|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Vážení a milí čtenáři časopisu Veronica, rok 2022 začínáme číslem bez specializace a díky tomu vám předkládáme řadu drobnějších témat v paletě o něco pestřejší, než jste zvyklí. Po dlouhé řadě abstraktních obálek jsme zvolili botanické ilustrace, kterými Jana Táborská vyzdobí letošní čtyři titulní strany. O ní a o její práci se více dozvíte v rozhovoru, který s ní na sklonku loňského roku vedl Petr Čermáček. Ten je zároveň autorem úvodní eseje, ke které jej inspiroval obraz Petrkov na Vysočině od Josefa Vondráčka. Obraz, respektive kresba byla motivem i pro Michala Friedla, který popisuje své dobrodružné hledání „Mýtiny“ z kresby Josefa Jambora.
K tématu posledního loňského čísla, jímž byla ukradená krajina, se z trošku jiného pohledu vrací Vilém Jurek v článku o lidském podrobování krajiny a o potřebě jejího rozdrobení. Zajímal nás také stav řeky Bečvy rok a půl od ekologické havárie. Na tuto otázku odpověděl Tomáš Lotocki a přidal báseň o řece.
Překvapením tohoto čísla určitě je společný text matematika Martina Dvořáka a Jiřího X. Doležala o abstraktním matematickém modelu chaosu, který na své ulitě nosí mořský šnek homolice vznešená, a jehož prozaický závěr zní: Evoluce i věda ve shodě došly k samému základu matematiky.
I v letošním ročníku budeme pravidelně přinášet články poukazující na naléhavost řešit klimatickou krizi, do níž se svět lidským přičiněním dostal. Pro někoho může být překvapivé, jak autenticky, zodpovědně a důsledně se s potřebou skončit s využíváním fosilních paliv vyrovnávají mladí tvůrci, laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jednoznačně správně chápou to, co bohužel není zřejmé ani všem, od nichž jsou zásadní a jasné kroky k nefosilní, klimaticky neutrální Evropě očekávány. Tragické události posledních dnů ukazují, že váhání s opuštěním fosilních paliv neznamená jen hrozbu klimatickou, závislost na ruském plynu bezprostředně ohrozila náš svět a naše životy.
Přejeme vám radost i poučení při čtení následujících sedmačtyřiceti stran, z nichž některé by mohly být inspirací pro vaše vycházky a výlety do jarní přírody. V červnu na shledanou.
Yvonna Gaillyová - Bohdana Fabiánová