VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hády, Stránská skála, Bílá hora, Švédské valy - významné a notoricky známé lokality vápencových výchozů v městě Brně. Nebo vám posledně jmenovaná lokalita nic neříká? Měla by, jde totiž o lokalitu významnou z mnoha ohledů - především historického, geologického a biologického. Smutným faktem je, že se v průběhu let stala lokalitou přehlíženou, což dospělo až k jejímu současnému zániku.

Jak je známo, Tuřanská terasa, jejíž severní část označujeme jako Černovickou, je plošně nejrozsáhlejší říční terasou Dyjsko-Svrateckého úvalu zasahující do jihovýchodní části Brna. Švédské valy se nacházely na jihovýchodním okraji Černovické terasy, v současném katastrálním území městské části Slatina. Tento nápadný výchoz vápencového útesu měl podobný charakter jako známá Stránská skála. V rovinaté krajině vystupoval do výšky asi 267 m n. m. a byl tvořen především jurskými vápenci. Jak potvrdily četné výzkumy, šlo o lokalitu mimořádného geologického i paleontologického významu. Z moří svrchní jury z období zhruba před 160 miliony let se zde dochovala bohatá fosilní naleziště mořských organismů. Učiněn zde byl i mimořádně významný nález zubu neptačího teropodního dinosaura, který zde žil pravděpodobně v době střední až pozdní jury.

I díky přítomnosti úživných zemí typu černice a atraktivitě vápencové skály jsou od Švédských valů známy i doklady jednoho z nejstarších lidských osídlení v oblasti jižního Brna. Právě zde byly nalezeny zbytky keltského laténského sídliště z období asi od poloviny 3. století do první poloviny 1. století před naším letopočtem. Později se do povědomí obyvatel Brna zapsala lokalita především v polovině 17. století, kdy zde vzhledem k výhodné přehledné poloze měli hlavní stan Švédové, jejichž armáda se zde připravovala na dobytí Brna. Ti zde pod vedením generála Lennarta Torstensona sídlili od 1. do 9. září 1643 a jak je známo, Brno se jim tehdy dobýt nepovedlo. Přesto právě tento jejich krátký pobyt dal lokalitě současný název a již na starých mapách se lokalitě říká Švédské šance, později Švédské valy. Ještě v druhé polovině 17. století zde místní obyvatelstvo vysázelo vinice.

V první polovině 20. století byl na Švédských valech otevřen lom na povrchovou těžbu jurských vápenců pro stavební účely, dlažební kameny či pro výrobu vápna. Místo útesu tak zbyla jáma, která byla postupně po druhé světové válce zavážena odpady z demolic a slévárenskými struskami (např. z blízké slévárny Roučka Slatina). Uvádí se navezení asi 460 000 m³ hutních odpadů, k čemuž lze ještě připočítat doprovodný komunální odpad. To vše bylo kromě zavezení lomových jam navršeno i nad úroveň terénu. Nápadná dominanta území tak byla donedávna tvořena druhotnou navážkou, zatímco vápence bychom našli až asi 16-17 m pod povrchem. I když se v minulosti počítalo s tím, že budou tyto navážky časem odstraněny, nikdy k tomu již nedošlo. Přesto bylo možné na navážkových svazích donedávna zaznamenat vzácný výskyt některých rostlin vázaných na vápence, např. kavylu vláskovitého (Stipa capillata). Biotopy ruderálních navážek, na kterých byl v posledních letech provozován neorganizovaný motokros působící zde jako významná disturbance, pak obývala i významná stepní fauna.

V centrální partii Švédských valů, kde se donedávna tyčila hromada zeminy tvořící dominantu území, opakovaně vznikala kolonie břehulí říčních (Riparia riparia). Např. v letech 2011 až 2014 zde hnízdilo něco mezi 30 a 50 páry. Hnízdiště ale bylo opakovaně rozježděno motocykly, hnízdní stěna degradovala a břehule kolonii opustily. Ještě v roce 2019 však na stejném místě vznikla velká břehulí kolonie čítající asi 360 párů, což bylo v daném roce více než v blízké Černovické pískovně, kde je tradiční a nejvýznamnější hnízdiště druhu v Brně. Kromě břehulí je vhodné uvést hnízdění ohrožených bělořitů šedých (Oenanthe oenanthe - hnízdění zaniklo po úpravách jižní části Švédských valů v souvislosti s výstavbou hal), kulíků říčních (Charadrius dubius; úspěšné hnízdění např. v roce 2014), koroptví polních (Perdix perdix), ťuhýků obecných (Lanius collurio), konopek obecných (Carduelis cannabina) a celé řady dalších význačných ptačích druhů. Kromě toho zde byl opakovaně pozorován zpívající kriticky ohrožený chocholouš obecný (Galerida cristata), který doposud hnízdí na obnažených místech průmyslové zóny v okolí. Pobyt v aktivní kolonii břehulí se zpívajícími chocholouši a tokajícími kulíky mi atmosférou nejednou připomínal spíše nějakou lokalitu na Balkáně než na okraji Brna.

Člověk by si myslel, že tato v mnoha ohledech významná lokalita nemůže zůstat bez povšimnutí ochrany přírody nebo vedení města Brna. Švédské valy však začaly být po roce 2000 v souvislosti se zánikem blízkého polního letiště a přilehlých stepních biotopů kvůli výstavbě průmyslové zóny čím dál více obklopeny logistickými či výrobními halami. Stále však čněly v ploché krajině Černovické terasy jako významná dominanta s možností úžasného výhledu do okolí. Neštěstím pro Švédské valy bylo a je především to, že jsou v soukromém vlastnictví a firma Švédské šance, s. r. o., vzniklá již před deseti lety, jasně determinovala jejich blížící se osud. Ten se začal naplňovat v roce 2020, kdy byla nejprve stržena vrcholová partie s hnízdištěm břehulí. Následně začaly přípravné práce a v současnosti již probíhá výstavba Technologického centra Švédské šance. Průmyslová zóna se tak dočká dalších krabic v podobě komerčních hal. Pod nimi se uzavírá neobyčejná historie místa, které přečkalo druhohorní moře, Kelty i nájezdy Švédů.

Zánik Švédských valů přitom probíhá za naprostého nezájmu vedení města i jeho obyvatel. Tím chci jen znovu zdůraznit necitlivý přístup vedení města, které dlouhodobě nedostatečně pečuje o své přírodní a historické hodnoty. To se ukazuje na mnoha místech, ať už v souvislosti s novým územním plánem, realizací k přírodě necitlivých protipovodňových opatření nebo právě lhostejností vedoucí k částečnému či úplnému zániku řady nenápadných, ale zcela zásadních lokalit (např. Černovická terasa, rákosina u Červeného mlýna, některé zahrádkářské kolonie). Tuto lhostejnost politiků a úředníků ale umožňuje lhostejnost veřejnosti, která by v případech ohrožení takto významných lokalit brněnské historie a přírody měla být více slyšet.

Jan Sychra (1979) působí na Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, kde se věnuje výzkumu vybraných skupin vodních bezobratlých, ornitologii a ochraně biodiverzity a biotopů, především mokřadů. V posledních letech v Jihomoravské pobočce ČSO koordinoval mapování hnízdního rozšíření ptáků Brna.