VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V naší rubrice o málo známých či nových druzích ovoce jsme se seznámili s řadou druhů, s kterými se v poslední době stále běžněji setkáváme v našich zahradách, jako např. s jostou (kříženec angreštu s černým rybízem), maloplodým kiwi čili aktinidií, muchovníky apod. A v nabídkách zahradníků se objevují další a další. Orientovat se v nich není jednoduché, zvláště když nevíme, do jaké míry jsou seriózní, či jde o přejímání informací bez ověření vlastní zkušeností, nebo jde jen o obchodní zájem zejména prodávajících. A nemusí jít jen o záměrné klamání, ale používaná informace často sice neklame, ale zároveň neříká celou pravdu. Tak je-li řečeno, že plody jsou jedlé, neznamená to ještě, že jsou i chutné, už i proto, že chutě jedinců i národů mohou být různé. A navíc chuť plodů je dána nejen druhem, ale i odrůdou, místem, možností vyzrání plodů a nakonec i průběhem počasí v tom či onom roce apod. Je třeba mít ale na mysli, že obchodníci mají tendenci spíše přehánět jak s velikostí plodů, tak s jejich chuťovými vlastnostmi i s odolností. Nám nezbývá, pokud máme zájem, než si vše ověřit sami. Ostatně to těšení se na chutné a často i zdraví prospěšné ovoce bývá kolikrát to nejlepší.

Jisté však je, že plody hlohů mají významné léčivé vlastnosti, takže pokud nás chuťově jako syrové ovoce neuspokojí, tak ve směsi do kompotů či džemů jsou velmi vítané a i čaje ze sušených plodů svůj význam rozhodně mají. Naše informace se týká hlohů s jedlými plody, které se dají u nás pěstovat a v poslední době i koupit.

Obecně jsme hlohy donedávna znávali jen jako významné léčivé rostliny. Sbíral se nejčastěji květ, kvetoucí nať a plody - hložinky. Látky v nich obsažené uvolňují cévy, snižují krevní tlak, cholesterol a i nervové napětí, mají antioxidační a antibakteriální účinky, zlepšují trávení zvláště tučných jídel a mají i protinádorové účinky. V žádné knize o léčivých rostlinách informace o nich nechybí.

Obvykle se jedná o větší keře až menší stromy, jsou nenáročné na půdu a rostou spíše na slunnějších místech. V naprosté většině zrají od poloviny září do října. U nás roste osm mnohdy vzácných a od sebe těžko rozeznatelných druhů. To platí pro celý rod, botanické charakteristiky jednotlivých druhů jsou komplikované, často pro laiky nepřehledné; s tím souvisí i časté změny v jejich pojmenování. Všech těchto osm druhů má kromě léčivých účinků společné jedno: jsou sice jedlé, ale rozhodně si na nich nepochutnáte. Byť se píše, že jsou chuti jemné, což je kulantně řečeno, ve skutečnosti jsou chuti mdlé. Informace zde podávané vychází ze sortimentu v současnosti nabízeného, z informací na internetu (nejvíce ze stránek Plants for a Future či firmy Tropik), z literatury a částečně i z vlastní zkušenosti.

Ale věnujme se těm druhům, které by měly být či opravdu jsou už chuti více méně příjemné, nebo se dají použít k dalšímu zpracování. Navíc by měly být odolné i v našich podmínkách, zvláště když zřetelně dochází ke změnám klimatu. Uváděná země původu a nejnižší uvedená klimatická zóna USDA může poskytnout hrubě orientační informaci o možných nárocích na prostředí i na odolnost vůči nízkým teplotám. ČR je zařazena v 6. zóně USDA, nejvyšší polohy jsou v 5. a nejnižší v 7. zóně.

Hloh letní - Crataegus aestivalis pochází z jihovýchodu Severní Ameriky, zóna 6, plody jsou červené malvičky o velikosti až 2 cm zrající již v létě, chuťově patří mezi nejchutnější druhy hlohů se sladkokyselou ovocnou chutí a šťavnatou dužninou. Vyžaduje kvůli lepšímu vyzrání teplejší stanoviště.

Hloh odlišný - Crataegus anomala pochází ze Severní Ameriky, zóna 4. Na Ukrajině byla vyšlechtěna odrůda „Zbigniew“, plody červené o velikosti 2 cm, sladkokyselé velmi příjemné chuti.

Hloh Arnoldův - Crataegus arnoldiana pochází ze severovýchodu Severní Ameriky, zóna 5, plody jsou oranžové nebo žluté malvice o velikosti 2-3 cm. Jsou šťavnaté sladkokyselé a chuťově patří mezi hlohy k nejchutnějším.

Hloh středozemský - Crataegus azarolus pochází z jižní Evropy, severní Afriky a přední Asie, zóna 5. Kvete až jako úplně poslední z hlohů, od června do začátku července, a dozrává až jako jeden z posledních hlohů v průběhu září a října, zbarvení plodů je proměnlivé od žluté, žlutooranžové, nahnědlé až do načervenalé barvy, o velikosti 2-3 cm, jsou chuťově dobré s navinulou kyselejší chutí, ale čím více mají slunce a tepla, tím jsou plody sladší. Ve své domovině se odedávna pěstují jako ovoce k nejrůznějšímu použití.

Hloh zlatoplodý (okrouhlolistý) - Crataegus chrysocarpa pochází ze severovýchodu Severní Ameriky, zóna 4, plody jsou příjemně sladké, tmavě červené se žlutou dužninou, o velikosti do 1,5 cm a zrají již koncem léta.

Hloh Douglasův - Crataegus douglasii pochází ze západu Severní Ameriky, zóna 4, plody jsou tmavě fialové až černé drobné malvičky do velikosti 1,5 cm. Vzhledem připomínají plody aronie. Chuťově patří mezi nejchutnější druhy hlohů se sladkou ovocnou chutí a šťavnatou dužninou.

Hloh východní - Crataegus orientalis (synonymum laciniata) pochází z jihovýchodní Evropy, roste i v Turecku a Iránu, zóna 5, plody jsou žluté až oranžové, uvádí se i červené, příjemně sladkokyselou chutí připomínají plody muchovníku Lamarkova, ale jsou větší do 2 cm. Má řadu poddruhů a blízce příbuzných druhů.

Hloh východní Pojarkovové - Crataegus orientalis subsp. Pojarkovae je příbuzný předešlého z Krymu a Turecka, plody nakyslé chutné žlutooranžové barvy o velikosti 1-2 cm.

Hloh měkký - Crataegus mollis (synonymum coccinea) je domácí ve východní a střední části Severní Ameriky, zóna 4, plody jsou červené malvice o velikosti do 2,5 cm. Chuťově patří k těm velmi chutným se sladkou až sladkokyselou chutí a jsou velmi šťavnaté, navíc s příjemným aroma růžových květů.

Hloh kožolistý - Crataegus × lavallei je křížencem hlohu kuří nohy a hlohu pýřitého, má kromě jedlých plodů také velkou okrasnou hodnotu, zóna 4. Plody jsou červené nebo oranžové malvice velké kolem 2 cm a chutnají podobně jako naše „domácí“ původní hlohy, ale jsou poněkud sladší a mají i příjemnější aroma. Hodí se spíše na další zpracování než k přímému konzumu.

Hloh mexický - Crataegus mexicana pochází z horských poloh Mexika a Guatemaly (4-5 000 m n.m.), zóna asi 6 (?), plody jsou žluté, aromatické (silně voní po kdoulích), chuti dobré, spíše sladké než kyselé, se sušší dužninou o velikosti 1,5-3 cm. Dozrávají od října do listopadu, proto se hodí do teplejších poloh. V oblasti svého rozšíření jsou plody známé pod názvem Tejocote, jsou běžně prodávané na trzích a používají se na mnoho způsobů úprav.

Hloh břekolistý (šarlatový) - Crataegus pedicellata (synonymum coccinea) pochází ze Severní Ameriky, zóna 4, plod je červená malvička velká až 2 cm, patří mezi nejchutnější druhy hlohů s výbornou sladkokyselou ovocnou chutí a šťavnatou dužninou. Jde o velmi variabilní druh.

Hloh javorolistý - Crataegus phaenopyrum pochází ze Severní Ameriky, zóna 4. Plody jsou červené malé, ale jsou ve velkém množství a vydrží na rostlině i po celou zimu. Chuťově podobné spíše našim domácím druhům, takže jsou spíše vhodné k dalšímu zpracování než k přímé konzumaci.

Hloh peřenoklaný - Crataegus pinnatifida pochází z Dálného východu a severní Číny, zóna 5. Plody jsou červené, tečkované, normální velikost je kolem 2 cm, ale u variety major a u odrůdy Big Mao Mao jsou velké 3-4 cm. Chuť je sice kysele trpká, ale o něco příjemnější než u našich hlohů (uvedené velkoplodé odrůdy jsou chutnější), ale obsahem léčivých látek nemá mezi hlohy konkurenci. V čínských lékopisech je uváděn již od 14. století a na čínských trzích je běžně prodáván jako ovoce i lék. Dozrává později, proto je vhodný pro pěstování v nižších a středních polohách, nebo ve vyšších polohách jen na teplých stanovištích.

Hloh tečkovaný - Crataegus punctata pochází z východu Severní Ameriky, zóna 4, plody o velikosti 1,5-2 cm, žluté až hnědočervené barvy, chuti spíše průměrné.

Hloh višňový - Crataegus tournefortii (syn. schraderana schraderiana, C. orientalis var. sanguinea) je doma v Řecku, na Krymu a v Zakavkazí, zóna 5, šedozelené listy, plody tmavé purpurověfialové barvy, 1,5-2 cm, mimořádně šťavnaté, příjemné chuti, pěstuje se ve své domovině i jako ovocná dřevina a je prodáván na trzích.

Hloh vratičolistý - Crataegus tanacetifolia pochází z Přední Asie, zóna 6, plody do 2,5 cm, kyselosladké jablečné chuti se šťavnatou dužninou, patří k hlohům s nejchutnějším ovocem, je blízce příbuzný s hlohem východním.

Mišpulovec velkokvětý - Crataemespilus grandiflora je kříženec mezi mišpulí a hlohem, má jedlé plody až 2 cm velké, chuťově i vzhledově připomínající mišpuli.