VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Byly to drásající obrázky, z nichž muselo mrazit nejen rybáře, ale vůbec všechny lidi, kteří nepoužívají srdce jen jako čerpadlo pro transport krve. Dusící se ryby v předsmrtné agónii marně lapající po kyslíku. Zhaslé stříbro studených těl pokrývající mělčiny a říční břehy. Hromada mrtvých ostroretek, na jejímž vrchu trůní jako padlý král řeky půlmetrový pstruh… Otrava kyanidem, která v září 2020 zasáhla řeku Bečvu, patří mezi nejhorší ekologické katastrofy posledních let. I v době koronaviru a dalších pohnutých událostí plnila přední stránky našich sdělovacích prostředků.

Pochybnosti, které se kolem vyšetřování havárie vyrojily, a zejména skutečnost, že ani po více než roce a čtvrt stále neznáme viníka, způsobily, že událost zůstává třaskavým celospolečenským tématem rezonujícím i v těch nejvyšších politických kruzích. Nalezení a potrestání pachatele, stejně jako důsledné prověření a vysvětlení všech podivných okolností spojených s vyšetřováním případu, včetně případného vyvození osobní odpovědnosti - to je jen jedna rovina celého příběhu. Tou druhou je celkový stav řeky po havárii, důsledné zmapování škod na rybích společenstvech a dalších vodních organismech a zejména přijetí opatření, která v zasažené oblasti povedou k obnově života v jeho původní pestrosti. A právě tomuto rozměru celé havárie bych se chtěl v dnešním článku věnovat.

Otrava Bečvy

Nejprve si v krátkosti připomeňme, co se předloni na Bečvě stalo, respektive co dnes o události bezpečně víme. Masivní úhyn ryb a dalších vodních organismů byl v řece poprvé zaznamenán v neděli 20. září 2020 mezi Choryní a Lhotkou nad Bečvou na Vsetínsku. Kontaminační mrak dále postupoval přes Hustopeče nad Bečvou, Teplice nad Bečvou k Hranicím a poté k Lipníku nad Bečvou. V úterý jed doputoval do Přerova, kde se teprve zastavil zásluhou velké kapacity vodní zdrže v nadjezí. K postupnému snižování koncentrace docházelo mimo jiné díky zvyšování odtoků z vodních nádrží, zejména z VD Bystřička. Pomohly také deště, které přirozenou cestou zvýšily říční průtoky. Znečištění kyanidy, které postupovalo z Bečvy do Moravy, se tak podařilo dostatečně naředit. Do řeky Moravy, kam ústí Bečva za Přerovem, se dostal jed již natolik naředěný, že zde zřejmě nezpůsobil závažnější škody.

Bilance havárie je přesto tragická. Zasažen byl tok o délce zhruba 38 km. Na tomto úseku řeky došlo k masivnímu úhynu ryb a dalších vodních organismů. Rybáři odvezli do kafilerií kolem 40 tun mrtvých ryb. Zajímavá je skutečnost, že zhruba 90 % uhynulých ryb co do početnosti i biomasy tvořila ostroretka stěhovavá, což je mnohonásobně větší množství oproti předchozím průzkumům. Tato druhová dominance překvapila odborníky i mnohé místní rybáře. Naproti tomu rybářsky nejvyhledávanější druhy (kapr, štika, candát), které jsou do těchto vod podle zarybňovacích plánů vysazovány a objevují se i v sumarizacích úlovků, se mezi uhynulými rybami objevily jen v minimálním množství. Na první pohled bylo také patrné, že většinu uhynulých ryb tvořily starší kusy - i vizuálně, podle dostupné fotodokumentace, převažovali mezi mrtvými rybami starší jedinci ostroretek, zatímco středně velké ryby (2-4leté) chyběly.

