VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Národní přírodní památka (NPP) Rudické propadání reprezentuje typické slepé hluboce zařízlé krasové kaňonovité údolí s nejmohutnějším ponorným aktivním jícnem v České republice. Celý jeskynní systém Rudické propadání - Býčí skála vytvořený Jedovnickým potokem a jeho přítoky má v současné době až po vývěr u Býčí skály téměř 13 kilometrů chodeb a komínů.

Česká geologická služba (ČGS) se od roku 2017 začala zabývat studiem bočního žlebu s místním názvem „Ve struskách“, do něhož byla v minulosti zavážena struska. Tato strusková halda se nachází asi 20 m severovýchodně od ponoru Jedovnického potoka, jehož vody splachují struskový materiál do jeskynního systému. Struska už byla provlečena celým systémem jeskyní do údolí Křtinského potoka. Žlebem „Ve struskách“ protékal do nedávna potok, který vznikl antropogenně odtokem z čistírny odpadních vod (ČOV) Rudice. V současnosti je odtok napojen na ČOV Jedovnice a vodní tok směřující k Rudickému propadání je aktivní pouze za mimořádných srážkových událostí, kdy odvádí povrchovou vodu z okolních pozemků, případně přetok z ČOV Rudice.

Železářské strusky pocházejí z dřevouhelné vysoké pece Salmovy huti, která byla založena hrabětem Antonínem Salmem v roce 1746 a byla v ní zpracovávána železná ruda z okolí obce Rudice. Jednou z hlavních pohnutek její výstavby byla snaha využít značné množství dřeva po velkých polomech z roku 1739. Provoz dosáhl vrcholu kolem roku 1812, kdy se zde v průměru zpracovalo 1 500 tun rudy ročně. Ještě v roce 1857 se zde vyrobilo 1 359 tun železa, tedy 4,4 tuny denně. Vedlejším produktem výroby železa byla metalurgická struska (směs oxidů kovů), která vzniká při tavení a rafinaci kovů. Struska vzniká v množství 200 až 1 000 kg na 1 000 kg surového železa. Při této produkci vznikaly řádově stovky tun strusky ročně. Struska byla používána ke zpevnění příjezdových cest k Salmově huti, ale drtivá většina byla vyvážena cestou kolem vápencových skal směrem k Rudici a sypána vlevo od cesty do žlebu, který směřuje přímo k ponoru Jedovnického potoka.

V rámci projektu „Vymezení pozice a zhodnocení rizikovosti struskové depozice v NPP Rudické propadání“ provedla ČGS v roce 2017 pilotní geofyzikální průzkum východního svahu žlebu „Ve struskách“. Jedním z cílů projektu bylo zjistit prostorovou distribuci strusky, aby bylo možné stanovit množství uloženého materiálu a také zpřesnit představu o geologické skladbě území pro rekonstrukci paleoreliéfu terénu. Maximální mocnost struskového materiálu je 5,2 m, avšak nejčastěji se průměrná mocnost pohybuje mezi 1-3 m. Struskou pokrytý svah před ponorem Jedovnického potoka je primárním zdrojem zanášení jeskynního systému Rudické propadání - Býčí skála. Pohyb struskového materiálu zvyšuje srážková voda, která v mezivrstevním prostoru zvyšuje pórový tlak a snižuje efektivní pevnost. Dochází také k nadlehčování vlivem vztlaku a relativně nízké specifické hmotnosti strusky, což zvyšuje náchylnost strusky k erozi a svahovým pohybům.

Struska je významným antropogenním činitelem, který ovlivňuje celý jeskynní systém, proto jsme též provedli geochemickou analýzu struskového materiálu a posoudili možný vliv chemických složek na okolní prostředí. Geochemický výzkum byl orientován na studium zejména jemnozrnné frakce pod 2,0 mm a byl doplněn popisem petrografického složení strusky. Výsledky výzkumu struskového tělesa naznačují, že struska ze skládky Salmovy hutě představuje environmentální riziko. Přestože předcházející výzkum neprokázal přímé nebezpečí rozkladu strusky s následným uvolňováním rizikových kovů, popř. dalších znečišťujících látek, polutantů, nelze stále toto nebezpečí úplně vyloučit. V každém případě však strusky představují cizorodý materiál znečišťující krasové prostředí. Určité indicie naznačují, že suspenze struska-voda může působit abrazivně na kalcitové jeskynní útvary, speleotémy. Ostrohranné úlomky strusky s relativně nízkou hustotou jsou snadno unášeny podzemními toky na značnou vzdálenost celým jeskynním systémem Rudické propadání - Býčí skála - Barová jeskyně a dále povrchovým tokem Křtinského potoka až k soutoku s řekou Svitavou v Adamově.

Literatura:
Baldík, V., Krumlová, H., Buriánek, D., Kryštofová, E., Janderková, J., Sedláček, J., Novotný, R., Dostalík, M. (2018). Mobilizace chemických složek struskové deponie v Národní přírodní rezervaci Rudické propadání. - Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, 25, 1-2, 108-112.
Baldík, V. - Dostalík, M. - Sedláček, J. Mgr. - Novotný, R. - Buriánek, D. - Janderková, J. - Kryštofová, E. - Nečas, J. - Faktorová, K. (2020): Prostorové vymezení polohy a objemu struskové akumulace v národní přírodní památce Rudické propadání s pomocí geofyzikálních metod. - Zprávy o geologických výzkumech = Geoscience Research Reports 53, 1, 3-10. ISSN 0514-8057. DOI 10.3140/zpravy.geol.2020.01
Stránský, K. - Stránský, L. (2007): Zaniklá Hugova huť v Jedovnicích. Slévárenství, 2007, roč. 55, č. 5-6, s. 289-294. ISSN: 0037-6825.

Vít Baldík (1979) je geologem České geologické služby, kde pracuje v oddělení geohazardů a zabývá se mapováním a studiem geodynamických jevů v České republice i zahraničí (Nikaragua, Gruzie), výzkumem krasových oblastí (oblastní geolog, environmentální projekty). Od roku 2000 je členem České speleologické společnosti.