VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Invazní druhy rostlin a živočichů jsou již bohužel pevnou součástí české přírody. V médiích i z doslechu zaznamenáváme úspěšné boje ochranářů s křídlatkami, bolševníkem velkolepým nebo akáty, ač tyto úspěchy jsou spíše lokálního rozsahu. Boj se stále rozšířenějšími pajasany je čím dál náročnější a expandující klejicha hedvábná může být brzy v chráněných územích skutečnou pohromou. Ale kromě toho se třeba na Pálavě i jinde můžeme potkat s u nás tak exotickou skupinou druhů, jako jsou kaktusy, konkrétně opuncie hnědoostná.

S invazními druhy živočichů je to ještě složitější. Asijský kleštík včelí trápí už desetiletí naše včelstva a americká želva nádherná si ráda pochutnává na vajíčkách našich vodních ptáků. Karas stříbřitý, rovněž americký přivandrovalec, prakticky vytlačil našeho domácího karase obecného. Situace ohledně invazních druhů živočichů je i pestřejší. Prťavý parazit krevnatka úhoří původem z Japonska a Číny decimuje naše úhoře a největší náš invazní druh americký jelen sika geneticky poškozuje populaci jelena evropského.

Invazní druhy mají prokazatelnou chuť po šíření, v posledních letech podpořenou zvýšením teplot vlivem klimatické změny. Starých invazních druhů se zřejmě nezbavíme a budeme se potkávat s novými. Jaké exotické druhy můžeme očekávat v brzké době jako nechtěné a nežádoucí obohacení české přírody? K radosti našich ratolestí, a nejspíš i mnoha dospělých, to můžou být třeba papoušci.

Když si zajedete do Španělska podívat se na Dalího do Figueras nebo navštívit hlavní město Madrid či se vykoupat u andaluské Malagy, často zaznamenáte v parcích trochu atypický, ale i trochu povědomý hlasitý ptačí křik. A když vám po chvíli hejnko ptáků přeletí nad hlavou, máte jasno - jsou to opravdu papoušci hnízdící v korunách zdejších palem. Jedná se konkrétně o mníška šedého, jehož kupní cena je u nás tak 600 Kč za kus, v Madridu jich bývalo tak za 3 miliony. Kromě zpestření a oživení městské přírody však mníšci způsobují hlavně škody, konkrétně svými nálety na citrusové plantáže a obilná pole, ale také stavbou hnízd na elektrických sloupech, kdy způsobují zkraty.

Málokdo ví, že v Evropě už zdomácnělo celkem 11 druhů papoušků, kteří měli původní domovinu v Austrálii, Oceánii, v Jižní i Střední Americe či v Africe. Je to několik druhů amazoňanů a arating, agapornis škraboškový a další a další. Žijí nejčastěji v zemích jižní Evropy, třeba naše známá andulka vlnkovaná v Řecku, ale alexandr malý si oblíbil i Belgii, Nizozemsko a žije už i v sousedním Německu, a nejen tam.

Tak který z papouščích kandidátů vyvede své mladé v brzké době v Česku, aby tu zůstal už nastálo? Kdyby to byl mníšek šedý, což je určitě vážný kandidát, tak by to vlastně nebyla až taková novinka. V roce 1986 totiž unikli z chovu tři mníšci, k nimž bylo postupně vypuštěno dalších dvacet ptáků - jako takový pokus, jestli jsou schopni papoušci žít i v naší přírodě. Počet ptáků se pak rozmnožováním zvýšil až na sto, kdy už se rozdělili do několika kolonií a k nelibosti místních intenzivně rabovali zahrady. A kdo ví, kolik mníšků bychom v české přírodě teď měli, kdyby tento experiment neskončil v roce 2004 odchytem všech tehdejších sto padesáti ptáků. Populace mníšků se tak ukázala v českých podmínkách životaschopná, na rozdíl od papoušků kakadu v Praze, kteří přežili jen pár zim.

Bude tedy prvním trvale bydlícím papouškem České republiky mníšek šedý, kterých je v Evropě celkem přes 22 tisíc, a žije i v sousedním Rakousku a Německu? Možná ano, ale dost možná to bude o něco krásnější alexandr malý, kterých je v Evropě více než 85 tisíc a který v roce 2018 poprvé vyhnízdil v Polsku, jen 20 km od českých hranic. Jisté ale je, že papoušky bychom u nás měli raději k vidění jen v zoo a domácích chovech. Jak je známo, jsou to nejen pestří, ale i hluční ptáci. Jejich pobyt ve volné přírodě za ty škody na našich zahradách a domácích druzích ptáků rozhodně nestojí.

Roman Barták