VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Netopýři a vrápenci z řádu letouni (Chiroptera) patří u nás mezi velmi ohrožené skupiny obratlovců. Svým životním cyklem se přizpůsobili střídání čtyř ročních období. Od konce října a během listopadu se začínají netopýři i vrápenci stěhovat do zimních úkrytů. Jedná se o místa se stálou teplotou a každý druh má své specifické nároky, ale přesto může více druhů zimovat společně. Teplota a vlhkost se i v rámci jednoho podzemního prostoru může lišit. Letouni postupně upadají do stavu tzv. hibernace, kdy se výrazně snižuje jejich tělesná teplota a zpomalují se všechny životní procesy. Zimoviště jsou proto nedílnou součástí jejich stanovišť a zde přečkávají s minimální spotřebou energie nepříznivé zimní měsíce, přičemž využívají pouze nashromážděné tukové zásoby. Rušení, které způsobí nevhodné probuzení zimujícího netopýra (stačí delší svícení zaměřené na určitého jedince), může být kritické a může znemožnit úspěšné překonání zimního období.

Česká republika ratifikovala dohodu o ochraně netopýrů v Evropě nazývanou Eurobats. Ve třetí části této dohody se stanovuje mimo jiné: „Každá smluvní strana v rámci své jurisdikce určí takové lokality, které jsou významné pro ochranu netopýrů včetně míst pro zimní úkryt, a zajistí ochranu takovýchto lokalit před ničením či vyrušováním.“ Konkrétním příspěvkem ČSOP Veronica k naplňování této dohody bylo také rozhodnutí zabezpečit tři zimoviště netopýrů a vrápenců v oblasti Bílého potoka a jedno v oblasti řeky Loučky.

Štola u řeky Loučky je vedena jako staré důlní dílo. Byla evidována báňským úřadem jako Štola u tunelu pod číslem 2329 a je kontrolována v rámci monitoringu organizovaného Českou společností na ochranu netopýrů pod názvem Machosluj. Název získala podle významného ochránce přírody Aleše Máchala, který zde provedl v doprovodu M. Vlašína a P. Eledera první orientační zoologický průzkum v roce 1990. Historie samotného důlního díla, jehož význam chceme přiblížit, začíná pravděpodobně v roce 1944 a souvisí se stavbou tunelu mezi stanicí Tišnov a Dolní Loučky na železniční trati Brno - Havlíčkův Brod. Tunel byl proražen v masivu kopce Pásník, který je tvořen pararulami - přeměněnými horninami Českého masivu. Práce na trati byly ale zastaveny a v průběhu druhé světové války byl tunel používán jako továrna s krycím názvem Diana. Vyráběla se zde letadla pro německou armádu. Sledovaná štola byla vyražena jako únikový východ z továrny a končila ve svahu kopce dvěma východy. Štola leží v nadmořské výšce 320 m v katastru obce Dolní Loučky. V roce 1946 byla štola zneprůchodněna kamennou rovnaninou a zazděním, protože vedla přímo do tunelu, který začal být v té době využíván pro železniční provoz. Velmi brzy však byla vyzdívka rozbourána pravděpodobně hledači válečných artefaktů. Poté až do roku 2010 nebyla nijak zabezpečena proti vstupu. Roku 2011 byla opatřena uzamykatelnou mříží, a to na popud ČSOP Veronica, ve spolupráci s Báňským úřadem a z prostředků Ministerstva životního prostředí. Již v následujícím roce bylo zabezpečení zničeno a štola zůstala volně přístupná. V roce 2015 bylo zabezpečení vchodu obnoveno díky ČSOP Veronica právě proto, aby byl zajištěn klid na zimovišti netopýrů a vrápenců. Štola byla uzavírána nejprve celoročně a po častých útocích vandalů jen na kritické zimní období. Ale i tak se nepodařilo udržet zimoviště uzavřené a při kontrolách byl často nalezen vylomený zámek či přeříznutý řetěz. S ohledem na to není možno stanovit, v jaké míře byli vrápenci a netopýři v průběhu zimování vyrušováni. Štola je docela známá jak místním obyvatelům, tak i geologům a dalším zájemcům o průzkum podzemí. Nejsou zde žádné vzácné minerály ani krasové jevy, takže z geologického či historického hlediska není ve štole co poškodit či zničit. To nejcennější jsou právě zimující netopýři a vrápenci.

