VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nejsem z Karvinska. Jsem z Opavy. Mládí jsem trávil v horách, hlavně těch slovenských. Inspirován Mílou Nevrlým jsem se až do své pozdní dospělosti toulal Karpaty a opovrhoval městy, natož průmyslovými aglomeracemi. Ale krajinu Karvinska si přesto pamatuji. Nejdále do 80. let minulého století, kdy jsem s mámou jezdil vlakem, zřídka autobusem, do Karviné na návštěvu své tety. Pohled na zastávku autobusu u dolu ČSA se snad celou dobu nezměnil. Ta krajina ve mně vždy vyvolávala soucit. A najednou přišla nečekaná výzva. S útlumem těžby se Moravskoslezský kraj rozhodl něco s tou krajinou dělat. A nás kraj oslovil s tím, zda bychom se studenty oboru Multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě nenatočili o této krajině dokument.

Návrat do minulosti

Znalý jen nekonečných zvlněných cest vedoucích černou krajinou, ve které se tu a tam lesknou jen koleje nebo odkalovací nádrže, otevírám turistické mapy. Hledám značené stezky. Nevidím. Otevírám satelitní snímky a hledám ty od kalů umouněné kopce. Nevidím. Mezi Karvinou, Orlovou a Havířovem vidím jen zelené fleky vodních ploch. Ano ty odkalovací nádrže tam zůstaly. A koleje a důlní věže, samozřejmě. Ale jinak nic. Hic sunt leones. Jako bych viděl nějakou přírodní rezervaci. A pak to přišlo. Dokument je suchá hlína. Chtělo by to zažít. A spolu s kolegou jsme dali vzniknout námětu filmu, který by měl být spíše hraným či dokudramatem. O partě lidí, co se rozhodnou pod tíhou okolností do krajiny vydat na čundr. Aby scénář mohl vůbec vzniknout, museli jsme si ten čundr na vlastní kůži vyzkoušet. Několik dní jsme čundrovali pohornickou krajinou s batohy na zádech. A zážitek to byl stejně silný, jako vidět orchidejové louky Bílých Karpat nebo objevovat nepřístupné jeskynní komplexy na Velké Fatře.

Díky panu Kupkovi, skvělému průvodci v první den cesty, jsme mohli přičichnout nejen k historickým souvislostem, ale také nám tento neskutečný znalec historie a přírody umožnil objevit místa, která bychom prostým touláním nenašli. A pak už se mašinerie neuvěřitelných scenerií doslova roztočila. Jako kluci od Bobří řeky jsme tábořili na bobrovišti u jezera, společnost nám dělaly pečlivě okousané špičky popadaných kmenů stromů. Plavali jsme v krásně čisté vodě rybníku, který neexistoval - na katastrální mapě tam měla být křižovatka lesních cest a les. Natrefili jsme na starý evangelický hřbitov, jemuž vévodila dřevěná zvonice propadlá do útrob svého zděného kostelíka a společnost jí dělaly desítky náhrobků propadlých do útrob vlastních hrobů. Děsivé místo, na kterém se ještě padesát let zpátky pohřbívalo! Došli jsme k jezeru, které nám dron z ptačí perspektivy vykreslil jako opravdové roztomilé valentýnské srdce, jenže ze břehu byste boty vsadili na to, že jde o řeku Styx, po které každou chvíli propluje Cháron. Mrtvé kmeny stromů trčí hrůzostrašně z vody a jediné místo, ze kterého tento kalový rybník můžete pozorovat, je černočerná pláž stejně zlověstná jako krajina pohlcená touto vodní plochou. A všude stromy, parovody, tráva, těžní věže, louky, koleje, prameny a okolo všeho asfaltové cesty. A dalších pár desítek míst a scenerií, které uhranou.

Ano, v tomto výčtu nepíšu o šikmém kostele. Není to třeba. Ten přece každý zná, ale tu pravou tvář staré Karviné a celého okolí, ale i to, jak se změnila v zajímavou přírodu bez jediné turisticky značené cesty, tu jsem chtěl dnes popsat a na jejím půdorysu vznikl také námět a scénář našeho filmu. Třeba se nám jej podaří brzy přetvořit v opravdové filmové dílo.

Scénář k filmu Čundr

Děj komediálního dokudramatu s názvem Čundr vychází z reálného zážitku, kterým je skutečný čundr absolvovaný v pohornické oblasti. Absurdně epické, líbivé scenerie jsme vymýšlet nemuseli. Stačilo přidat příběh, který by se zcela mohl v této části krajiny odehrát. Mohlo by to být třeba takto: Parta tří dobrodruhů se vypraví do pohornické krajiny, aby vyhráli sázku, která proběhla předtím v hospodě. Nečekají nic hezkého, milého, zajímavého a už vůbec nečekají, že by nakonec strávili v oblasti víc času, než bylo předmětem sázky. Ale okolnosti se zvrtnou a realita je najednou o tolik jiná, než se povídá; je nutno vše přehodnotit a dát místu novou šanci. Jenomže se zdá, že někdo již přemýšlel stejně a potenciál místa, nebo alespoň jeho část, objevil ještě před nimi.

Nahodilé ukázky ze scénáře

2. EXT DEN: ZASTÁVKA V ORLOVÉ

Od zastávky u dolu ČSA odjíždí autobus. Je vidět zastávka a za zastávkou zarostlá odkaliště.
Trojice kamarádů, LUKY (29), DOMINIK (30) a MALI (30), stojí s krosnami na zádech na zastávce. Netváří se zrovna nadšeně.
Přes obraz se zjeví název filmu ČUNDR.

4. EXT DEN: POHORNICKÁ OBLAST / PAROVODY

Trojice prochází oblastí kolem parovodů, které se táhnou krajinou. Příroda kolem je zregenerovaná, svěží. DOMINIK nastavuje záběr ve své kameře.
DOMINIK prohodí pobaveně: Je to jak z nějakého futuristického filmu.
V záběru z Dominikovy kamery sledujeme parovody táhnoucí se do dálky. MALI vyleze na potrubí, roztáhne ruce. Udržuje rovnováhu, zatímco opatrně kráčí po potrubí. Rozpačitě pronese: Takhle jsem si to nepředstavovala. Vždyť (ukáže na krajinu, usmívá se) je tady krásně! LUKY vyleze za ní, aby se porozhlédnul po okolí, a prohodí: No. (podívá se na Dominika se širokým úsměvem) Tak to jsem nečekal. Trojice si vyměňuje úsměvy. Je jim jasné, že sázku pravděpodobně vyhrají, protože zde jistě 3 dny vydrží.

10. EXT DEN: EVANGELICKÝ HŘBITOV, KOLONIE U LESA

Evangelický hřbitov. Epické, trochu strašidelné místo. Otevřené hroby. LUKY s MALI obhlíží opuštěný hrob. DOMINIK s kamerou jde po vlastní ose. Hledá co nejlepší záběry do svého dokumentu. V tichu, které vládne místu, se najednou začnou ozývat vzdálené zvuky, tlumené hlasy. Řeč se nedá rozeznat. DOMINIK nastraží uši a zakřičí na Lukyho a Mali: Slyšíte to? Dvojice neodpovídá. Zdá se, že k nim zvuky nedoléhají. Najednou zvuky utichnou. Dominik ještě chvíli poslouchá, pak se vrátí ke svému natáčení. Ze záběru z jeho kamery vidíme, jak snímá prázdné hroby. Najednou se v jednom z hrobů objeví do klubka schoulený STARŠÍ SPÍCÍ MUŽ. Výjev je to přímo hrůzostrašný. Dominik se ihned zastaví. Z tváře mu nejde vyčíst, jestli má mrtvici, nebo prostě „ztratil signál“. Kameru drží strnule v jedné ruce. Bez mrkání se dívá do hrobu na starce. Vyděšeně vykřikne! Stařec se okamžitě probudí. S velkým úsilím se pomalu postaví na nohy. Zadívá se na Dominika neschopného pohybu. Vymění si pár pohledů, než se STAŘEC rozčílí: Proč na mě proboha tak civíš? Pomoz mi! Natáhne ruku k Dominikovi, který ztěžka polkne a pomalu se vrací do signálu. Dominik opatrně odloží kameru, aby pomohl starci ven z hrobu.

Martin Petrásek je režisérem a popularizátorem vědy. Na Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě působí jako asistent a věnuje se rozvoji oboru Multimediální techniky. Na podzim roku 2021 převzal Cenu Persea za dokumentární film Perkův dalekohled, který pod jeho režijním vedením vytvořili studenti oboru.