O čem tyto skutečnosti vypovídají? Stal se havárií dotčený úsek mrtvou zónou bez života, nebo aspoň část ryb otravu ve zdraví přežila a může se stát základem nových životaschopných populací? Jak je to s přežitím chráněných druhů ryb a živočichů, kteří tuto lokalitu před havárií obývali? Co původní složky vodního ekosystému (fyto-, makrozoobentos), které tvoří hlavní potravní zdroje ryb? Byly i ony havárií postiženy podobně jako společenstva ryb? A co předpokládaný vývoj - jak dlouho může trvat, než se život v Bečvě vrátí do stavu odpovídajícímu situaci před havárií? K nalezení odpovědí na tyto otázky mohou významně přispět výsledky rozsáhlého průzkumu, který na Bečvě několik týdnů po havárii proběhl.

Průzkum sledování biodiverzity Bečvy po otravě kyanidy

Na základě zadání Ministerstva životního prostředí proběhlo na řece Bečvě v listopadu roku 2020 sledování základních složek vodního ekosystému a vybraných zájmových druhů. Na průzkumu se podíleli odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Českého rybářského svazu a Povodí Moravy. Monitoring se zaměřil zejména na ryby a bentické organismy a dále na sledování dvou chráněných druhů, konkrétně hrouzka banátského a mlže velevruba tupého. Výzkum ichtyofauny a bentosu proběhl celkem na 13 vybraných lokalitách, z toho 3 lokality se nalézaly nad zasaženým úsekem, 9 lokalit v zasaženém úseku a 1 lokalita pod Přerovem, kde již nebyl vliv otravy pozorován. Monitoring velevruba tupého proběhl v náhonech Strhanec a Hranice, což jsou trvale sledované lokality, v nichž se tento vzácný a ohrožený mlž vyskytuje.

I přes některé objektivní potíže a překážky (vysoké průtoky, pozdní postvegetační období aj.) poskytl průzkum relevantní data, která nám umožňují udělat si rámcový obrázek o stavu ichtyofauny a vodních ekosystémů na postiženém toku Bečvy už několik týdnů po smrtící havárii. A jaké jsou tedy jeho výsledky?

Výsledky průzkumu

Bentos

Fytobentos řeky představují sinice a řasy, mechorosty, makrovegetace a další rostlinné složky vodního ekosystému. Je důležitou potravní složkou mnoha druhů reofilních ryb (ostroretek, tloušťů apod.). Výsledky průzkumu ukazují, že druhové složení fytobentosu odpovídá předpokládané kvalitě vody sledovaného toku s mírným zhoršováním jakosti po proudu řeky. Mírný pokles početnosti fytobentosu byl zaznamenán v lokalitě Hustopeče nad Bečvou, únikem kyanidů velmi silně zasažené. Tento pokles početnosti však nelze jednoznačně dávat do souvislosti s proběhlou havárií - může být také následkem zvýšených průtoků před odběry vzorků i stavební činnosti v korytě nad lokalitou Rybáře.

Makrozoobentos, který je základní potravní složkou velkého množství rybích druhů, byl zjištěn na všech sledovaných lokalitách. Mírný pokles diverzity makrozoobentosu byl zaznamenán opět pouze na nejvíce zasažené lokalitě v Hustopečích nad Bečvou, a to bezprostředně po havárii. Při aktuálním průzkumu již byla i tato lokalita porovnatelná s ostatními, a lze tedy na ní názorně demonstrovat dynamiku oživení dna velmi brzy po havárii.

Za pozornost stojí i skutečnost, že byli nalezeni zástupci druhů, které si zaslouží ochranářskou pozornost, především ze skupiny velkých mlžů. Například výskyt živých jedinců škeble říční hned na několika lokalitách postižených otravou naznačuje, že tyto skupiny organismů byly schopny havárii přežít.

