Čtení na tyto dny

Nov

Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.

Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu

(Jindřich Zogata)

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Krajina komponovaná panem agrobaronem


Tomáš Rothröckl, č. 4/2021, s. 17

V každé době se hospodáři v krajině snažili využít její produkční potenciál s vědomím potřeby trvalé udržitelnosti svého činění. Ač k tomu neměli žádných příruček a ani povinností daných legislativou, chovali se naprosto přirozeně s vědomím, že musí své dílo a výrobní prostředky předat další generaci svého rodu. Baroko, jako styl prostupující všemi uměleckými obory, mělo svůj obraz nejen ve vrcholné architektuře stavebních objektů, ale i v utváření krajin jejich okolí. V tomto období nastupuje i jakási „nová“ snaha tehdejších osvícených vlastníků pracovat s estetickými pravidly, která měla nepochybně i svůj ideový a duchovní rozměr. Tato přirozená nadstavba v péči o krajinu se projevovala v nových krajinářských kompozicích, které zdůrazňovaly harmonii a krásu ruku v ruce s ekonomickou produkcí. Tyto tendence přetrvávaly v různých podobách vlastně až do období industrializace. Památky, které v současnosti chráníme, jsou toho důkazem a nejedná se jen o vrcholná díla architektonická, ale v širším smyslu i o krajinářské kompozice. Ostatně mnohé z nich, byť mnohdy ve fragmentech, požívají dnes zákonné ochrany v různých kategoriích příslušné památkové legislativy.

Skokem se dostáváme do dnešní doby. I v ní je kulturní krajina předmětem zájmu hospodářů. Dlužno podotknout, že poválečné období, zejména v naší zemi, vtisklo agrární krajině novou tvář. „Poručíme větru, dešti“, říkali, a přitom poroučeli všemu. Hlavním a bohužel možná i jediným kritériem byl tzv. hospodářský výsledek („…máte dobré výnosy, soudruzi!“). Je však pozoruhodné, či spíš smutné, že mnohé z těchto způsobů myšlení především „těch velkých“ tak zvaných hospodářů přetrvalo do dnešních dnů. Zdá se, že často jediným kritériem hospodaření je výnos, zisk. Na chvostě zájmu zůstávají ekologická stabilita a estetika krajiny zároveň. Vznikají novotvary, objekty, které jsou atributy honby za ziskem co největším. Jsou produktem ducha velkovýroby, podtrhují dobu snad nejvyšší míry intenzity hospodaření. Moderní traktory svou velikostí začínají být dopravní komplikací na okreskách, transport produktů je zajišťován těžkotonážními nákladními soupravami a v zájmu skladování rostou v krajině megasila, stříbrná plechová monstra krásy nesmírné. A klasický stoh abys pohledal. Monstrózní portálová zařízení staví v krajině igelitem obalené objekty zvíci patrového domu, často několik set metrů dlouhé. Myšlenka, která byla kdysi podstatou osvícenci komponovaných harmonických a duchaplných krajin, i myšlenka starých rolnických hospodářů, kteří dbali na to, aby byla krajina „zahradnicky obdělaná“, protože by to jinak byla ostuda, dnešnímu venkovskému prostoru chybí. Vlastně ne, je jiná: peníze.

Tomáš Rothröckl

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu