísel. První z nich bylo věnováno Janu Skácelovi a přispěla do něj řada známých osobností, například Milan Kundera, Jiří Kolář, Josef Škvorecký, Jaromír Tomeček, Ludvík Kundera, Antonín Přidal nebo Jiří Opelík. Stranou nezůstal ani Jan Steklík, který pro řečené číslo vytvořil dvanáct kreseb včetně Skácelova portrétu. V následujících číslech byl zastoupen skromněji: ve druhém měl dvě kresby (zato se objevil v rubrice Jak ho vidí na šesti fotografiích Karla Slacha), ve třetím jednu a ve čtvrtém tři; v posledních dvou číslech již chyběl.

Na sklonku roku 1992 se však už nad revuí ROK začalo smrákat. Redakce spolu s grafikem Václavem Houfem sestavila další speciální číslo, věnované tentokrát Ludvíku Kunderovi. Znovu pro něj získala příspěvky mnoha významných osobností, mimo jiné Jana Rajlicha, Josefa Války, Miloše Štědroně, Zdeňka Kožmína či Bořivoje Srby. Steklík přispěl třemi kresbami. Šlo o číslo 1/1993, jež se bohužel stalo číslem posledním…

Všechny úsměvné kresby Jana Steklíka charakterizuje souzvuk humoru a hry. Leč to není všechno! Steklík byl navíc geniálním nápadníkem. Tímto slovem se označuje hlavně uchazeč o nějakou ženu, ale já bych jím pojmenoval i člověka, který má neotřelé nápady. Pokud se říkává, že každý je nahraditelný, Jana Steklíka vzhledem k jeho bezedné hravé invenci nahradit nelze.