Čtení na tyto dny

Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny

(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Byl jsem tam všude


Petr Veselý, č. 4/2021, s. 44

„Byl jsem tam všude,“ reagoval nedávno můj otec při rozhovoru s několika známými u stolu na verandě na jejich obdivné pohledy a nevědomky tak citoval slova kouzelníka Arnoštka z Vančurova Rozmarného léta.

Až po pár dnech jsem si uvědomil zázračnou povahu té chvíle, kdy otec sám sobě náhle uvěřil, že na všech těchto místech, která snad toužil uvidět (a možná ani ne), o kterých však vlastně měl sotva jen povědomí, že tedy na těchto místech skutečně BYL! Ne jako ve zhmotnělých vzpomínkách, protože v tomto smyslu nebylo na co vzpomínat, ne jen ve své představivosti. Být, být právě teď, tady a právě proto i tam, v Alpských kopcích na jihovýchodě Francie v nejznámějších stoupáních slavné Tour de France. Být tam svou myslí, tehdy stejně jako teď. Ano, byl jsem tam, jen jsem to dosud nevěděl, náhle jsem se rozpomněl, ano, vím to, teď už to vím! Není již třeba nic předstírat, dokazovat, ale celou svou bytostí, jak je to prosté, být. Uvěřit.

I takovými cestami vede snad cesta do krajin vlastního srdce, cesta do míst jinak z nejrůznějších důvodů nedostupných, vzdálených, zapovězených. Prohraných? Ze svého útlého dětství si pamatuju, jak otec vyprávěl, že ve škole míval rád zeměpis, že v něm nad spolužáky vynikal. A dokazoval to při různých příležitostech v paměti uloženou znalostí zemí, měst a míst, jako by měl před sebou rozloženy mapy všech světadílů. Vidím ho, jak vyjmenovává moře a oceány, ale taky městečka a vesnice u nás. A jak vzpomíná, že si je ve škole kreslil barevnými pastelkami do sešitu. Všude tam přece byl(?).

Nevím, ale právě nedostupnost, nepřítomnost nějaké věci, osoby, situace, učinila je mnohem naléhavějšími, přítomnějšími, bližšími… Jako je přítomen někdo, kdo chybí, místo již nedostupné. Jak přítomné je takto samo bytí…

Petr Veselý


Petr Veselý je malíř, básník a výtvarný pedagog. Žije v Brně-Jundrově. Vydal básnické sbírky Jundrov a Kovadlina (Větrné mlýny 2014, 2021). V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu