VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vážení a milí čtenáři,

ačkoli dům pod masivem Ondřejníku obývám již patnáct let a snad stokrát jsem stanul na jeho nejvyšším kopci Skalce, dnes poprvé byl mnou dobyt protilehlý nižší vrchol, po němž je celý masiv pojmenován. Výhled z vrcholu je velkolepý. Polovinu kruhového výhledu zabírají kopce a polovinu osídlené krajiny pod nimi. Odtud taky jako na dlani vidíme hornickou, aktuálně stále více pohornickou krajinu Ostravsko-karvinské uhelné pánve, zcela odlišnou od svého okolí, ale i to, jak se mění v čase - k letošním novinkám patří expanze jetele nachového (Trifolium incarnatum) na zdejší podbeskydská pole. A přesně o tom budete číst: o odlišnosti krajiny spojené s těžbou uhlí a o její aktuální výrazné proměně.

Myslím, že čtenář ocení komplexnost tematických textů tohoto čísla. Z úhlu spíše odborného se na pohornickou krajinu dívají autoři píšící o historii Karvinska, o vzácnostech její přírody, o starých krajových odrůdách ovoce, ale také ti, kdo představují krajinu z pohledu ekologického vzdělávání. Uměleckou linii kromě fotografů „nudlařů“ v rozhovoru Svět, který končí drží filmařský Čundr v POHO a čtenáře jistě potěší účast spisovatelky Karin Lednické na tomto čísle Veroniky.

I další články vhodně rozvíjejí motiv krajin po těžbě, a to nejen uhlí a nejen na Karvinsku.

Za dobrý nápad věnovat jedno číslo Veroniky proměně Karvinska děkuji Daliboru Kvitovi. Za spolupráci při tvorbě tohoto čísla pak především Petru Birklenovi, který fakticky zajistil většinu autorů k tématu pohornické krajiny. Můžete se s ním setkat v článku Druhý dech Gabriely a také se seznámit s krajinou jeho srdce, jíž je Skalická Morávka.

Závěrem bych taky rád ještě připomenul Honzu Lacinu, který pro mě kdysi objevil jak krajinu Ostravska a Karvinska, tak rovněž Ondřejník, právě teď v máji provoněný jeho milovanými lunáriemi (měsíčnicemi).

A jen malá poznámka „pod čarou“: Slovník jazyka českého slovo pohornický nezná, ale my jsme se přesto rozhodli je použít. Proč? Vzniklo spontánně tam, kde se potýkají ve svých důlní těžbou zdevastovaných krajinách s nalezením správné odpovědi na otázku Kam s ním? S čím? Se smutným odkazem; s vyčerpanou zemí, se zmizelými lidskými domovy a vzpomínkami, s přetrženou nití spojující minulost s přítomností i budoucností. A i o tom píšeme.

Roman Barták