VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Postindustriální krajina Karvinska na první pohled působí jako mozaika původních a revitalizovaných hald a odkališť, sečených i ruderalizovaných luk a zejména pak všech lesních vývojových stupňů sukcese. Dovnitř těchto porostů se dá často dostat pouze po bývalých asfaltových cestách, které se mnohdy již rozpadají nebo jsou vlivem poddolování zhrbolené tak, že jimi nelze projet. Síť bývalých ulic je zpravidla jedinou připomínkou zaniklých částí měst a obcí nebo celých hornických kolonií. Druhým mementem jsou pozůstatky původních výsadeb. Na mnoha místech zde narazíme na ovocné stromy, které stály v přídomních zahradách a sadech dnes již zaniklých kolonií, které musely v minulosti ustoupit těžbě.

Tyto ovocné stromy jsou součástí bohatství a příběhů propojených unikátním transformačním programem vytvořeným pro území po hornické činnosti mezi Havířovem, Karvinou a Orlovou a nazvaným POHO2030. Myslíme si, že by stálo za to, některé tyto odrůdy „oživit“ v nových výsadbách, než jednou pro vždy zmizí. Oporou v tomto snažení nám je skutečnost, že v oblasti POHO2030 působí mnoho aktivních spolků a sdružení, které by rády pomohly s obnovou a záchranou původních odrůd, ale do této chvíle neměly informace o jejich výskytu a druhové skladbě.

Naším cílem proto bylo vytvořit pokud možno ucelený obraz o druhové a odrůdové skladbě stromů ve sledované oblasti a využít tyto poznatky při dalším rozvoji území - např. při výsadbě stromů nebo zřízení genofondové sbírky.

Záchrana odrůd krok za krokem

Průzkum historických sadů a zahrad jsme zahájili identifikací ploch, na kterých by se mohly ovocné stromy stále vyskytovat. Pro zpracování krajinného pokryvu jsme nechali odborníky z Ostravské univerzity analyzovat nejprve císařské otisky map stabilního katastru z roku 1836, dále pak archivní letecké snímky z let 1947, 1971, 2009 a 2018. Z vektorových vrstev krajinného pokryvu byly pro analýzy vyexportovány vrstvy souvislé a nesouvislé sídelní zástavby, jejichž součástí jsou zahrady a ovocné sady. Pomocí překryvných analýz byla vytvořena vrstva zástavby a sadů s výskytem od roku 1836 do roku 2009. V dalším kroku byly pomocí vizuální interpretace ortofoto map z roku 2018 identifikovány staré zahrady a sady, které se zachovaly do roku 2018. Analýzou bylo zjištěno, že z původních zahrad a sadů se do roku 2018 dochovalo jen 9,6 % původní rozlohy. Obě vrstvy byly zakresleny do mapy a sloužily jako podklad pro následný pomologický průzkum.

Tvorba přehledu starých a krajových odrůd ovocných dřevin pro určitou oblast se zpravidla skládá ze dvou souběžných činností - rešerše archivních záznamů, pomologické literatury nebo jiných zdrojů (zejm. rozhovory s pamětníky, zahrádkáři a pěstiteli) a terénního průzkumu s pomologickým určováním. První zmíněná činnost obvykle předchází samotnému hledání odrůd ve vymezeném území, častokrát však také doplňuje znalosti v průběhu práce v terénu.

Pro účely rešerše odrůd pěstovaných v této oblasti jsou relevantními prameny zejména doporučené sortimenty ovocných odrůd vydávané zkušenými ovocnáři nebo propagátory ovocnářství, jako byli Karel Pašík (1845-1904) nebo Jaroslav Ludvík Mikoláš (1889-1979), různými institucemi, které zde reprezentovala např. Ústřední hospodářská společnost (v roce 1926 zrevidovala ovocný sortiment pro české kraje ve Slezsku), a v neposlední řadě doporučené či závazné sortimenty platné na krajské úrovni, jež vydávalo tehdejší ministerstvo zemědělství. Cenným zdrojem informací o krajových odrůdách je nevydaný díl Lidové pomologie Josefa Vaňka zaměřený na odrůdy jabloní Slezska. Uvedené zdroje postihují první polovinu 20. století. Zastoupení odrůd pěstovaných v 50. letech 20. století pak můžeme mimo jiné sledovat na příkladu nabídky ovocných školek v oblasti. Seznamy odrůd vztahující se ke konkrétním výsadbám v oblasti reprezentují objednávky Československého státního statku Bohumín zaslané ovocným školkám v kraji a seznamy krajových odrůd pěstovaných na Těšínsku, jejichž autorem je přední moravský pomolog Václav Tetera.

Mapování starých a krajových odrůd ovocných dřevin bylo zaměřeno na jádroviny a probíhalo v létě a na podzim roku 2021 prostřednictvím terénního průzkumu se souběžným a následným pomologickým určováním. Území bylo vymezeno katastry Darkov, Dolní Suchá, Doubrava u Orlové, Horní Suchá, Karviná-Doly, Karviná-město, Lazy u Orlové, Louky nad Olší, Orlová, Prostřední Suchá, Staré Město u Karviné a Stonava. Metodika mapování odpovídá metodice Mapování ovocných stromů starých odrůd v krajině vydané ČSOP, dlouhodobým zkušenostem a potřebám vycházejícím z cílů projektu. Každý nalezený strom byl zaevidován pod jedinečným číslem, byly mu přiřazeny gps souřadnice a název odrůdy. V případě, že se jednalo o odrůdu méně známou, v oblasti raritní nebo neurčenou, byla navíc provedena fotodokumentace a odebrány vzorky plodů za účelem dalšího pomologického určování a pořízení fotodokumentace plodů.

Ve srovnání s jinými oblastmi bylo vyhledávání stromů velmi specifické, jelikož část ovocných výsadeb (u zaniklých domů) není v hustém porostu viditelná. Velkou pomocí byly výše uvedené mapové podklady, díky nimž bylo vyhledávání lokalit mnohem snazší.

Vzhledem k nepříznivým podmínkám v jarních měsících nebyly k dispozici plody hrušní, úroda jabloní byla uspokojivá, kvalita plodů však dosti špatná z důvodu vlhkého počasí.

I přes často velmi neprostupný terén a špatný zdravotní stav stromů přineslo mapování jabloní kýžený efekt. V oblasti bylo zaevidováno 242 bodů - jabloní. Uvedenému počtu stromů odpovídá v databázi 64 odrůd jabloní, až na několik výjimek se jedná o staré a krajové odrůdy.

Výsledky provedené rešerše pramenů a mapování v území dokládají poměrně velkou pestrost pěstovaných odrůd ve všech sledovaných druzích.

V případě odrůd jabloní, kde se můžeme opřít jak o historické prameny, tak o terénní průzkum, se v souhrnném seznamu objevuje více než 140 odrůd. Zhruba u poloviny se jedná o běžné staré odrůdy, které se v minulosti objevovaly na území Čech, Moravy a Slezska, až na výjimky i v sousedním Polsku: ‘Baumannova reneta’, ‘Bernské růžové’, ‘Boikovo’, ‘Borovinka’, ‘Boskoopské’, ‘Citronové zimní’, ‘Coulonova reneta’, ‘Coxova reneta’, ‘Croncelské’, ‘Gdaňský hranáč’, ‘Golden delicious’, ‘James Grieve’, ‘Jonathan’, ‘Lebelovo’, ‘Malinové holovouské’, ‘Malinové hornokrajské’, ‘Matčino’, ‘Panenské české’, ‘Parména zlatá zimní’, ‘Průsvitné letní’, ‘Smiřické vzácné’, ‘Sudetská reneta’, ‘Vilémovo’ a další.

Na druhé straně se zde objevují méně známé odrůdy, ať už jde o odrůdy krajové nebo pocházející odjinud. Jejich výskyt můžeme naopak považovat za poměrně vzácný a z tohoto důvodu by měly být nadále množeny a uchovány v oblasti. Mezi méně známé odrůdy lze zařadit: ‘Daňkovo’, ‘Elise Rathke’, ‘Feyův rekord’, ‘Gustavovo trvanlivé’, ‘Královnino’, ‘Lohák’, ‘Malinové Vrchlického’, ‘Multhauptova reneta’, ‘Parména Strauwaldova’, ‘Pražské’, ‘Rýnský libernáč’, ‘Solivarské’, ‘Teltovské’, ‘Wagenerovo’, ‘Wesenerovo’, ‘Worcesterská parména’, ‘Zelenče rhodoislandské’, ‘Žakvinovo’ a některé další. Velkou část z nich se podařilo najít během mapování. Seznam zahrnuje rovněž krajové odrůdy ‘Gravštýnské lašské’, ‘Hrabůvka skalická’, ‘Major’, ‘Pašíkovo’, ‘Slezský špičák’, které se podařilo rovněž ztotožnit v terénu. Naopak za patrně ztracené již můžeme považovat ‘Plaskoč’, ‘Sinol’ nebo ‘Těšínský válec’, nebo odrůdy původem z Polska: ‘Krakovka’, ‘Mnich’, ‘Rosochacz sladký’ nebo ‘Ustruňské’ odrůdy obsažené v rešerši pramenů.

