VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Slovinsko je pro mne jednoznačně nejkrásnější země Evropy. Především proto, že na svém malém území, velkém přibližně jako Morava, mají prostě vše, včetně moře a vysokých hor. A také proto, že Slovensko právě to moře nemá a Chorvatsko má zase hory příliš nízké.

My Češi máme Slovinsko určitě nejvíce spojené s návštěvou Julských Alp, s Triglavem šplhajícím blíže ke třem tisícům než tatranské štíty, nádherných jezer Bled a Bohinj či všech těch nádherných řek a vodopádů, co se jich tu nachází. Někdo pak možná navštívil úplně jinak atraktivní čtyřmezí u hranic Slovinska s Rakouskem, Maďarskem a Chorvatskem. Tam už jsou řeky podstatně větší a krajina jiná, kopcovitá krajina lesíků je obohacena o vinohrady a termální prameny. Za zhlédnutí stojí určitě i hlavní město Ljubljana, propojené s Českem stavbami Jože Plečnika.

Mám zajímavý zážitek z loňského léta, kdy jsem letěl nad Slovinskem na Mallorcu. Jak je Slovinsko malé, tak bylo jedním pohledem vidět kromě detailů zmiňovaných jezer Bohinj a Bled takřka celé. Říkal jsem si tehdy nad leteckou mapou Slovinska: tady jsem byl, tam jsem byl a copak je vlastně tady, mezi Julskými Alpami a Jadranem, kde jsem nikdy nebyl? Odpovědí byla pak má týdenní návštěva města Idrija a jeho okolí, která se právě díky tomu letu uskutečnila hned za 14 dní. Návštěva městečka uprostřed ničeho a vlastně uprostřed všeho.

Vlastní městečko Idrija je vklíněno do údolí řeky Idrijca na pomezí Alp a Dinárských hor. Má jen necelých 6 tisíc obyvatel, ale významné je světově. Svého času totiž zdejší důl svatého Antonína byl druhým největším dolem na rtuť na světě a rtuť se odtud vyvážela i do Ameriky, kde se využívala na zpracování stříbra. Spolu se španělským městem Almadén je díky těžbě rtuti zapsána jako světové kulturní dědictví UNESCO. V Idriji tak jsou k vidění nejen vlastní doly, ale další hornické objekty, jako jsou různé budovy nebo vodní kanál. Samo městečko je malebné, řeka je čarokrásná, průzračná s obrovskými pstruhy, ale také si tu můžete dát plněné kalamáry či výbornou místní hruškovici.

Další zajímavosti jsou ovšem hned kousek za rohem. Řeka Jezernica je nejkratší slovinskou řekou, měří jen 55 metrů. Prostě pramení závrtem Divjeho jezera a hned se vlévá do řeky Idrijce. Kousek dál a na druhou stranu od Idrije se nachází zajímavost úplně jiného charakteru, ač je s přírodou těsně spjata. V těžko přístupné soutěsce Pasica za městem Cerkno se nachází nejslavnější polní nemocnice jménem Franja. Jedná se o komplex 14 dřevěných budov vybudovaných partyzány za druhé světové války, které tvořily tajnou nemocnici, která nebyla nikdy dobyta ani nalezena. Za 18 měsíců zde bylo vyléčeno přes 500 zraněných, kromě slovinských partyzánů také vojáci spojenců, ale i protivníka, kdy jeden vyléčený německý voják zde pak zůstal jako součást personálu.

Kouzlo Idrije nespočívá pouze v její vlastní kráse a malebnosti blízkého okolí. Spočívá také v její poloze. Za asi hodinu a půl autem odsud dojedete k moři a můžete si vybrat hned ze tří států, kde se můžete koupat. Kromě Slovinska jsou to Chorvatsko a Itálie, vřele doporučuji ovšem pobřeží slovinské, které ač dlouhé pouze 43 kilometrů stojí za návštěvu. Městečko Izola a obzvláště Piraň, které je označováno za nejkrásnější ve Slovinsku, je určitě třeba vidět stejně jako Měsíční pláž, která není vápencová, ale má spíše charakter hornin flyše. A pokud se vydáte na opačnou stranu, obdobný čas vám potrvá navštívit Julské Alpy třeba přímo u Bohinjského jezera nebo úchvatnou řeku Soča.

Přiznám se, že můj nejsilnější zážitek z těchto končin byl vlastně svou podstatou velice obyčejný. Poslední večer, a bylo to v polovině srpna, jsem vyjel kvůli výhledům na zdejší kopce. Čerstvě pokosené louky voněly a vůně to byla stejná, jako bývá o tomto čase v Beskydech - pronikavá a všudypřítomná vůně horských bylin a trav. A tak vás tedy tímto zvu do kraje skryté krásy mezi horami a mořem, ať už budete obdivovat krásy světově či evropsky významné nebo na první pohled docela obyčejné.

Roman Barták