Čtení na tyto dny

Jalová pastvina

Skřapák na krku koňské kostry
Vlk puklý z ovčích strun
O drny drnká ostříž
Sluncem se práší z kalafun

Plameny uhašená žízeň
Popelem šumí listí klád
Mýtinu sžírá sebetrýzeň
Prameny snědl hlad

Den dokončený hrudou
Šeptem oznělý sten
Hřmot nesmířený s hudbou
nevyslyšený gen

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Zpracovávám rád každé zadání, protože nejsou nezajímavá témata…

Pavel Dvorský, č. 1/2025, str. 23, pro předplatitele

Kšefty nám bezostyšně ničí přírodu a krajinu

Hynek Skořepa, č. 1/2025, str. 32

Jurkovičovy válečné hřbitovy

Václav Štěpánek, č. 1/2025, str. 7, pro předplatitele

Ptačí lokalita Ústřední hřbitov v Brně

Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 1/2025, str. 14, pro předplatitele

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Miesta stretnutí

Denisa Halajová, č. 1/2025, str. 16, pro předplatitele

Staré cintoríny ako súčasť historických štruktúr krajiny

Mikuláš Huba, č. 1/2025, str. 2, pro předplatitele

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33

Mám rád věci, ty mlčenlivé soudruhy


David Veselý, č. 2/2022, s. 47

Jako malý kluk jsem na polní cestě našel půl krejcaru. Nenechte se mýlit, ale už i v mém dětství musela ta mince na cestě ležet alespoň padesát let. Jak to, že ji za tu dobu nikdo nenašel? Tedy, pokud ji z kapsy ztratil krajánek, který se tudy vracel s výplatou z blízkého Bílovického mlýna, když ještě krejcary byly tvrdá měna. Nebo si tudy zrovna včera krátil sběratel cestu na schůzi numismatiků a penízek mu vypadl ze sbírky ledabyle uložené v ranečku? Těch možností a krásného snění, které rozhodně mnohonásobně převýšily nominální hodnotu půlkrejcaru! Kolik se jen v jedné věci může skrývat tajemství? Vlastně si musíme říct, co všechno můžeme označit za věc. Věci nejsou živé, přesto, že se to může někde skoro zdát. Věci se mohou hýbat, jen když je někdo nebo něco nese. Já třeba pokládám za věci i kameny. Nejraději mám oblázky, které nese řeka. Ty se bezejmenně povalují na dně a možná se věcmi stávají, až když nám padnou do oka a zvedneme je ze země. A že je z čeho vybírat. Říční oblázky mají různou barvu, velikost, tvar i strukturu. Jsou kronikou geologie, do které se řeka od samého pramene zakusuje. Dávat ve škole větší pozor, určitě bych zde rozeznal vápenec, který se uložil na dně prehistorických moří, třeba i čedič, který vyvřel z dávno zaniklých sopek, nebo žulu, kterou vytvořily obří tlaky v hloubi země. Mě ale stačí, že obdivuji jejich krásu a lehký závoj tajemnosti. Někdy se mezi oblázky objeví i kousky omletých cihel nebo střepy. Ostatky věcí stvořených člověkem, kde už jen stěží rozeznáváme jejich původní účel a smysl. To jim ale nic neubírá na kráse a tajemnosti. Z tvaru, tloušťky či struktury střepů můžeme hádat, zda se jedná o rozbitý hrnek naší babičky, nebo střep z nádoby vyrobené lidem popelnicových polí. Opět můžeme žasnout, přes kolik tisíciletí k nám střep doputoval. A jak se vlastně střep do řeky dostal? Rozbila se na tomto místě nádoba někomu, kdo zde před tisícem let nabíral vodu, nebo ho voda vyplavila ze smetiště u družstevního kravína? Takže je vlastně otázka, zda jsou věci mlčenlivé. Někdy nám mohou vyprávět neuvěřitelné příběhy. Stačí jen umět naslouchat.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu