VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Za poslední tři roky vidím v krajině drobné změny k lepšímu. Více jsou vysazovány dřeviny, mnohdy se dokonce výsadby dělají s rozmyslem, rozjíždí se agrolesnictví, vytváří se biopásy či průlehy, budují se mokřady a tůně, obnovují se ochranářsky cenná stanoviště. Jsem moc rád, že se to děje. Mám jen trošku obavu, zda se ty změny nedějí příliš pomalu, či dokonce snad jestli není pozdě.

Opatření, která se provádí pro zlepšení stavu krajiny, jsou potřebná. Musí mít ale svá opodstatnění a efektivitu. Každý zásah je střípkem mozaiky celého komplexu, jak se bránit proti dopadům změny klimatu, především suchu, a jak zároveň posilovat biodiverzitu.

Mnohé činnosti nezačnou fungovat hned a na kýžený efekt (nikoliv výsledek) se čeká několik let. Vliv na to má sama příroda, platná legislativa, ochota vlastníků pozemků i dobrovolnost lidí. Než jabloňová alej vyroste a zaplodí, trvá to deset let, než začnou lípy dělat stín podél polní cesty, musí uběhnout dvacet let minimálně, a než vydá úřad souhlas s výsadbou, trvá to klidně i dva roky, než se rozhoupá majitel, prošoupe se nejeden pár bot, než se najdou lidé odhodlaní pracovat pro změnu, musí přijít nová generace. Proto je mnohem lepší hledat varianty, které lze realizovat téměř okamžitě.

Jednou z těch rychlejších možností je změna hospodaření na zemědělských pozemcích. Nejlepší je soustředit se na ornou půdu, kde jsou největší problémy s intenzivním hospodařením. Každý vlastník, který pronajímá půdu a není spokojen se stavem pozemku, může učinit malou revoluci. Stačí, když vypoví špatně hospodařícímu zemědělci pachtovní smlouvu a začne se sám ve své režii podílet na ekologické obnově krajiny.

Díky tomu začne docházet k rozdrobení a tříštění velkých celků na menší, začnou se vytvářet nové biotopy a zvýší se heterogenita a propustnost krajiny. Samozřejmě se i posílí, rozšíří a zahustí kostra ekologické stability. Tomuto postupu jsem začal pracovně říkat atomizace krajiny.

Meze a remízy

Výsledkem atomizace může být například obnova původních polních mezí, které během 20. století na velké části zemědělské krajiny zanikly. Meze a také stráně mají protierozní funkci a zpomalují odtok vody. Mají pozitivní vliv na biodiverzitu, protože jsou úkrytem i biotopem v intenzivně obhospodařovaném prostředí. Zároveň slouží jako biokoridory, které vzájemně zahušťují ekologickou síť.

Vznikat mohu i „bájné“ remízky. Rozdíl mezi mezí a remízkem je v půdorysu a zastoupení dřevin. Remíz má většinou plošnější, často obdélníkový, čtvercový nebo trojúhelníkový tvar - záleží na tvaru pozemku. Součástí remízů je dřevinná vegetace. Často se setkáme s lesíky uprostřed polí, což není nic jiného než remízek. Meze nemusí být porostlé dřevinami, zpravidla jsou tvořeny travnatým porostem.

Jak na to prakticky

Každé opatření v krajině, které má za cíl změnu, něco stojí. V porovnání s výsadbami nebo budováním mokřadů, patří proces atomizace k těm levnějším akcím. Nic nesázíme a následně nezajišťujeme, není potřeba projekt anebo bagr jako v případě mokřadů.
Jaký je ten správný postup? V první řadě je potřeba vypovědět pacht (nájem). Z občanského zákoníku plynou určité lhůty, a proto je nutné počítat s výpovědní dobou až dvanáct měsíců. Dalším bodem je zabezpečení pozemku. Zemědělec po ukončení sezony pozemek mechanicky upraví a už neoseje. Co dál?

