VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Je poněkud lehce rozporuplné obnovovat rubriku Evropské krajiny právě Madeirou, i když jde o portugalský ostrov v Atlantském oceánu patřící do madeirského souostroví. Proč? Protože Madeira prakticky není v Evropě, ale v Africe, konkrétně na africké tektonické desce. Protože se zde vyskytují vegetační formace čistě africké. Protože zde dominuje tropická vzduchová hmota, nacházíme se v tropickém klimatickém pásu, na úrovni Sahary. Taky se zde díky portugalským objevitelům nachází druhy dovezené z celého světa. Třeba jehličnany z východní Asie, protey z jižní Afriky, stromové kapradiny z Austrálie, ale i mnoho dalších z obou Amerik. Přesto je Madeira zařazena do evropských krajin oprávněně. Jak už bylo naznačeno, formovali ji Evropané - Portugalci. A formují ji doteď.

Začnu jedním osobním příběhem, který se mi stal letos, přesně dvacátého sedmého března při mém zdejším pracovním pobytu. Týden předtím jsem objevil skvělou diplomku geografky Martiny Kloubové nazvanou Extrémní srážkové události v Makaronésii. Skvělá práce. Ale teď musím hlavně zmínit, že Madeira je součástí Makaronésie stejně jako Azory, Kanáry a Kapverdy, že k ní patří i ostrůvky Selvagens (Divoké ostrovy). Makaronésií tyto ostrovy pojmenovali Řekové zcela výstižně, znamená to Šťastné ostrovy. Vrátím se však k svému příběhu.

V pátek, ne třináctého, ale šestadvacátého března večer a v noci jsem si konečně našel čas, abych se do zmíněné diplomové práce začetl a na jejích řádcích sledoval místní extrémní deště. V sobotu ráno začalo krápat, odpoledne déšť sílil a v noci se odehrál velký meteorologický cirkus. Spousta vody, spousta blesků, taky kroupy, nárazový vítr. Nefungovala elektrika, mobilní sítě, nic. A ráno byl najednou klid. A já byl rád, že jsem zažil srážkový úhrn, který tu spadne tak třikrát do roka, tipoval jsem, neboť celkové srážkové úhrny na Madeiře jsou blízké těm českým, na návětrné straně asi o něco více.

Jel jsem si to ráno nakoupit. V lékárně se ptám lékárnice Elisabeth, jak se má. Říká mi, že nic moc, že ta noc byla divoká, že měla použít ty přírodní prášky na spaní, co onehdy doporučila mně. A že jestli vím, že za tu noc bylo na ostrově 24 tisíc blesků a že jeden z nich trefil do hlavy i tu velkou sochu Ježíše. O něco později mi volá zástupkyně českého honorárního konzula Lenka Mendonça, jestli mi už jde proud, protože bydlí na Madeiře už devatenáct let, ale takovou bouřku ještě nezažila, a v hlavním městě Funchalu bylo víc vody než za povodní v roce 2011. Vrátím se domů a moje domácí paní Filipa mi říká: Romane, jsi ok? To byla noc, co? Já takovou bouřku nezažila od dětství, a to je mi pětašedesát. Takže taková bouřka tu nebyla dobrých padesát let.

Takže zpět. Krajinu na Madeiře zásadním způsobem formuje klima. Na Madeiře je dost řek, spíše takových říček, něco mezi Ponávkou a Svitavou, tisíce vodopádů, minimálně když prší, tedy včetně těch periodických. Reliéf ostrova má při rozloze blízké mému rodnému okresu Kroměříž výšku přes 1 800 metrů a je poměrně dramatický, dynamický, rychle se zvedá od oceánu nahoru, tudíž jsou zde kromě vodopádů hluboké soutěsky, strmé svahy, spousta tunelů. Co se hydrografie týče, tak naprosto zásadním krajinotvorným prvkem jsou zde levády, otevřené vodní kanály. Tady bych s dovolením ocitoval Wikipedii, kde je to moc dobře popsané:

Existence levád je podmíněna geologickou stavbou ostrova, který je vlastně vrcholem prastaré sopky. Jednotlivé geologické vrstvy lávy, popela a tufu nejsou vodorovné, ale převládá sklon k severu. Proto i déšť, který se vsáknul na jižním svahu, protéká pod povrchem k severu. Některé prameny se nalézají ve výškách až 1 600 m. Nejintenzivnější deště se vyskytují kolem 1 000 m nad mořem, kde většina levád začíná. Geologové odhadují zásoby podzemní vody zachycené v porézní hornině ostrova na 200 milionů m³. První portugalští osadníci v 15. století brzy zjistili, že jih s příjemným subtropickým klimatem nemá dostatek vody pro zemědělství. Na severu a severozápadě ostrova však prší skoro každý den (roční úhrn srážek činí až 2 000 mm). Údaje o celkové délce levád se různí. Záleží zřejmě na tom, zda sečteme jen délku hlavních toků, nebo započteme i nejužší odbočky. V roce 1900 bylo registrováno 200 levád s celkovou délkou 1 000 km. V roce 2007 se setkáváme s údaji od 2 400 km až po 5 000 km. Na levádách je v současnosti 40 km tunelů.

Trochu ošidím geologii s geomorfologií a zmíním jen, že se jedná o typický ostrov oceánského typu, který vznikl erupcí sopečného materiálu puknutím oceánické kůry a následně vyrostl až nad hladinu. Aktuálně se Madeira nachází z celkem šesti fází vývoje ve fázi třetí - dominance erozních procesů. A jestliže se chceme na dalších řádcích posunout k vegetaci, tak je třeba říct, že zdejší geologický substrát je základem pro dobrou úrodnost půdy. Spolu s příznivým klimatem umožňuje celoroční sklizeň banánů, mrkve či brambory třikrát ročně a hlávkový salátek si můžete vypěstovat každý měsíc čerstvý.

V Makaronésii se vyskytuje celkem jedenáct typů původních ekosystémů, z nichž čtyři se nacházejí na Madeiře. Jsou to: 1. původní pouštní křoviny s africkými pryšci (jinými než u nás, podobné jsou spíše kaktusům), 2. teplomilné lesy s olivovníky a jalovci, 3. vavřínové lesy a 4. horská vřesoviště s vřesovci. Kromě toho zde můžete potkat lesy dubové, bukové, borové nebo douglaskové. A taky spoustu invazních druhů. Třeba opuncie, juky, agáve nebo muškáty. Především je ale Makaronésie díky své izolovanosti rájem endemitů, a to včetně těch živočišných. Je výjimečná v rámci světa, přirovnávána je k Havajským nebo Galapážským ostrovům či Novému Zélandu. Region je nazýván floristickou křižovatkou, celkem žije v Makaronésii přes 26 tisíc suchozemských druhů, z nichž 5 930 je endemických. Třeba jeden šnek žije na světě pouze na Madeiře na malém poloostrůvku česky pojmenovaném poloostrov svatého Vavřince.

Závěrem určitě musíme zmínit oceánickou faunu. Jestliže na pevnině potkáme z větších zvířat nejčastěji králíka, tak na blízkých ostrovech Desertas žije významná kolonie téměř vyhynulého tuleně středomořského. A kolem něj pak plují vorvani, plejtvák Brydeův a dalších 34 druhů velryb a delfínů. Je jich tam tolik, že společnost, která za nimi dělá výlety, vrací peníze, když nic neuvidíte.

Je radost pohledět na madeirskou pevninu i její oceán.

Roman Barták