VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Rozhovor s ředitelem národního parku Thayatal a prezidentem Asociace národních parků Rakouska Christianem Üblem vede Tomáš Rothröckl, ředitel NP Podyjí.

Můžeš se nám krátce představit?

Rád. Jsem doma v Podyjí, v oblasti národních parků. Bydlím v Retzu a jako dítě jsem trávíval letní prázdniny v našem rodinném domě v Hardeggu. Mám důkladně prochozené lesy v Podyjí, což nasměrovalo můj vztah k přírodě. Vystudoval jsem ve Vídni biologii a také jsem tu spolupracoval na plánech k založení národních parků Thayatal a Donau-Auen. V roce 1995 jsem spolu se zástupcem občanské iniciativy Franzem Krausem začal organizovat exkurze do údolí Dyje. V roce 1999 zahájila činnost správa národního parku Thayatal. Jako jeden z prvních čtyř zaměstnanců jsem měl na starosti vzdělávání, výzkum a management přírodního prostředí (s výjimkou lesa a zvěře).

Představ nám, prosím, Asociaci rakouských národních parků, proč vznikla a jaké hlavní cíle si stanovila.

Rakouské národní parky společně chrání asi 3 % rozlohy země a zahrnují nejdůležitější velká přírodní území v Rakousku - od nížinné stepní krajiny kolem Neziderského jezera na východě přes lužní lesy v nivě Dunaje, suché a teplé roklinové lesy v údolí Dyje, montánní bučiny Vápencových Alp a pohoří Gesäuse až po nejvyšší alpské vrcholy v národním parku Vysoké Taury.

V Rakousku je ochrana přírody v kompetenci spolkových zemí, jenom v případě národních parků se na financování i rozhodování podílí i federální ministerstvo životního prostředí. Kvůli vzájemnému propojení subjektů odpovědných za jednotlivé národní parky byla zřízena „koordinační skupina“ složená ze zástupců národních parků a ministerstva životního prostředí (to se v současnosti jmenuje Spolkové ministerstvo pro ochranu klimatu, životní prostředí, energetiku, mobilitu, inovace a technologie). Společně vytvořili značku „Nationalparks Austria“ a také společné logo, spolupráce se rozvíjela hlavně v oblasti práce s veřejností. Časem se ukázalo, že pro intenzivnější spolupráci je zapotřebí společná právní subjektivita. Proto byl v roce 2011 založen spolek „Nationalparks Austria“. Kromě toho nadále funguje i koordinační skupina.

Jak vypadá struktura této organizace a jak je financována?

„Nationalparks Austria“ je neziskový spolek, jehož členy jsou rakouské národní parky zastoupené svými řediteli a ředitelkami (od roku 2018). Ti tvoří také správní radu spolku. V roce 2022 jsem byl zvolen předsedou tohoto spolku, agendu řídí naše generální tajemnice Stephanie Blutaumüller.
Účelem spolku je podporovat spolupráci mezi rakouskými národními parky ve všech oblastech jejich působnosti. Velmi rychle byly zahájeny první dotační projekty na realizaci společných opatření v oblasti public relations, vzdělávání a výzkumu, což je i dnes nejdůležitějším úkolem spolku. Ten financuje svou činnost z členských příspěvků jednotlivých národních parků a ze základní subvence od federální vlády, největší část prostředků však získává z Programu rozvoje venkova, který je spolufinancován Evropskou unií, a v posledních letech také od sponzorů. Od roku 2015 má spolek i vlastní zaměstnance. V současné době to je generální tajemnice a dva pracovníci na částečný úvazek.

Jsou vaše projekty zaměřené na společné cíle, nebo se věnují i jednotlivým národním parkům nebo jejich skupinám?

Projekty jsou vždy koncipovány pro všechny národní parky, vždyť opatření jsou financovaná i z členských příspěvků všech národních parků. Jen výjimečně se může stát, že se některé národní parky nezúčastní.

Podporuje asociace podle tvého názoru dostatečně tvoji (vaši) práci v národním parku Thayatal?

Právě jako malý národní park máme z tohoto partnerství velký prospěch. Velké propagační kampaně s televizní a internetovou reklamou, společné press tripy, mediální granty, ceny pro výzkumníky nebo celorakouské vědecké konference většinou překračují kapacitu jednotlivých národních parků, zvláště když jde o menší organizace, jako je náš park. I spolupráce při běžné každodenní práci přináší mnoho výhod, například jednotné databáze údajů o přírodním prostředí nebo společný seznam výzkumných projektů a publikací.

V oblasti vzdělávání stojí za zmínku především standardizace přípravy strážců národních parků. Od roku 2016 nosí rakouští strážci národních parků také jednotnou uniformu. Koordinovaná jsou také některá vzdělávací opatření, nabízená ve všech národních parcích: partnerství se školami, programy pro „mladé strážce“, akce na Den národních parků nebo o státních svátcích.