Díky pravidelnému monitoringu existuje poměrně dlouhá řada výsledků pozorování, které můžou poskytnout obraz o tom, jak je toto zimoviště užíváno a jak se mění jeho osazenstvo. Při první návštěvě se ve štole našlo pouze 5 netopýrů a vrápenců. Pravidelně byla štola sledována až od roku 1997 a výsledky jsou patrné z grafu 1 a tabulky 2. Štola byla kontrolována jednou ročně, vždy v první polovině března. Pouze v roce 2015 proběhly v souvislosti s opravou vchodu tři kontroly s různými výsledky, viz tabulka 1. Sledování v letech 1997-2022 přineslo spoustu zajímavých údajů o počtech a druhovém složení přezimujícího společenstva. Jak je vidět z druhé tabulky a grafu, bylo v průběhu sledovaného období zjištěno celkem 8 druhů letounů, ve dvou případech nebyl druh přesně určen, pouze bylo zaznamenáno, že se jedná o rod Myotis. Některé druhy se vyskytují zcela pravidelně a byly pozorovány každoročně, těmi jsou např. vrápenec malý a netopýr velký. Jiné druhy byly nalézány zcela epizodně, jejich přítomnost byla výjimečná. Tato zjištění se týkala netopýra řasnatého a brvitého. Netopýr černý po roce 2010 vymizel úplně.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Pro zimování si vybírá teplejší prostory (jeskyně, štoly, sklepy) s malým prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 10 ˚C a vysokou vlhkostí. Vrápenci se při zimování zcela balí do létací blány a svým tvarem připomínají kožené sáčky. Tyto „hrušky“ se mohou vyskytovat osaměle, ale i ve velkých skupinách desítek či stovek jedinců, kteří se však nijak nedotýkají. V Machosluji je vrápenec malý dominantním druhem, jehož počty se ve sledovaném období navýšily přibližně desetinásobně (viz graf 1). Je otázkou, co tuto změnu na zimovišti způsobilo. K navýšení došlo přibližně od doby, kdy se zvýšila péče o lokalitu s pokusy o zabezpečení vchodu mříží. Ačkoliv často docházelo k odstranění mříže a tedy volnému přístupu do prostoru, není vyloučeno, že aspoň částečné omezení vstupu a tedy i menší rušení umožnily nárůst populace. Mohou hrát roli i jiné důvody, např. ztráta některých zimovišť v okolí a přesun vrápenců do štoly Machosluj. Případně také může hrát roli postupné oteplování, které vrápencům, jakožto poměrně teplomilným letounům, zajistilo vhodné podmínky.

Netopýr velký (Myotis myotis)

Je také stálým zimním obyvatelem Machosluje a jeho počty sice v průběhu sledování mírně kolísaly, avšak změny byly malé a žádný trend ve zvyšování či snižování počtu se neprojevoval. Druh je obzvlášť citlivý na ztrátu úkrytů pro letní mateřské kolonie, avšak menší rušení na zimovištích nemá podle dosavadních poznatků na naše populace fatální vliv.

Z výše uvedeného je zřejmé, že sledování zimovišť má pro porozumění populacím netopýrů a jejich ochraně velký význam. Z výsledků sledování průběhu šestadvaceti let je vidět, že se měnily počty i druhová skladba letounů. Velikost zimující populace se však zvýšila pouze u jednoho druhu, a to u vrápence malého, a stabilní zůstala u netopýra velkého. Ostatní druhy se vyskytovaly buď ve velmi nízkých počtech, nebo nepravidelně. Jako poměrnou stálici, byť vždy s malým počtem nálezů, lze hodnotit netopýra vodního. Zcela ojedinělé jsou nálezy netopýra brvitého, řasnatého a netopýra ušatého. Zajímavé jsou dřívější nálezy netopýra černého. Jedná se o druh, který hibernuje na chladnějších stanovištích. Zajímavým a opakovaným nálezem je netopýr velkouchý. V rámci ČR se jedná o druh jen řídce zjišťovaný a s mozaikovitými nálezy, převážně ve vazbě na zalesněná území. Za kritický se pro druh považuje nedostatek stromových dutin v důsledku ubývání listnatých lesů. Z pestrého výčtu zjištěných druhů je zřejmé, že štola dlouhodobě zajišťuje úspěšné přezimování více druhům letounů s rozdílnými nároky na hibernační stanoviště. V krasových oblastech jsou nejčastějšími zimovišti letounů jeskyně, v místech, kde tyto prostory chybí, používají tito živočichové především podzemní prostory vytvořené člověkem, ať již jde o sklepy či štoly, nebo pevnosti z období druhé světové války. Proto má ochrana a sledování takových zimovišť mimořádný význam.

Literatura:
Gaisler, Vlašín, M., 1995: Netopýři. Veronica (2): 24-25.
Horáček, I., Hanák, V., Gaisler, J., 2005 : Dlouhodobé změny biodiverzity netopýrů. In: Vačkář, D.: Ukazatele změny biodiverzity, Academia, Praha 2005.
Chobot, K. & Němec, M. 2017. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci: Red List of Threatened Species of Czech Republic: Vertebrates. Příroda, 1-182.
Ustohal, V., 2003: Tunely pro Meseserschmitty. Sursum Tišnov, 152 s.
Vlašín, M., Málková, I., 2004 : Ochrana netopýrů. Metodiky ČSOP, Brno 2004,71 s.
Vlašín, M., 2010: Sledování cenózy zimujících netopýrů ve štole Stříbrnice. ZOO Report Profi, březen 2010, s. 3-4 (anglická a česká verze).
Vlašín, M., 2015: Štola Maršovská vodní jako zimoviště netopýrů a vrápenců. Veronica 4/2015, s. 50-51.
Vlašín, M., 2009: Netopýři ze štoly Valerie. Veronica 2009/1:33.

Mojmír Vlašín vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1996 až 2019 pracoval v Ekologickém institutu Veronica v Brně jako ekolog, zoolog a jako manažer projektů. Krátce pracoval také v České televizi jako odborný redaktor (Nedej se). Na Fakultě sociálních studií MU učí externě od roku 2000.
Blanka Mikátová se profesionálně zabývá ochranou přírody. Jako zooložka zejména ochranou živočichů. Zastává názor, že kontakt se živou přírodou by neměl být luxusem, ale měl by být dostupný i obyvatelům velkých měst. Zasazuje se proto o ochranu mnohdy unikátních přírodních lokalit v Hradci Králové a jeho nejbližším okolí.