VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V České republice jsou přibližně 4 miliony hektarů zemědělské půdy, které vlastní přes 3 miliony vlastníků. Tři čtvrtiny zemědělské půdy vlastníci (propachtovatelé) pronajímají - propachtovávají nájemcům (pachtýřům). Většina vlastníků se stará hlavně o výši nájmu a mnohdy ani neví, kde jejich pozemek leží, kdo konkrétně na něm hospodaří, co se na něm pěstuje a v jakém stavu půda je. S motivací zvýšit povědomí o tom, že vztah mezi propachtovateli a pachtýři půdy může vypadat jinak, vznikl film Půda nad zlato. Dokument je možné vidět na YouTube kanále www.skyfilm.cz. Chtěli jsme se o filmu a jeho natáčení dozvědět více - výsledkem je následující rozhovor.

Jak vznikl nápad či objednávka na takto zaměřený film?

V roce 2017 jsme natáčeli televizní dokumenty o významu organické hmoty pro vlastnosti půdy a o agroenvironmentálně-klimatických opatřeních podporovaných ministerstvem zemědělství. Stáli jsme s docentem Petrem Maradou z Mendelovy univerzity nedaleko Šardic na polní cestě, přes kterou se ze svahu nad námi valila ornice do obrovského jezera v rovině pod námi. Přes cestu vlastně plaval nekonečný proud bankovek. Nešťastný zástup vlastníků ale nikde. Napadlo mě, že by bylo zajímavé ptát se vlastníků zemědělské půdy, kteří ji pronajímají, co vědí o své půdě a jejích vlastnostech. Zajímalo mě, jak intenzivní či pestrý je vztah propachtovatelů a pachtýřů a na čem se mohou obě strany domluvit. Navíc jsme jim měli, díky Ing. Janu Vopravilovi a jeho kolegům z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy co nabídnout - Metodiku půdního průzkumu zemědělských pozemků určenou pro pachtovní smlouvy. To byly mé hlavní důvody, proč se tématu věnovat, nakonec film vznikl na objednávku Ministerstva zemědělství České republiky, které pochopitelně stojí o to, aby se zvýšilo povědomí o tom, jak to může a má mezi propachtovateli a pachtýři probíhat.

Zmínil jsi Metodiku půdního průzkumu zemědělských pozemků určenou pro pachtovní smlouvy; čím může být vlastníkům půdy prospěšná?

Metodika nabízí stanovení vlastností půdy na začátku a konci pachtu. Vedle výše pachtu a délky jeho trvání lze do pachtovní smlouvy na základě rozboru půdy zahrnout i konkrétní vlastnosti půdy, které lze na začátku a konci pronájmu porovnat. To znamená například vymezení, zda není nějakým způsobem poškozena, stanovení její hloubky, obsahu organické hmoty, obsahu živin… Výsledkem porovnání pak může být ukončení nebo naopak prodloužení pachtu.

Vzhledem k tomu, že k aktivní komunikaci mezi propachtovateli a pachtýři dochází zřídkakdy, jak jsi hledal ty, u nichž je to jinak? Měl jsi konkrétní typy? Ptal ses představitelů zemědělských organizací?

Šel jsem za velkými konvenčními hospodáři, na které se nadává nejvíce. Práší, smrdí, stříkají, hlučí, hospodaří na rozlehlých lánech. Mají uzavřeny pachtovní smlouvy s několika tisícovkami vlastníků. Dozvěděl jsem se od nich, že se vlastníci zajímají jen o výši pachtu a běžně vypoví smlouvu kvůli stovce pachtu navíc a uzavřou smlouvu s dalším pachtýřem. O to, jak hospodář, od kterého pobírají pacht, hospodaří s jejich majetkem, se nezajímají. Bývalí kolegové ze ZD ROLS Lešany hospodařící na 5 000 ha zemědělské půdy mi řekli, že za dvacet let se na jejich způsob hospodaření z propachtovatelů přišla zeptat jen paní hraběnka. O podobném „zájmu“ propachtovatelů o vlastnosti pronajaté půdy se mluvilo všude.