Samostatnou kapitolu pak představuje monitoring velevruba tupého. Bečva a její náhony patří k lokalitám s největším výskytem tohoto evropsky významného a silně ohroženého druhu na Moravě. Průzkum v náhonech Strhanec a Hranice potvrdil, že zastoupení druhu a jeho četnost odpovídá stavu před havárií. Aktuální monitoring velkých mlžů prokázal výskyt živých velevrubů tupých i bezprostředně v Bečvě, zdá se tedy, že havárie populaci tohoto druhu nijak neovlivnila.

Celkově jsou tedy výsledky průzkumu bentosu velmi pozitivní. Ukazuje se, že potravní zdroje nejsou v současné době zásadním limitujícím faktorem pro přítomnost ryb v havárií postižených lokalitách. Pokud došlo bezprostředně po otravě k úbytku fytobentosu a makrozoobentosu, dochází k velmi rychlé obnově původních společenstev těchto organismů.

Ryby

Průzkum ichtyofauny proběhl na stejných lokalitách jako v případě fyto- a makrozoobentosu. Ryby byly zaznamenány na všech těchto lokalitách (připomeňme ale, že 4 z nich nebyly havárií bezprostředně dotčeny). Celkově bylo zaznamenáno 19 rybích druhů. Ve starších studiích z počátku 21. století bylo zaznamenáno 27 druhů na totožných lokalitách, respektive 23 druhů na čtyřech z těchto lokalit. Když zvážíme pozdní dobu průzkumu a účinky havárie, je zjištěná druhová pestrost stále vysoká.

Většinu zaznamenaných druhů tvořily typické říční, tzv. reofilní ryby (ostroretka stěhovavá, parma obecná, jelec tloušť, pstruh obecný a další) doplněné eurytopními druhy nenáročnými na charakter prostředí (štika obecná, plotice obecná, okoun říční, karas stříbřitý a další), případně druhy preferujícími pomalu tekoucí a stojatou vodu, které se do toku s velkou pravděpodobností dostaly z rybníků v povodí (perlín ostrobřichý, hořavka duhová). Naopak vůbec nebyly zaznamenány sportovně významné druhy (kapr, cejn, candát, amur, sumec, bolen aj.), které se však i v předchozích průzkumech vyskytovaly jen ojediněle a v minimálních početnostech.

Početnost i biomasa dospělých ryb klesala od lokality v Choryni, která již byla částečně ovlivněna havárií. Ve zbytku mezijezí (lokality Hustopeče a Kamenec) byl výskyt starších ryb minimální (Kamenec) až nulový (v Hustopečích nad Bečvou byl zjištěn jen plůdek ostroretky stěhovavé, který s největší pravděpodobností pocházel z vysazení Českým rybářským svazem až po havárii). Také hustota ryb dále po toku, pod jezem Hranice, byla velmi nízká. Je zcela zjevné, že otrava kyanidy měla devastující vliv na ichtyofaunu v celém havárií dotčeném toku Bečvy.

Výsledky studie prokázaly větší vliv havárie na starší ryby než na plůdek. Pozitivním zjištěním je však přítomnost alespoň malého počtu generačních ryb některých říčních druhů (tloušť, ostroretka, ouklejka), které budou základem dalších generací.

Výzkum na sledovaných lokalitách potvrdil i přítomnost některých chráněných druhů ryb - konkrétně se jedná o ouklejku pruhovanou (v průzkumech po havárii byla ouklejka početně nejhojnějším druhem mezi dospělými rybami a po tloušťovi druhým nejhojnějším v plůdkovém společenstvu), střevli potoční a mníka jednovousého.

Průzkum se také speciálně zaměřil na přítomnost hrouzka banátského (dříve jsme ho znali pod jménem hrouzek Kesslerův). Vliv havárie na populaci této velmi vzácné rybky nelze ani prokázat, ani vyvrátit. Vzhledem k výskytu populací hrouzka banátského v zasaženém úseku Bečvy je ovšem pravděpodobný.