Je asociace partnerem státní správy, např. některého ministerstva? Nebo si může dovolit vystupovat v zásadních otázkách jako odborný oponent?

Spolek je velmi úzce propojený s ministerstvem životního prostředí, v neposlední řadě i proto, že od něj dostáváme základní finanční prostředky a že své aktivity realizujeme s využitím dotačních programů ministerstva. V tomto ohledu platí známé rakouské přísloví: „Nekousej ruku, která tě živí!“ Vztah mezi spolkem a ministerstvem je ale opravdu velmi dobrý a harmonický. Na našich jednáních proto bývají odpovědní pracovníci ministerstva přítomni jako hosté. Konalo se však i několik zasedání, kterých se účastnily jen samotné národní parky.

Co si asociace myslí o podpoře přeshraniční ochrany přírody?

Nationalparks Austria se vzhledem ke svým stanovám zaměřuje hlavně na spolupráci mezi rakouskými národními parky. Má však dobrý vztah i k organizacím EUROPARC a IUCN. V roce 2016 EUROPARC Germany prováděla evaluaci managementu rakouských národních parků. V současné době prověřujeme účast v Zeleném seznamu IUCN.

Jaké další institucionální prvky přeshraniční spolupráce v oblasti ochrany přírody jsou podle tvého názoru efektivní?

Velmi dobrá výměna informací o přeshraniční spolupráci existuje mezi národními parky Thayatal a Neusiedler See. Spolu s ním jsme i součástí sítě TransParcNet, která spojuje přeshraniční chráněná území. Konkrétní spolupráce často probíhá v rámci projektů INTERREG. Národní parky Thayatal a Podyjí v posledních letech realizovaly řadu společných záměrů, z nichž některé přesáhly hranice samotných národních parků, např. vytvoření česko-rakouské sítě obcí v regionu obou národních parků, mapování migračních koridorů volně žijících živočichů nebo přírodovědné průzkumy obou národních parků a jejich okolí.

Jak bys posoudil kvalitu a hodnotu spolupráce mezi národními parky Thayatal a Podyjí? Ohodnoť, prosím, stručně její historii, současný vývoj a budoucnost.

Přeshraniční domluvy a koordinace existovaly již před založením našeho národního parku. Se vznikem správy národního parku v Hardeggu však národní park Podyjí poprvé získal na rakouské straně kompetentní kontaktní subjekt. Jedním z prvních kroků obou ředitelů národních parků, Tomáše Rothröckla a Roberta Brunnera, bylo vypracování smlouvy o přeshraniční spolupráci obou chráněných území. Během let se mezi nimi rozvinula intenzivní a velmi úspěšná spolupráce. Pořádáme přeshraniční akce, strážci národních parků mají několikrát ročně společné obchůzky, koordinujeme své plány péče a naši vědci provádějí průzkumy na obou stranách hranice. Vznikají společné publikace a výstavy a naši návštěvníci nás také vnímají jako jedno společné chráněné území. Na obou stranách hranice je velmi důležitá i radost a družnost. Všímáme si toho při osobních setkáních, například na společných exkurzích pro zaměstnance nebo na vánočních večírcích.

Důkazem dobré spolupráce je v posledních letech jistě i realizace velkých a složitých projektů. Krásným symbolem spolupráce je tak nově vybudovaná lávka přes Dyji pod Hardeggem. S touto novou přeshraniční okružní trasou se údolí Dyje stává opravdovým turistickým rájem bez hranic. Úřední postupy, vyřizování dotací i vlastní realizace jsou někdy velkou výzvou, odměnou je ale setkávání lidí na novém mostě.

Máš v hlavě i nějakou vizi sloučení našich dvou institucí do jedné? Něco jako „joint venture“, někdy v budoucnu?

Vzhledem k odlišné vlastnické struktuře, různým právním podmínkám a také kvůli rozdílným cílům si nedovedu představit společnou správu sloučeného národního parku. Myslím si však, že některé naše úkoly bychom mohli přenést na nějaký společný právní subjekt. Ten by mohl například provádět výzkumy v obou národních parcích. Zde existuje již dnes velmi široká škála kooperací. Zajímavé by to bylo i pro vybudování společného výukového a výzkumného kampusu v Hardeggu. Toto centrum se má věnovat výzkumům bohaté biodiverzity v Podyjí a mělo by propojovat vědecké disciplíny v obou našich zemích. Další možností je posilování personální spolupráce, například prostřednictvím zaměstnanců působících v obou národních parcích. V každém případě máme ještě spoustu nápadů, které můžeme v našem společném chráněném území realizovat.

Děkuji za rozhovor.