O doporučení aktivních propachtovatelů jsem pak požádal tiskové mluvčí Státního pozemkového úřadu, Státního zemědělského intervenčního fondu, Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Setkal jsem se s velkým zájmem pomoci dokumentu o pachtovních smlouvách, ale nedočkal jsem se hledaných kontaktů. Morální podpory se mně dostalo od bývalého ministra zemědělství Ing. Jakuba Šebesty, který mně mimo jiné řekl: „Když pojedeme do servisu nebo autobazaru kupovat auto a nerozumíme tomu, tak si sebou vezmeme mechanika, aby se podíval, zda je to auto v pořádku. Tak by měl postupovat i uvážlivý vlastník pozemku, pokud má zájem na tom, aby si jeho pozemek udržel svou kvalitu nebo ji ještě zlepšil.“ Srovnával také pronájem půdy a bytu: „Rozdíl je, že když pronajmete půdu špatnému hospodáři a zdevastuje Vám ji, tak náprava trvá mnohem déle. Když Vám zdevastuje byt, zavoláte řemeslníky a je to. Sice to něco stojí, ale náprava je relativně rychlá. Náprava devastace půdy trvá desítky let.“ To vše byly věci, které mě při filmu inspirovaly.

Jak jsi tedy nakonec našel ty, kteří jsou ve filmu?

Dal jsem se do hledání u propachtovatelů a pachtýřů mezi svými přáteli, kamarády a známými. Natočil jsem jejich vesměs první vzájemné setkání.

Která z výpovědí ti nejvíce utkvěla v paměti?

Těch slov, která mi utkvěla v paměti, bylo celkem dost. Silný pro mne byl především příběh pana profesora Romana Havlíka, ředitele fakultní nemocnice v Olomouci. Během uzavírání pachtovní smlouvy motivoval velkou zemědělskou organizaci k vysetí více než stovky kilometrů krmných biopásů uprostřed rozlehlých hanáckých polí. O svých důvodech mi mimo jiné řekl: „Jako lékař vnímám, že medicína dokáže nejvíce, když podporuje samoléčicí schopnosti organismu. A stejně to vnímám u půdy, že čím více ji udržujeme v přirozeném stavu, tím snáze ji uchováme ve velké kvalitě do budoucnosti. Dohodl jsem se zemědělským družstvem podporu a vznik biopásů. Jsou přechodnými zónami mezi polem a okolní krajinou s velkou druhovou plodinovou pestrostí. Jsou tu pro zvířata, pro hmyz a umožňují větší diverzitu mikroorganismů v půdě. Podle mě je to cesta k přirozené bohatosti půdy a k trvalé udržitelnosti.“ Mohl bych citovat další a další, ale je to zachyceno ve filmu, poslechněte si to v něm.

Jak dalece lze u takto pojatého filmu naplánovat ve scénáři, že to a to ve filmu bude, zazní?

Obtížně. Filmaře ale potkává během zpracování štěstí. Vrátil jsem se do Šardic, kde jsme před třemi roky natáčeli erozi. Erozně ohrožený pozemek je nyní na žádost vlastníka (místní farnosti) přerušen zatravněným pásem. A hned bylo co točit.

Mohl bys shrnout, pro sebe i pro čtenáře, co ses díky filmu dozvěděl, čím tě obohatil?

Nepodařilo se mně najít jediného propachtovatele, který se zřekl části pachtu s podmínkou změny hospodaření. Prostor pro potřebnou aktivitu propachtovatelů je široký a má smysl pomoci jim si to uvědomit. Zajištění produkce kvalitních potravin na zdravé půdě i stav krajiny totiž závisí do značné míry právě na milionech vlastníků půdy - na jejich komunikaci s pachtýři. Potěšilo mě, že především obce jdou na mnoha místech způsobem využití obecní půdy příkladem.

Zážitek z putování českou krajinou, ve které si můžete uprostřed polí v extenzivním vysokokmenném sadu utrhnout čerstvou třešeň, višeň, meruňku, jablko nebo hrušku, je jedinečný.

Děkuji za rozhovor a přeji si, aby se čtenáři Veroniky stali diváky tvého filmu.