Pokud neprovedeme výsev, vzniká úhor, který hraje důležitou roli jako ohnisko biodiverzity v zemědělské krajině. Objevují se tady vzácné plevely, motýli nebo polní ptáci. Sice je takový biotop náramný, úskalí tkví v tom, že pozemek se dříve či později zaplevelí. To může být problematické, a dokonce se může jednat o porušení několika zákonů. Toho se však nemusí vlastník bát. Zaplevelení pozemku je jen epizodou dvou až tří let. Pro lepší klid duše je vhodnější na pozemku provádět alespoň základní péči - aby se tzv. vlk nažral a koza zůstala celá. Pozemek lze v základu udržovat dvěma způsoby. První z nich není ani tak péče, ale spíše nastavení režimu přirozené sukcese. Stav samovolného vývoje znamená, že se pomalu vytváří divočina. Postupně dochází k zarůstání pozemku - nejdříve plevely, posléze se začnou uplatňovat trávy a dřeviny. Tento režim je nejrychlejší a nejlevnější cesta, jak vytvořit remízek nebo křovinatou stráň. Aktivně je možné pomoct tak, že na podzim vytrháme kolem semenáčků vysoké trávy, aby je nezalehl sníh, a nainstalujeme kolem dřevin chráničky proti okusu zvěří. Pokud se na pozemku objeví invazní druhy, je potřeba zasáhnout vždy.

Základem je mozaikové kosení

Druhá varianta údržby spočívá v kosení. Lidé se často mylně domnívají, že je nutné provádět sečení několikrát do roka a vytvářet rádoby anglický trávníček. To opravdu nikdo nevyžaduje, zapomeňme na estetický dojem. V prvních letech vyžaduje pozemek pokos jednou až dvakrát za rok. Postupně je možné zvolnit a ve výsledku provádět sečení jednou za dva až tři roky. Finanční náročnost posečení pozemku o velikosti 0,25 hektaru činí zhruba 8 000 Kč. Dřeviny, které se na ploše objeví, se opět zajistí pomocí individuálních ochran. Případné invazní druhy se bez milosti likvidují.

Optimální péče spočívá v osetí pozemku travní směsí (osetí čtvrt hektaru vychází maximálně na 2 000 Kč). Díky tomu se přeskočí nebo výrazně eliminuje obávaná plevelová epizoda. V období června až července se provede první seč. Další sečení proběhne až na podzim. V dalším roce se opakuje kosení v červnu nebo červenci. Ve třetím roce se provádí mozaikové sečení. Poseče se maximálně polovina a neposečená část se ponechá do dalšího roku. V dalších letech se střídají neposečené a sečené části z předchozího roku.

Alternativou péče je domluva s původním zemědělcem nebo novým hospodářem. Rozdíl oproti původnímu stavu bude v tom, že pozemek už nebude intenzivně obdělávaný, bude zatravněný a pouze sečený. Nabídku zemědělec rád přijme. Pozemek si zapíše do Registru půdy (LPIS) a bude na něj pobírat příspěvek na hospodaření. Do pachtovní smlouvy je však nutné uvést, že se bude udržovat trvalý travní porost a nedojde k zorání. Výhodou pro vlastníka je, že se o pozemek nebude muset vlastnoručně starat.

Odrazový můstek změn

Po mnoha letech si krajina zaslouží, aby volně dýchala. Onen svěží vítr do širých rodných polí je možné dovést pomocí drobných linií a ostrůvků. Stačí, aby aspoň pětina vlastníků zemědělské půdy změnila systém hospodaření na svých pozemcích. Často slyším, jak je potřeba vracet do krajiny meze, remízy, divočinu, biodiverzitu, mozaiku. Právě toho můžeme promptně a efektivně docílit jednoduchým nástrojem.

Proto si dovolím na závěr drobný apel na všechny, kdo vlastní zemědělský pozemek a komu není stav krajiny lhostejný, aby vypověděli pachtovní smlouvy a nechali krajinu zarůst. Nemusí to být za každou cenu stromy, ale stačí obnovit travnaté pásy ve volné krajině. Pokud bude dostatek odhodlaných vlastníků, začnou se dít věci. Zároveň je tento postup odrazovým můstkem k dalším dobrým činům v krajině. Na rozdělených celcích se mohou budovat mokřady, sázet ovocné sady nebo obnovovat stepi a slaniska.

Ing. Vilém Jurek (1985) - působí v několika organizacích jako specialista na ochranu přírody a krajiny (Rezekvítek, ČSOP ONYX, Nadace Veronica). Aktivně se snaží poukazovat na to, že nelze bojovat pouze proti klimatickým změnám, ale je nutné chránit i biologickou rozmanitost. Výsadby stromů v krajině chápe jako jedno z možných řešení, nikoliv jako spásu. Miluje jihomoravské stepi, kamenolomy a krajinu rodných Šumic.