Závěrečné shrnutí a doporučená opatření k obnově rybího společenstva

Bečva patřila k řekám s nejpestřejším a nejzachovalejším rybím společenstvem u nás. Diverzifikovaný charakter koryta s mělkými peřejnatými úseky i hlubšími tůněmi, štěrkovými lavicemi a úkryty z vyvrácených stromů vytváří vhodné podmínky pro typické společenstvo říčních druhů ryb, od pstruhů až po typické kaprovité druhy parmového pásma. Dřívější ichtyologické průzkumy potvrzovaly v Bečvě jak silné populace těchto ryb, tak i jejich úspěšnou přirozenou reprodukci. Otrava kyanidy v září minulého roku představovala dramatický zásah do těchto rybích společenstev na celém dotčeném toku Bečvy. Vyhlídky na rychlou obnovu rybího společenstva, podepřené i výsledky listopadového průzkumu, jsou však poměrně optimistické.

V každém mezijezí přežila část populace původních druhů, která se postupně rozšíří a osídlí celé úseky. Na základě přírodě blízkého charakteru prostředí koryta Bečvy se dá předpokládat úspěšná přirozená reprodukce většiny původních druhů v následujících letech. Potravní zdroje nejsou v současné době zásadním limitujícím faktorem. U plůdku, který přežil havárii lépe než dospělé ryby, lze očekávat v letošním roce v podmínkách bohatství potravy rychlý růst a časnější dospívání. Vysazování generačních ryb říčních druhů (ostroretka, parma, tloušť) přemístěných z jiných lokalit v ČR se nedoporučuje, protože by oslabilo populace původní. V řece velikosti Bečvy je přirozená reprodukce nejefektivnějším a nejvýznamnějším způsobem obnovy populací těchto druhů.

A jaký je tedy střednědobý a dlouhodobý výhled na plnohodnotné obnovení života v zasažené části toku Bečvy? Očekává se, že u krátkověkých druhů ryb (např. hrouzek, ouklejka, mřenka) nastane přiblížení se původnímu stavu populací přirozenou cestou zhruba do 3 let, u druhů s pozdějším nástupem pohlavní dospělosti (např. ostroretka, parma, tloušť) zhruba do 5-6 let.

Zdá se tedy, že „mrtvá“ Bečva by se mohla brzy rozzářit explozí života a velká zrcátkující hejna ostroretek se znovu stanou nepřehlédnutelným koloritem této krásné řeky.

Podmínkou je samozřejmě přijetí rozumných opatření k obnově rybích společenstev, důsledný monitoring a především zodpovědné chování nás všech. Věřme, že nebudeme léčit Bečvu jen proto, abychom jí za pár let opět přichystali „meducínu“ v podobě pořádné dávky smrtícího jedu. To si od nás Bečva - a samozřejmě ani žádná jiná řeka - rozhodně nezaslouží.

Autor pro svůj text využil data z materiálu AOPK ČR, publikovaného na www.ochranaprirody.cz Monitoring vybraných zástupců vodních živočichů po kyanidové havárii na řece Bečvě - průběžná zpráva ze sledování biodiverzity řeky Bečvy. Za laskavou pomoc při přípravě článku a poskytnutí obrazových materiálů autor děkuje Ing. Pavlu Jurajdovi, Ph.D., z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a rybářům z Moravskoslezského územního svazu ČRS.

Tomáš Lotocki (1977) je básník, publicista a také vášnivý rybář. V současné době vede společně s Petrem Čermáčkem knižní edici HeWer. Jeho první dvě básnické sbírky Chuť vína (2002) a Čeřeny (2011) odrážejí zejména v lyrickém duchu jeho celoživotní zájem o přírodu v jejích rozličných podobách. Toto téma je dále výrazněji rozvíjeno v básnické sbírce Kázání na Mniší hoře. V jeho poezii přibývá epických prvků a autor se přimyká k žánru poémy. Dosud posledním knižním počinem je sbírka Malí kapesní sněhuláčci (2017), osobitá koláž vzpomínek na dětství.