Vedle uvedených odrůd si zaslouží pozornost i takové, které nebyly určeny. V databázi je jich zaznamenáno 17. Jedná se pravděpodobně o následující případy: 1. některé z málo známých starých odrůd, které lze jen stěží pomologicky určit; 2. krajové odrůdy, jejichž názvosloví již zpravidla upadlo v zapomnění; 3. odrůdy s polským původem, jejichž totožnost není v českých pomologických kruzích známa. V tomto případě je na místě zaznamenat jejich charakteristické znaky, vytvořit fotodokumentaci stromu a plodu. V následujících letech by měly být znovu podrobeny pomologickému určování a rozmnoženy, aby nedošlo k jejich zániku.

Odrůdy hrušní uváděné v historických pramenech čítají na 50 položek. Zde se jedná z téměř dvou třetin o odrůdy dříve běžně pěstované a množené ovocnými školkami v celé republice: ‘Avranšská’, ‘Boscova lahvice’, ‘Clappova máslovka’, ‘Drouardova’, ‘Hardyho máslovka’, ‘Charneuská’, ‘Konference’, ‘Kongresovka’, ‘Madame Verté’, ‘Merodova’, ‘Pařížanka’, ‘Pastornice’, ‘Salisburyho’, ‘Solanka’, ‘Špinka’ nebo ‘Williamsova’. K pozoruhodným nálezům lze přiřadit méně známé a rozšířené odrůdy ‘Angoulemská’, ‘Ezéeská’, ‘Jakubka česká’, ‘Krvavka veliká’, ‘Le Brunova’, ‘Ministr doktor Lucius’, ‘Poiteau’, ‘Zelinka’ a další. I zde se najde několik krajových odrůd (‘Dule’, ‘Marianky’, ‘Šanůvka’ a další), které však v současnosti bude velmi obtížné ztotožnit s nalezenými vzorky.

Soupis odrůd slivoní je velmi bohatý, čítá 34 položek. Vedle dvou desítek běžných a tradičně pěstovaných odrůd, jako např. ‘Althanova renkloda’, ‘Bryská’, ‘Černošická’, ‘Esslingenská’, ‘Malvazinka’, ‘Mirabelka nancyská’, ‘Ontario’, ‘Švestka domácí’ nebo ‘Zelená renkloda’, se v rešerši objevuje celá řada překvapivých položek nebo dnes již téměř zapomenutých odrůd, např.: ‘Duc of Edinburg’, ‘Jeffersonova’, ‘Katalonský špendlík’, ‘Královna Mirabell’, ‘Královna z Tours’, ‘Medovka’, ‘Meruňková žlutá’, ‘Mirabelka malá’, ‘Mirabelka mettská’, ‘Švestka anglická’, ‘Washingtonova švestka’. V uváděných seznamech chybí odrůda ‘Špendlík žlutý’, která se také v této oblasti v minulosti hojně vyskytovala, avšak nebyla zaznamenána v doporučených sortimentech.

Třešní se na základě studia pramenů sešlo 19 odrůd. Vedle běžných odrůd, které se ve výsadbách objevují i v současnosti ‘Germersdorfská’, ‘Hedelfingenská’, ‘Kaštánka’, ‘Napoleonova chrupka’, ‘Rychlice německá’ nebo ‘Troprichterova’, překvapí dnes již téměř neznámé odrůdy, jako jsou ‘Galova obrovská’, ‘Herites’, ‘Krásná z Mariánské výšiny’, ‘Lauermanova chrupka černá’, ‘Srdcovka přeúrodná’, ‘Vítovka molitorovská’ nebo ‘Winklerova raná’.

V případě višní byl zaznamenán poměrně vysoký počet 14 odrůd, z nichž k méně známým a tudíž vzácnějším řadíme staré odrůdy ‘Císařovna Eugenie’, ‘Kentochova’, ‘Lutovka wielka’, ‘Podbielského’, ‘Sladkovišeň anglická’ nebo ‘Vantochova’.

V historických pramenech byly dále zaznamenány další ovocné druhy - teplomilné peckoviny (meruňky a broskve) nebo méně rozšířené druhy, jako jsou jeřáby, kdoule, vlašské a lískové ořechy, mišpule. Také u těchto druhů jsou zpravidla uvedeny názvy odrůd.

Radim Lokoč, Jan Bartusek

Radim Lokoč (1979) se v základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Levrekův ostrov zaměřuje na mapování, výsadbu a péči o staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, založil několik genofondových sadů. Dlouhodobě pracuje pro Národní muzeum v přírodě, kde se stará o výsadby ovocných stromů. Je autorem nebo spoluautorem publikací na toto téma.
Jan Bartusek (1981) je projektovým manažerem transformačního programu POHO2030. Pracuje ve společnosti Moravskoslezské Investice a Development, a.s.